Do Chorvatska a zpět za 3 561 korun

Cílem tripu byl Záhřeb, což je možná pro dovolenkáře toužícího po plážích zvláštní, nicméně má to svoji logiku. Každý už si totiž může dopočítat, o kolik by se jeho cesta prodražila pokračováním třeba do Splitu nebo až na Makarskou a bude to i předmětem samostatného článku. Pro jednoho řidiče je 1 200 kilometrů během dvou dnů (cesta tam a zpět) porce až až, takže na pobřeží jsme se pouštět nechtěli.

Chtěli jsme především porovnávat, proto jsme cestu tam absolvovali mimo zpoplatněné silnice a cestu zpět po dálnicích. Současně jsme chtěli využít toho, že Dacia Jogger umí jezdit na LPG i benzín a jsme tedy schopni namodelovat, jak moc se dá ušetřit jízdou na plyn.

Příprava před cestou

Nepředstavujte si nějaké sofistikované plánování výpravy – dvoudenní akce v jednom člověku vyžadovala přesně jednu sportovní tašku s náhradním oblečením, kartáčkem na zuby, zubní pastou, mýdlem a ručníkem. Při hledání ubytování jsme volili dnes už obligátní Airbnb, což je služba skvělá v tom, že se díky referencím od předchozích návštěvníků prakticky nedá šlápnout vedle. A i kdyby to úplně optimální nebylo, tak ta jedna noc se nějak přežije.

Trasu jsem nijak zásadně neladil, prostě jsem zadal do Google navigace cíl a že chci vynechat dálnice. Mapy od Googlu mají obří výhodu v tom, že mají velmi aktuální data o dopravě a nemají tendence tahat člověka přes kdejaký dvorek, což někdy dělá Waze. Samozřejmě jsem si díky Apple CarPlay nechal hezky vše promítnout na displej infotainmentu, nicméně pro jistotu jsem měl i nabíjecí zástrčku do autozásuvky.

Stravu jsem nijak neřešil, protože v západní civilizaci najdete McDonald’s skoro všude, stejně jako Lidl. Sbalil jsem si tedy akorát vodu. Zpětně musím uznat, že to byla chyba, k čemuž se dostanu dále v textu.

Vyjíždíme do Chorvatska

Výchozím bodem byla čerpací stanice v Čáslavi, kde jsem doplnil do plna LPG i benzín a v 7:35 jsem vyrazil směrem na Havlíčkův Brod. Tahle silnice (číslo 38) má, jako všechny komunikace první třídy u nás, zásadní nevýhodu – v jednom kuse se táhnete za kamionem. Po dvaceti kilometrech ho s vypětím všech sil předjedete, abyste dojeli kamion další… Sem tam jako bonus dostanete úsek s rozkopanou vozovkou, kde je provoz řízen semafory a tak jsem nakonec byl docela rád, že jsem se prokodrcal Jihlavou a pln naděje zamířil na jih do Rakouska.

Také čtěte

4 min. čtení

Kde vezmeme energii pro všechny ty elektromobily?

dnes Jakub Mokříš Tipy a rady

Rakousko a roušky

Hranice jsem překonal v 10:24 za Hrušovany nad Jevišovkou. Zamířil jsem na Staatz, u kterého je na kopci pěkná zřícenina, pak na Poysdorf a Zistendorf. Jelikož už se žaludek ozýval, zamířil jsem k Penny marketu, kde jsou doufal v koupi nějakého pečiva, abych ukojil svůj hlad. Po vystoupení z auta jsem se hrnul ke vstupním dveřím, když jsem zjistil dvě zásadní věci. Za prvé – i v Rakousku je doba, kdy nakupují senioři, a to patrně kolem poledne. To by mi až tak nevadilo, jako spíš fakt, že ne mě vrhají nevraživé pohledy. Tím se dostávám k věci druhé – v Rakousku jsou stále ještě tak nějak napůl povinné roušky! Sice jen v některých provozovnách, ale obecně je vláda doporučuje. Já s sebou žádnou neměl, takže jsem rychle nastoupil zpátky do auta, aby mě důchodci neutloukli holemi a po chvíli googlení jsem zjistil, že bez roušky si bez obav budu moci skutečně nakoupit až v Maďarsku.

