Ještě než na zem dopadl první sníh, bylo na čase naplánovat po dlouhé době výlet. Nekonečné lány vinic, dechberoucí architektura památek a dobré jídlo byly zárukou kvalitní zábavy a zážitků.
Toulky po Česku: Vyrazili jsme prozkoumat taje jižní Moravy
Články na téma toulky po Česku:
- Toulky po Česku: Vyrazili jsme prozkoumat taje jižní Moravy - právě čtete
- Toulky po Česku: Co třeba navštívit bílé tygry v Liberci?
- Toulky po Česku: Cesta Středočeským krajem
- Toulky po Česku: Šumava aneb Tam, kde vlci dávají dobrou noc
- Toulky po Česku: Tajemná zákoutí Českého Švýcarska
Jak se dopravíme
Na Moravu vyrážím tradičně z Prahy. Ráno se tak modlím, aby se na D1 nic nestalo a já se dostala v klidu do cíle. Prosby jsou naštěstí vyslyšeny a cesta pro mé překvapení trvá zhruba dvě a půl hodiny. Pro cestování je nejlepší mít k dispozici komfortní auto, které jsem naštěstí také měla - tedy francouzský dekadentní klenot na čtyřech kolech - na Moravu totiž vyrážím v době plánovaného testování vozu. Ostatně, pokud vás zajímá jen auto, kterým jsem jela, můžete se o něm více informací dozvědět v kompletním testu DS 9. Pro mě to byla skvělá volba a lepšího parťáka na cestu jsem ani nemohla mít.
Na Moravě jsem strávila dvě noci, a tak bylo nutné naplánovat aktivity, abych je všechny zvládla. Naštěstí se umoudřilo i počasí a čekal mě opravdu slunečný a celkem teplý víkend. Na všechna místa jsem se dopravovala autem. Každopádně, kdo se vydá vlakem nebo autobusem, je nutné si zjistit spoje a především ty, které na sebe navazují, abyste na zastávce neztvrdli zbytečně hodiny.
Cestování na začátku podzimu mohu jen doporučit, protože například v Lednicích bylo asi tak pět a půl lidí. Což je pro člověka, který nemusí davy, značka ideál. Pravda, možná tomu napomohl i covid a opatření, avšak z mé strany povím, nebojte se cestovat, protože když ne teď, tak kdy jindy? Ano, je to trochu komplikované a frustrující. Ale život jde tak nějak stejně dál.
Kde se ubytovat
Ubytování jsem vybírala především podle dostupnosti v daném termínu a už zhruba měsíc dopředu. Tou dobou byly ceny, na můj vkus, poměrně vysoké, ale protože to byl po dlouhé době víkend, kdy jsem si mohla odpočinout od práce - neváhala jsem.
Na druhou stranu, co se týká ubytování, je vhodné vybírat nejen podle finančních možností, ale také podle toho jak moc se chcete nechat rozmazlovat. Jednou za čas to jistě neuškodí. A pokud tedy nehledáte vyloženě pokoj, kde se jen vyspíte a snídani zobnete někde po cestě, pak vás možná inspirují k volbě i moje tipy.
Hotel Ryzlink
První hotel se nachází v Mikulově a z pokoje, který jsem měla objednaný, tedy přesněji z terasy, byl úchvatný výhled na Svatý kopeček. Na místo jsem přijela zhruba někdy v 14 hodin. Parkoviště je dostatečně velké a už na venkovním prostoru lze obdivovat zasazené různé odrůdy vín, na kterých v té době už visely kuličky vína.
Na recepci byla velmi příjemná recepční, která mi vše vysvětlila a nabídla také možnost wellness, které se muselo doplatit k pobytu. Součástí ubytování byla tedy jen snídaně, jež ale byla opravdu bravůrní. Výběr velmi pestrý, a protože hotel je uzpůsoben rodinám s dětmi, tak i ony si vyberou, čím naplní svá bříška.
