Táhnoucí se meandry do dálky zanechávají v lidech různé pocity, a přes to se každý tak rád vrací na místa, odkud se může v kterémkoli období právě na tyto zákruty podívat. Po každé v jiném, třeba i zasněženém kabátku. Dnes se vydáme na jednu z nejkrásnějších vyhlídek vůbec, dle mého názoru, a to na vyhlídku Solenice.
Kam na výlet autem: Vyhlídka Solenice
Vyrážíme tradičně z Prahy, a protože je dobré počasí, jsme ve Zduchovicích za necelou hodinu. Díky bohu za dálnice, jinak by cesta byla poněkud delší.
V přiložené mapce vidíte, kde můžete zaparkovat. V létě se dá parkovat prakticky na louce, nebo kdekoli uvidíte místo s ohledem ale na ostatní auta. Nestůjte nikde, kde byste bránili průjezdu. Na solenické podkově jsme byli už několikrát a vždy se nám podaří nalézt lepší místo, které je blíž, a tak nás čeká o to kratší výšlap k lesu.
Také čtěte
Každopádně neodpustím si naší prvotní historku, kdy jsem se nechala vzít na výlet a byl z toho plný den dobrodružství a bolavých nohou. Ostatně k vyhlídce to nejsou ani dva kilometry (sotva 30 minut) - jenže, když se ztratíte a bezmezně věříte své drahé polovičce, pak se ta procházka může protáhnout i na kilometrů deset - tedy spíš bloudění kolem dokola lesem.
Dodnes se této naší příhodě smějeme, ale tenkrát mi do smíchu moc nebylo, obzvlášť proto, že se blížila bouřka, déšť a bloudění se zdálo být nekonečnou záležitostí. Stejně tak vyskakující srnka zpoza keře asi tak metr ode mě a následný "infarkt" tomu moc nepomohl. Stejně jako když jsme se z miniaturního kopečka svalili jak pytel brambor, protože pod listím se skrývalo zákeřné bahno. Tomu jsme se už oba ale zasmáli. Na druhou stranu si člověk říká, že v těžkých situacích se prověří pevnost pouta. Ne, opravdu jsem "neměla" chuť ho majznout tím kamenem, co se válel na cestě. Ehm. Nicméně, rada do života, pozor na zákeřné: "To je v pohodě, tady je zkratka." Aha. Ne.
Naše další pokusy už byly naštěstí úspěšnější. A tak vám radím, jakmile vyjdete kopec - je tam už vyšlapaná cesta, tak se vydejte hned do lesa po levé straně, ostatně naleznete tam i šipku, kterou jsme my při prvním pokusu samozřejmě úplně přehlédli, možná by se hodila návštěva očaře? Pokud se tedy neztratíte, tak stačí jít rovnou za nosem po štěrkové (kamínkové) cestě, až dojdete k dalšímu ukazateli. Ale připravte si kondičku, před cílem vás čeká pořádný kopec, který jakoby snad nikdy nekončil - dobrá zpráva ale je, že k vyhlídce vede hned několik cest a mezi nimi i méně prudké výšlapy. Aha, nezapomeňte si sbalit s sebou vodu.
Všechno za to utrpení stojí. Netrvá to dlouho a ocitnete se na tom místě. Na místě, kde se vám Vltava otevře jako nebeská brána a když je dobrá viditelnost, uvidíte opravdu daleko, stejně tak, že se v dáli honí mraky a možná i sprchne. A tak nezapomeňte, že byste v bouřce neměli setrvávat v lese, neboť je to nebezpečné, ale jak už víme, k autu je to docela kus a ani plochá pole nejsou úplnou záchranou, když jste tam nejvyšším bodem.
Nicméně romantika zaručena! Tak, až nebudete vědět kam na randíčko, zavděčíte se komukoli v jakémkoli věku právě touhle vyhlídkou. A to nejdůležitější? Není tu tolik lidí jako na profláknutém Máji!
Zdroj médií: redakce.
