Škoda Superb 1.5 TSI Sportline test – stačí jí patnáctistovka?

Svět vozů střední třídy je zapeklitý. Je zde totiž nejvíce vidět boj mezi výrobními náklady a snahou o nějakou základní úroveň komfortu a výbavy. Když staví automobilka levné auto, počítá s tím, že úspory natvrdo přizná a levným plastům se nikdo divit nebude. Naopak u luxusního auta se nikdo nepozastaví nad vyšší cenovkou, protože se očekává, že s levnými materiály a zpracováním naopak do styku nepřijde.

• Přečtěte si také: Výroba aut – jak se snižují náklady a kde automobilky „šidí“?

1.5 TSI jako pohon pro Superb?

Škoda Superb stojí na pomezí těchto dvou světů. Střední, respektive vyšší střední třída, do které dle názorů odborníků spadá, skrývá velké spektrum možností, kde se lze velmi snadno spálit. Začněme hned třeba motorizací, kterou jsme si poručili vyloženě naschvál. První generace nejluxusnější Škody měla agregát podélně a krom plebejských motorů jste ji mohli pořídit i se dvěma šestiválci. Kdepak, dnes je vrcholem dvoulitr, a vůbec – buďte rádi za čtyři válce!

Otázku, jestli je patnáctistovka důstojným pohonem pro manažerský vůz, ponechám na čtenáři. Osobně jsem k malým objemům poměrně otevřený a snažím se koukat na věci optikou doby, nikoliv pohledem člověka, který ustrnul v nějakém dějinném období a vytrvale tvrdí, že „tehdy bylo líp“.

Také čtěte

5 min. čtení

Pružiny na auto: Proč po čase prasknou?

29. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Se Sportline pozor na obrubníky

Začněme však popořadě. Design bych neměl potřebu nijak zásadně pitvat, kdyby testované auto nebylo ve výbavovém stupni Sportline. Černě lakované prvky dodávají šmrnc a je to způsob, jak lze vůz odlišit od všech ostatních superbů, kterých už teď vídáme na silnicích poměrně dost.

Opticky auto působí skutečně dynamičtěji a pokud se ptáte na nevýhody, tak ano, jedna tu je. Snížení světlé výšky o 15 milimetrů znamená, že přední nárazník bude mnohem více trpět při parkování u obrubníku. Doporučuji tedy s využitím přední parkovací kamery zastavit před ním, nikoliv čumákem nad ním. Nám se v jednom případě povedlo zaparkovat u obchodu až nad obrubníkem a bylo to skutečně o milimetry.

• Mohlo by vás zajímat: Test Škoda Superb Combi: Co nás (ne)příjemně překvapilo?

Nicméně dobrou zprávou je, že snížení světlé výšky se neprojevilo negativně na komfortu, čímž se velmi neobratně dostávám k tomu, jak dobře je uvnitř. Přeskočím integraci tabletu namísto klasické kapličky, s tímto jsem v podstatě smířen a nejsem zdaleka tak útlocitný, abych to nějak obšírněji kritizoval. Ano, je to jiné, ale není to škaredé.

Sedadla pro menší pozadí

Co se týče přední řady sedadel, je pohodlí do značné míry determinováno sedadly z příplatkového balíčku Sportline Suite. Sesle v takovém případě mají čalounění v kombinaci kůže/koženka s perforací a odvětráním. Navrch přidávají elektrické nastavení s pamětí, masážní funkci a certifikát AGR. Všechno je to skvělé, masírování příjemné a ani po 1 600 kilometrech absolvovaných v průběhu tří dnů jsem netrpěl bolestmi zad. Pozor však na to, jak široké je vaše pozadí, protože sedák je poměrně úzký a korpulentnější postavy mohou mít problém s přetékáním přes bočnice.

Také čtěte

8 min. čtení

Co si můžete vézt do Itálie? Pozor na peníze, jídlo i léky

23. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Interiér na jedničku, až na to odhlučnění...

V čem koncern vždy vynikal, byla ergonomie interiéru. Vše je rozmístěno logicky, na dosah ruky a tak, aby řidič nemusel hledat příslušnou funkci déle než je třeba. Tleskám zejména již mnohokrát vychváleným kruhovým ovladačům s displeji. Ty velmi chytře omezují počet tlačítek, ale zároveň zachovávají haptické ovládání.

Systém infotainmentu se mi k telefonu připojil na první dobrou bez problémů a za celou dobu testu ani jednou nehaproval. Menu sice mohla být navržena o malinko lépe, ale klíčové funkce jsem si stihl zapamatovat, takže jsem po pár dnech šel na první dobrou třeba i do nastavení head-up displeje.

