Největší problém motorů, které jsou vybaveny systémem vstřikování LPG, jsou ventily. V závislosti na tom, jak moc je chráníme nebo ne a zároveň na typu motoru, může docházet k jejich rychlému opotřebení.
Podpálené ventily LPG
Články na téma LPG:
Co poškozuje ventily?
V běžném nepřímovstřikovém spalovacím motoru jsou ventily a ventilová sedla pravidelně oplachovány benzínem. Ten při svém odpařování ventily i sedla ochlazuje a odebírá teplo vznikající v motoru. S LPG se to má tak, že se jedná o suchý plyn, takže prvek ochlazování odpadá.
Spalováním plynu navíc vzniká ve spalovacím motoru větší teplo než při spalování benzínu. A to ventilům moc nesvědčí, což je důvod, proč se rychleji opotřebovávají, ba dokonce opalují. Časem se ventil takzvaně „zaklepe“, to znamená, že si vymlátí sedlo, které je v hlavě válců. Při dovírání tak netěsní, jak by měl a dochází ke ztrátě komprese a výkonu. Oprava je dost náročná především finančně, když se problém neřeší, může dojít i k totální destrukci agregátu.
Jak zabránit podpalování ventilů
Jak už jsme uvedli, LPG je suchý plyn. Logickým řešením tedy je, něco do něj přimíchat, aby se to cestou potkalo s ventilem. Dojde k oplachu, ochlazení a zajistíme tím životnost ventilů a ventilových sedel na úrovni běžného spalovacího motoru, který běží výhradně na benzín.
Také čtěte
Přívstřik benzínu
Jelikož každý motor na LPG umí spalovat i benzín, je tu řešení spočívající ve vstřikování malých dávek tohoto paliva. Motor tedy funguje souběžně na plyn a benzín, přičemž u benzínu se samozřejmě zkracuje vstřikovací čas zhruba na pětinu. Logicky se tím ale vytratí část úspory, kterou pohon na LPG přináší. Spotřeba plynu se nemění, ale benzínu motor zbaští zhruba 1–3 litry na sto kilometrů. Funguje to spolehlivě a zejména po softwarové stránce si lze s přimícháváním paliva vyhrát a ovlivnit, kdy se ho kolik bude vstřikovat.
Přimazávání ventilů LPG
Někdy se používá varianta samostatného systému přimazávání, kdy do motoru jde krom LPG i speciální olej, respektive spíš aditivum. Jeho chemické složení je takové, aby nahradilo aditiva obsažená v benzínu, která chrání právě ventily a ventilová sedla. Způsoby přimazávání jsou dva.
Podtlakové přimazávání ventilů
První jmenovaný spoléhá na podtlak, který se tvoří v sání, a to zejména při nižších otáčkách a pak při brzdění motorem. Tím dojde k přisátí oleje a jeho distribuci. Bohužel, tento způsob není úplně spolehlivý ve vyšších otáčkách motoru, takže například při dlouhé dálniční jízdě nemaže prakticky vůbec z důvodu většího otevření klapky, tedy menšího podtlaku v sání. Hodně také záleží na tom, jak je podtlakové přimazávání namontované, mělo by být co nejblíže ventilům.
Tlakové mazání ventilů
Elektronické nebo také tlakové přimazávání funguje trochu sofistikovaněji. Aditivum je distribuováno za filtr plynné fáze. Odtud se dostává do vstřikovačů, což je jeho první výhoda – vstřikovače jsou mazány a jejich životnost je delší. Druhým pozitivem je v podstatě automatická regulace dávky, protože čím delší vstřik plynu, tím více do motoru dostává i aditiva. Jedná se o daleko pokročilejší systém, než přimazávání podtlakem a projevuje se to na životnosti ventilů a jejich sedel.
Zdroj info: bluechem, flashlube, mylpg.eu, jlm lubricants.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
