Stačí otevřít diskuzi pod článkem o řidiči kamionu či dodávky a během několika minut člověk nabyde dojmu, že živit se jako trucker patří k nejhorším způsobům obživy na světě. „Ani za sto tisíc bych si za volant nesedl,“ napsal jeden z diskutujících. Podobné reakce nejsou výjimkou. Co je důvodem?
Řidiči kamionů a dodávek nadávají na mizerné podmínky. Když ale mají hledat lepší firmu, najednou se jim nechce
Články na téma práce v auto-moto:
- Psychotesty pro řidiče
- Proč více než polovina zaměstnavatelů „tají“ platové podmínky?
- Logistika a doprava: Proč zaměstnavatelé tají nabízenou mzdu?
- Proč zaměstnavatelé nezveřejňují hodinovku, ale měsíční mzdu?
- Proč firmy stále častěji hledají kolegy na „IČO“?
- Jak vysoce honorované pozice byly pro uchazeče nejzajímavější?
- Jak atraktivní jsou pro zaměstnance inzeráty bez uvedení mzdy?
- Na kterých auto-moto pozicích budete brát alespoň 40 000 Kč?
- „Nástupní mzda 25 až 100 tisíc!“ Jak si takový inzerát vyložit?
- Jsou inzeráty bez uvedení mzdy odsouzené k zániku?
- Kde platí zaměstnance nejméně? Zjistili jsme
- Řidič kamionu, dodávky a kurýr: Kdo má vyšší mzdu?
- „Všude je to stejné,“ tvrdí řidiči. Lepší práci ale často ani nezkusí hledat - právě čtete
Část kritiky má určitě reálný základ a vychází z dosavadních zkušeností profesionálních řidičů. Práce řidiče opravdu není jednoduchá a jednotlivé pozice se navíc výrazně liší nejen náplní práce, ale také pracovním režimem a finančním ohodnocením. Jinak samozřejmě vypadá pracovní den řidiče dodávky v lokální distribuci, jinak den řidiče u stavební firmy a zcela odlišný pracovní režim má řidič kamionu v mezinárodní dopravě.
- Přečtěte si také: Mzda řidiče skupiny B přes 100 tisíc hrubého? Majitel firmy ukázal, proč svým lidem dává nadstandardní mzdy
Špatná zkušenost dokáže ovlivnit pohled na celý obor
Problém nastává ve chvíli, kdy člověk s jednou špatnou zkušeností začne negativně nahlížet na celý obor. Pokud profesionální řidič několik let pracuje v nevyhovujících podmínkách, snadno nabyde dojmu, že jinde to nebude lepší.
Z čistě psychologického hlediska je takový postoj pochopitelný. Změna zaměstnání znamená nejistotu. Člověk opouští prostředí, které zná, a vstupuje do firmy, o níž má před nástupem jen velmi omezené informace. S hypotékou, rodinou a pravidelnými výdaji může být ochota riskovat ještě nižší.
Svoji roli hraje i obyčejný návyk. Po deseti letech ve stejné firmě už zaměstnanec přesně ví, co může čekat. Zná kolegy, vedení, trasy i nedostatky zaměstnavatele. Nová práce znamená nové lidi, pravidla a často nutnost vystoupit ze své komfortní zóny.
- Mohlo by vás zajímat: „Nebuďte líní a můžete se mít sakra dobře,“ píše trucker v diskuzích
Nadávat je jednodušší než hledat si novou práci
Na tomhle místě je ale potřeba zdůraznit, že v téhle fázi končí odpovědnost zaměstnavatele a začíná odpovědnost samotného zaměstnance. Na trhu bezpochyby působí firmy, které nabízejí špatné podmínky, netransparentní odměňování nebo očekávají práci na hraně únosnosti.
Pokud však zaměstnanec dlouhodobě ví, že mu podmínky nevyhovují, ale současně odmítá byť jen zjišťovat možnosti u konkurence, jeho situaci nekonečné lamentování nevyřeší.
Tenhle problém samozřejmě není typický pouze pro autodopravu. Část zaměstnanců v průběhu let jednoduše zpohodlní. Ne nutně v tom smyslu, že by se jim nechtělo pracovat. Spíše ztratí ochotu podstoupit jistou dávku nepohodlí spojenou se změnou firmy anebo celého oboru. Pro mnohé je jednodušší zůstat tam, kde člověk prostředí zná, a současně si na něj stěžovat v internetových diskuzích.
- Přečtěte si také: „Vy, co neustále hejtíte práci řidiče kamionu, můžete jít dělat do šachty,“ píše čtenář v diskuzi
Hledáme řidiče kamionu
„Všude je to stejné.“ Opravdu?
Tuhle větu slýcháme od profesionálních řidičů docela často. Jenže naše zkušenosti ukazují, že podmínky napříč pracovním trhem stejné nejsou. I proto jsme se na Portálu řidiče rozhodli zveřejňovat skutečné výplatnice lidí pracujících jako profesionální řidiči. Nechceme přitom ukazovat pouze částku na bankovním účtu a tvrdit, že právě tolik si může vydělat každý.
S majiteli výplatnic vedeme podrobné rozhovory, ve kterých nás zajímá, kolik hodin skutečně odpracovali, jak vypadá jejich pracovní režim, kolik nocí tráví mimo domov, zda pracují o víkendech, jak dlouho jsou u zaměstnavatele a z čeho se jejich výsledná mzda skládá.
Teprve s těmito informacemi dostává samotné číslo na výplatnici potřebný kontext. Ukazujeme přitom záměrně různé pozice. Práce řidiče kamionu má totiž jiné podmínky než práce řidiče skupiny B. A kromě tuzemských se věnujeme i zahraničním zaměstnavatelům.
Čeho chceme dosáhnout? Osvěty!
Naším cílem samozřejmě není přesvědčovat řidiče, že mají dát výpověď. Chceme jim nabídnout informace, podle kterých mohou posoudit vlastní situaci. Pokud vidí výplatnici jiného řidiče, znají jeho pracovní dobu, režim i podmínky, získávají konkrétní údaj, se kterým mohou porovnat práci u stávajícího zaměstnavatele.
Někdo následně zjistí, že je vlastně spokojený a změna by mu nic zásadního nepřinesla. Jiný může dojít k závěru, že za podobnou práci dostává výrazně méně nebo že zbytečně toleruje podmínky, které jinde nejsou běžné.
A pak existuje skupina lidí, kteří změnu odmítnou bez ohledu na to, kolik konkrétních příkladů jim předložíme. Každou nabídku předem označí za podvod, každou vyšší výplatnici za výjimku a každého spokojenějšího řidiče za někoho, kdo určitě neříká celou pravdu a je „podplacený“.
Tam už další argumentace nemá smysl. Zaměstnavatel může změnit pracovní podmínky a trh může nabídnout alternativu. První krok ale musí vždy udělat samotný člověk. Pokud jej udělat nechce, žádná další výplatnice jeho rozhodnutí nezmění.
Zdroj info: Autorský text + diskuze pod články.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