Co se týká wellness, tak se objednává přesně na daný čas. Záruka toho, že v něm budete sami. Z lednice si můžete vzít nějaký alkoholický nebo nealkoholický nápoj, svůj výběr následně zaznamenáte na lísteček spolu s číslem pokoje. Pak už si lze užívat radovánky ve dvou saunách, přičemž ta jedna je klasická finská. Venku vás pak čeká vířivka.
Z hotelu do centra města je to kousek. Stačí si jen dopředu nalézt parkování - já jsem auto při průzkumu zanechala v ulici A. Muchy.
Boutique Hotel Vinařství Škrobák
Že se jedná o jeden z těch designových hotelů poznáte už od silnice, více se to potvrdí po příjezdu. Parkoviště je spíše provizorní, neboť hotel stále ještě tak nějak upravují. Nicméně jak restaurace, tak ubytování funguje na jedničku. Jedinou nevýhodou je, že se zde nenachází wellness. A tak by s tím návštěvníci měli počítat.
Po zaparkování je nutné vylézt venkovní schody vedle restaurace, čímž se dostanete k recepci. Zde se zaregistrujete a jdete do pokoje. Ty jsou moderní, čisté a střídmě vybavené. V přízemí se pak nachází stylová restaurace. Oběd nebo večeři si lze dát z denního lístku, jídla se na večer lehce obměňují, ale doporučuji na večeři dorazit dřív, ať si na vás něco zbyde.
Pokrmy jsou velmi chutné a můžete je zajíst i sladkou tečkou. Samozřejmě k pobytu na Moravě patří i víno, které jsem během svého pobytu ve vinařství často ochutnávala. Doporučuji si na cestu domů koupit jedno z nich, které si tu sami stáčí, určitě neuděláte chybu.
Obsluha byla skvělá a slečny, které v době mého pobytu měly službu, byly převelice laskavé. Ze snídaně jsem se také přejedla, protože to byly doslova hody. Jídlo se často doplňovalo, a tak nebyla o nic nouze, i když jste dorazili třeba později.
Tento hotel je také často ve vyhledávači pro pořádání svateb. Pro hostinu je tu speciální místo, a tak se tu každý bude cítit jako doma.
Co na Moravě navštívit
Samozřejmě se jedná o velkou oblast, a tak neexistuje způsob, jak navštívit všechna místa, prakticky za den a půl. Do svého programu jsem si vybrala jen to, co mě zajímalo. Navíc se k mé smůle na jednom místě natáčel film, a tak jsem musela plán trochu pozměnit. Ale nevadí, jsem přeci holka šikovná!
Mikulov
Protože jsem ve městě prakticky bydlela, byl by hřích se nepodívat na pár míst. Jedním z nich je samozřejmě zámek, ke kterému jsem si předem nenašla tu správnou cestu, a tak jsem jej celý obešla pěkně do kopečka, asi proto aby se mi lépe večer spalo. Architektura je to pěkná, více mě ale uchvátila zámecká zahrada. Pokud máte rádi vnitřní prohlídky, můžete vyrazit na jednu ze tří z nich. Já jsem se ale chtěla podívat ještě někam jinam, a tak jsem si užila jen venkovní expozice.
Když už jsem byla v tom zběsilém stoupání do kopců, říkala jsem si, že nemohu vynechat ani ikonu Mikulova, což je Svatý kopeček, ze kterého se vám naskytne panoramatický výhled na město. Pravda, výstup je to poněkud náročnější, ale výsledek stojí za to! Nezapomeňte si tedy vzít pevnou obuv a také vodu do batůžku, budou se hodit.
Kdo by neměl výhledů dost, může vyrazit ještě na zříceninu Kozí hrádek. Hrádek je spíše nadsazené slovo, neboť se v minulosti jednalo spíše o dělostřeleckou věž s ochozem, která měla sloužit k obraně zdejšího zámku.