Cesta Rakouskem probíhala o poznání poklidněji než v Čechách. Potkal jsem přesně nula agresivně předjíždějících řidičů, kamiony ochotně uhýbaly a nebýt toho holuba, který na mě poslední dvě vteřiny svého života stojíc uprostřed jízdního pruhu upřeně zíral, tak by to bylo bez ztráty kytičky. Jogger má naštěstí pro mě vyšší světlou výšku. Naneštěstí pro holuba to není zase až tolik.

Maďarské dobroty

Vedlo mě to podél hranic se Slovenskem, přejel jsem most přes Dunaj a do Maďarska jsem vstupoval za Pamhagenem. Ve Fertődu jsem zastavil, abych si koupil něco k snědku. Došlo mi, že přeci v Maďarsku mají takovou tu skvělou česnekovou a paprikovou pastu! Jelikož u nás doma frčí právě ta česneková, koupil jsem všechny, které v regálu měli (a jestli tam někdy budete, radím vám to samé). Pokladní se sice dívala trochu divně, že si jich beru hned 17, takže jsem ji pro jistotu pozdravil polsky.

Vydal jsem se dále, navigace mě táhla na Szombathely. Opět jsem musel uznat, že v Maďarsku se řídí lépe než u nás. Na silnicích se nepohybuje zdaleka tolik kreténů a hlavně – jel jsem po jedné dlouhé placce. Záživnost nula, ale cesta se skládala z hodně dlouhých rovinek, takže jsem vždycky věděl, jestli můžu bezpečně předjet. Navíc byl úplně minimální provoz a zahušťovat se to začalo právě až před Szombathely, kam jsem se dostal těsně po druhé hodině.

Také čtěte

2 min. čtení

Jak poznat špatnou automatickou převodovku

4. 4. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

  Cestovní pojištění do Chorvatska online

Přes Slovinsko

Že to není úplně optimální doba na průjezd průmyslovou oblastí mi došlo, až když už nebylo úniku. Musel jsem si vystát nepěkné fronty na křižovatkách, ale jakmile už jsem byl na obchvatu, nabral jsem tempo a nezastavitelně se hrnul vpřed. Následoval další nudný úsek v podobě placaté krajiny, což se začalo měnit až s blížícími se slovinskými hranicemi. Ty jsem přejel v místě, které se jmenuje Dolga Vas. Kdybyste to nevěděli, tak „Dolga“ znamená v překladu „Dlouhá“.

Jak moc je to příznačné mi došlo záhy. To máte jednu vesnici za druhou, ale všechny se táhnou kolem hlavní silnice, takže nic moc zážitek. Naštěstí jsem ze Slovinska potřeboval překonat jen kousek, takže to relativně rychle uteklo a byl jsem na hranicích chorvatských.

Jsme v Záhřebu!

Na chorvatské straně to bylo chvíli v pohodě, ale po pár kilometrech přišlo podobné peklo jako ve Slovinsku. Tedy vesnička za vesničkou, v obci padesátka, mimo obce často omezení na 70 km/h. Dokodrcat se do Záhřebu bylo docela únavné a to zejména poté, co jsem bez problémů profrčel Rakouskem a Maďarskem.

Záhřeb je docela pěkné město, ačkoliv některé jeho části vypadají jako Praha v první polovině devadesátek – šedé a béžové oprýskané budovy. Ubytování jsem měl v podobném stylu, takže jsem po zaparkování před domem začal být trochu skeptický. Pocit ještě zesílil, když jsem otevřel vchodové dveře a připadal jsem si jako v bytovce někde v Sovětském svazu. Na chodbě nebyl sice žádný opilec ani feťák, ale nemalovalo se tam minimálně tři dekády, všechno bylo takové omšelé a zašlé. Je zkrátka znát, že Chorvatsko investuje do pobřeží, ale vnitrozemí ještě potrvá nějaký čas, než bude vypadat k světu. Jakmile se za mnou zabouchly dveře bytu, který jsem měl pro tu noc pronajatý, byl jsem v jiném světě — moderní interiér, rychlý internet a považte, dokonce barevný televizor!

Má to smysl bez dálnic?

Kdybych měl nějak zhodnotit cestu do Chorvatska bez dálnic a s tím spojených poplatků, tak osobně bych si minimálně v tom Chorvatsku za dálnici zaplatil. Zejména, kdybych mířil jako většina Čechů na pobřeží. Poslední fáze cesty tak uteče daleko rychleji a ve větší pohodě. Co mě udivilo, bylo chování pohonu na LGP v Joggeru. Asi 50 kilometrů před cílem mi několikrát zapípalo varování, že už ho je v nádrži nedostatek, nicméně čekal jsem, až skutečně dojde a systém sám přepne na benzín. Nestalo se tak, v klidu jsem dojel, takže za celou cestu tam jsem nespotřeboval ani kapku benzínu.