Kritiku však ode mě slízne odhlučnění. Dokud auto stojí, je to v pohodě, zejména akustická skla odvádějí práci skvěle a částečně izolují posádku od dění venku. Problém přichází ve chvíli, kdy se rozjedete. Hluk od podběhů, zejména zadních, je něco, co v této kategorii už trochu těžko koušu. U kombíku jsem to toleroval a připisoval kravál velkému zavazadelníku, který se prostě odhlučňuje špatně. Menší verzi jsem však čekal zpracovanou v tomto směru daleko lépe. Nejedná se o velký problém, ale spíš o něco, co v rámci kategorie působí nepatřičně.

O tom, že běží, dává vědět i motor. Za jízdy spíše vzdáleně, ale při vytočení k omezovači samozřejmě hluk zesílí. Překvapením byl i zvuk za studena, hrubší akustickou kulisou lehce připomíná diesel, nicméně po pár minutách se to samozřejmě zlepší.

Také čtěte

3 min. čtení

Silniční veletrh Pardubice: stroje, hasiči, policie i opravy silnic

dnes J. Mokříš Aktuality

Pohon je excelentní

Jenže to je asi tak vše, co mohu agregátu 1.5 TSI EVO 2 vytýkat. Spárování s převodovkou DQ200 je skvělé, řazení probíhá přesně tak, jak bych si představoval, tedy rychle, logicky a bez podtáčení motoru. Jedinou slabinou, která je ovšem daná konstrukcí DSG skříní, je reakce na nečekaný požadavek na prudké zrychlení. Nicméně i v tomto se situace dost liší od toho, co jsme vídali dříve, a současné dvouspojky jsou mnohem rozhodnější.

Výkon je 110 kW, krouticí moment je omezen možnostmi převodovky, jeho hodnota je tedy 250 Nm. Označení m-HEV znamená, že s prvotním odpíchnutím pomáhá silný startér–generátor. V praxi je systém geniálně sladěn a všechny jeho prvky, včetně vypínání dvou válců, fungují dokonale. Vypínání a opětovné starty motoru za jízdy jsou bleskové, nenachytal jsem soustrojí v situaci, kdy bych musel na něco čekat. Přechod ze čtyřválcového do dvouválcového režimu a zpět bych neregistroval, pokud by to vozidlo samo nepsalo na displeji.

Výkonový deficit byl na dálnici s plně obsazeným autem znát, diesel má zkrátka v téhle disciplíně navrch a motor musel při požadavku na prudší akceleraci točit až do červeného pole. Mimo dálnice jsem však problém nepociťoval, ostatně ke Škodě Superb se ani nehodí nějaké rychlé jízdy po okreskách, jejímu charakteru je vlastní spíš línější tempo.

Spotřebou se vyrovná dieselu

Velmi milým překvapením byl apetit motoru. Při kombinaci město/okresky jsem se dostal na hodnotu 6,1 litru na sto kilometrů. Mnohem víc jsem se však podivoval, když jsem sjížděl z dálnice a na displeji svítilo 5,7 litru. Pro kontrolu jsem tu samou trasu absolvoval znovu (v autě jsme jeli čtyři a kufr byl plný zavazadel) a končil jsem s hodnotou 5,8 litru na sto.

Také čtěte

4 min. čtení

Volnoběžné otáčky: Diesel tiše trpí

4. 9. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

To samozřejmě vnucuje myšlenku nabídku dieselů ignorovat, a pokud nemáte ambice jezdit výrazně nad rychlostními limity nebo tahat přívěs, klidně po patnáctistovce sáhněte. Ušetříte na pořizovací ceně, vyhnete se nutnosti řešit dolévání močoviny a jezdit budete se spotřebou jenom o pár deci vyšší než s nafťákem.

Podvozek opět perfektní

U podvozku není důvod ke stížnostem. DCC funguje geniálně, mění charakter tlumení přesně tak, jak bych čekal, tedy od „spíš tvrdé auto“ po „spíš měkké auto“. Proti předchozí generaci ubylo pohupování, které bylo charakteristické pro nejměkčí nastavení a některým lidem se z něj dělalo lehce šoufl. Zde podvozek sice změkne, ale pohupování zmizelo.

Závěrem

Spokojíte-li se s menším zavazadlovým prostorem, ale zároveň chcete auto, které hýčká posádku prostorem, je Škoda Superb správnou volbou. Body strhávám akorát za horší odhlučnění podběhů, což je problém, který značku trápí už dekády. Jinak je to velmi příjemný vůz, který s motorem 1.5 TSI sice nepotěší dynamikou, ale vynahrazuje to spotřebou.