Také čtěte
Lednicko-Valtický areál
Jeden z těch nejvíc nejúchvatnějších areálů, které jsem kdy viděla. Vždy jsem se sem chtěla podívat, ale nikdy nebyla ta správná příležitost. Konečně ale nastal ten čas, kdy jsem si své přání mohla splnit.
Původní plán byl, že se zastavím ve Valticích na zámku prvně, ale jak jsem po příjezdu zjistila, tak se zde zrovna natáčela pohádka a zpřístupněny byly asi 3 % zámku. Nemělo tedy smysl zůstávat a vyrazila jsem rovnou do Lednice. O parkování se nemusíte bát, protože toho vyhrazeného tu je dostatek. Buď můžete zaparkovat na oficiálním parkovišti, nebo se nebojte vjet do placených ploch, které se nachází u ubytovacích zařízení. Jsou vždy označena velkou cedulí s písmenem P a částkou za parkování.
Jedno takové parkování jsem si vybrala já. Díky bohu za to, alespoň jsem si mohla vybrat místo ve stínu. A odsud to bylo jen co by kamenem dohodil do areálu. Jako první jsem navštívila samozřejmě zámek, který je úchvatný, ostatně co jiného čekat od tudorovské gotiky?
Od zámku mě čekala už poměrně dlouhá cesta, abych prošla celý areál. Ale musím říct, že to byla procházka více než vyčerpávající a člověk může být tak se svými myšlenkami a bádáním nad svým životem. V parku naleznete hned několik vzácných dřevin, ale také staveb. Jednou z těch významných je například maurských Minaret (na vyhlídku je nutné zakoupit si lístek) nebo Obelisk. Opravdu doporučuji, každý by se sem měl alespoň jednou za život podívat.
Rozhledna Kobylí vrch
Ikonická rozhledna, která plní stránky Instagramu. A tak bylo jasné, že jsem i já musela tuto - spíše vyhlídku, navštívit. Parkuje se hned pod vinohradem, ale pozor, nejlepší je zadat do navigace přímo Kobylí vrch, a nedivte se pokud vás ukazatel povede prazvláštní cestou pro jedno auto.
Až se dostanete k něčemu co připomíná velké JZD, pak jste skoro na místě, ale vydejte se ještě dál - možná pomůže jako výchozí bod Stezka nad vinohrady, která podle mapy zobrazuje právě místo pro parkování. Mnoho lidí totiž nechává auto daleko na rozcestí, a celou trasu si tak zbytečně prodlužují. Ale záleží to na vás, jak moc se chcete procházet.
Od horního parkoviště je to už jen kousek. Když bude hezké počasí uvidíte opravdu daleko. Jen pozor kuličky vína na rostlinách jsou jen k pozorování, ne že vás napadne něco trhat. Ke Kobylímu vrchu vede cesta tímto vinohradem. A asi tak v půlce se začne na obzoru tyčit rozhledna neobvyklého tvaru. Je tu i stánek s občerstvením, kdyby někoho cesta příliš zmohla.
Kam vyrazit na jídlo
Na závěr se ještě podíváme na to, kde jsem jedla. Prakticky to nebylo moc míst, protože snídani jsem absolvovala vždy v hotelu a jednu večeři mimo hotel. Kdo chce vzít výlet spíše gastronomickou cestou, ať mrkne ještě na průvodce Lukáše Hejlíka, který má výborné tipy na to, kde se dobře najíst:
- Café Fara - místo se nachází v obci Klentnice. A kdo miluje koprovku, umře tady blahem. Výborného mají ale i sumce a domácí limonády.
- Restaurace vinařství Škrobák - jak již bylo řečeno u ubytování, skvělé jídlo za dobré ceny, doporučuji i sladké zákusky a především pak jejich víno.
- Bistro Kafe - Jako doma - při toulání se Mikulovem se hodí dobrá káva do ruky a tady je to pravé místo. Kdo by chtěl, dělají tu i skvělé snídaně.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Redakce.
Zdroj médií: Redakce.
Fotogalerie (22 fotek)
