Poté, co jsme několik měsíců nechali autobaterii prakticky bez povšimnutí, jsme si mysleli, že je definitivně po ní. Zkusili jsme ji ale nabít kvalitní nabíječkou a ukázalo se, že tomu tak není.
Totálně vybitá autobaterie překvapivě ožila
Články na téma nabíjení autobaterie:
- Rychlonabíjení autobaterie
- Jak dlouho nabíjet autobaterii
- Nabíjení autobaterie v autě – postup
- Doba nabití autobaterie
- Specifické nabíjecí režimy automatických nabíječek baterií
- Doba nabíjení autobaterie
- Nabíjení autobaterie
- Jak správně zapojit nabíječku autobaterií
- Jak dlouho nabíjet jakou autobaterii?
- Nabíjení autobaterie bez odpojení v autě
- Bezúdržbová autobaterie: Nic takového neexistuje, je to hloupost
- Úplně vybitá autobaterie: Zkusili jsme ji oživit - právě čtete
Úplné vybití autobaterie
V našem prvním videu jsme se museli přiznat k tomu, že jsme se k autobaterii ve dvojkové Škodě Superb nechovali úplně správně, respektive nedbali jsme o ni prakticky vůbec. Auto bylo nahrazeno jiným, novějším, takže to staré jednoduše upadlo v zapomnění. Autobaterie se samozřejmě postupně vybíjela a to až na opravdu nízké napětí. Jistojistě byl akumulátor již zasulfatovaný.
Nicméně, někteří diváci pod videem radili baterii dobít nabíječkou. To jsme také udělali, autobaterii jsme vyndali z auta a nechali ji nabít nabíječkou CTEK, na které byl zapnutý režim Recond, což by mělo zajistit lehké promíchání elektrolytu, tedy odstranit stratifikaci.
Popravdě jsme moc nedoufali v záchranu akumulátoru. Ačkoliv byl prakticky nový, dostal pořádně zabrat. Až na pár kratších jízd jsme ho ponechali svému osudu, byl na něj napojený GPS lokátor, který sice má minimální odběr, ale i to se při takto dlouhé odstávce projeví. Tak jako tak musela být na elektrodách už poměrně pokročilá sulfatace, což bateriím neprospívá a trvale je to poškozuje.
Dáme na rady diváků
Nabíjení probíhalo poměrně dlouho. Nabíječky CTEK zvládají rozpoznat a částečně odstranit sulfataci, ale samozřejmě se to nedá vůbec porovnat s profesionální desulfatací, která zabere klidně i přes 100 hodin. Když pak nabíjení proběhlo, nechali jsme chvíli akumulátor odpočinout, abychom se alespoň částečně zbavili povrchového náboje. Měli jsme nachystaný tester, který měl ukázat stav baterie po dobití a desulfataci, a to tester zátěžový.
Jeho obří výhoda je v tom, že připojí skutečnou zátěž, nevychází tedy z nějakých výpočtů, ale z reálného chování baterie při zatížení 100 A. K našemu překvapení při zátěžovém testu baterie vykazovala stále poměrně dobrou kondici, tedy nikoliv pokročilou sulfataci, ale naopak byla schopna držet výdej 100 A při velmi pozvolném poklesu napětí. Toto chování rozhodně neodpovídalo naší původní domněnce.
Nedalo nám to a následně jsme vyzkoušeli chování při zátěži ještě jednou, ale tentokrát po delší dobu. Tester se smí používat maximálně 10 sekund, pak musí vychladnout, protože jinak by mohlo dojít k jeho poškození. Zkusili jsme tedy zátěž připojit přibližně na polovinu tohoto času. Chování se opakovalo a baterie skvěle snášela zatížení.
Zatím to vypadá dobře
Nakonec tedy namísto objednání akumulátoru nového šel zpět do Škody Superb 2. generace ten, který jsme měli původně za zničený a natolik degradovaný, že bude nutné koupit nový. Pro jistotu jsme ještě změřili jeho stav digitálním testerem, i ten ukazoval stále ještě velmi dobrou kondici. Doufejme tedy, že minimálně dalších pár let bude tato autobaterie sloužit svému účelu.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.