Také čtěte

2 min. čtení

Povinné ručení podražilo. Jak vypadá aktuální ceník pojišťoven?

5. 4. 2024 Vendula Flassig Vrablová Tipy a rady

Přístup Chorvatů k turistům

Druhý den jsem zahájil v centru, kde jsem si našel podnik s dobrým hodnocením, který byl hoden toho, abych v něm posnídal. Tiramisu, sendvič i káva byly skutečně excelentní, vše podtrhl džus z čerstvě vymačkaného pomeranče. Radost mi udělalo parkování, které jsem chtěl zaplatit, ale automat nefungoval. Odchytl jsem kolemjdoucího městského policistu, který zrovna ověřoval, zdali mají všechna auta zaplaceno. Když jsem mu popsal své trable, řekl mi, že není problém a zeptal se, kolik času potřebuji. Když jsem mu sdělil, že hodinka by mi na snídani měla stačit, usmál se a chápavě mi sdělil, že není problém, platit prý nemusím. Popřál mi dobrou chuť a omluvil se za nefungující parkovací automat. Takhle má vypadat přístupů k turistům!

Návrat domů

Trochu překvapením pro mě bylo, že zatímco slovinskou dálniční známku jsem si koupil pohodlně přes internet za 15 eur (370 korun), u té rakouské to nešlo. Respektive ono to jde, ale ne na zítra. Platná je nejdříve až za 18 dní, což je trochu nepraktické. Nuže pracoval jsem s tím, že holt budu muset pro nalepovací kupon na čerpací stanici.

Edit: Na základě rady od čtenářů musím uvést výše uvedené na pravou míru. Ono to online jde, stačí totiž jenom na webu zadat, že jste podnikatel. Tím přijdete o právo na lhůtu pro vrácení a známka může být platná ihned.

V 8:50 jsem se jal k návratu. Po vymotání se ze Záhřebu jsem se podivil, že auto jakkoliv už signalizovalo zcela prázdnou nádrž na LPG, tak motor stále sveřepě plyn spaloval. Nakonec jsem na LPG ujel 607 kilometrů, než auto samo přepnulo na dálnici za Záhřebem na benzín, což s sebou přineslo i lehké snížení dynamiky.

Dojezd na hranice mě vyšel na 48 kun (157 korun) za 52 kilometrů. Zarazilo mě nicméně, že hraniční přechod nebyl tak průjezdný, jak bych si v květnu představoval. Z obou stran byla fronta na zhruba 10 minut, Slovinci i Chorvati každému kontrolovali pas/občanku. Pak už to byla klasika v podobě dálnic táhnoucích se přes hory. Jak jsem se blížil k Rakousku, začal jsem pomýšlet na to, že musím někde splašit rakouskou dálniční známku. Stejný problém jako já měli ale asi všichni, takže na benzínce byla fronta asi patnácti lidí. Tudíž další zdržení ukončené vydáním 9,60 eur (237 korun) za kupon.

Také čtěte

2 min. čtení

Pyl na autě – co s ním?

7. 4. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

V Rakousku pouze cash

Po přejezdu do Rakouska, kde se naštěstí nečekalo, jsem měl hlad, tudíž jsem si určil za příští zastávku první frenčízu McDonald’s, na kterou narazím. To se stalo u Grazu, zaparkoval jsem a po zjištění, že tady na roušky všichni zvysoka dlabou, jsem se odhodlaně vypravil pro jídlo. Objednal jsem si, šel jsem si umýt ruce, když tu ouha! Toalety vyžadují pro vstup vhození 50centové mince. Kartou platit nebylo možné, a to ani kontaktně. To mě docela udivilo, kor v dnešní době, takže jsem oslovil obsluhu s tím, že bych si před jídlem rád umyl ruce. Ochotně mi poskytli padesáticent, který jsem vhodil a konečně mohl hygieně učinit za dost. Ale sakra! Je rok 2022, možná by stálo za to toalety u dálnice zpřístupnit zdarma nebo dokonce udělat obří skok směrem k bezkontaktním platbám!

Kalkulačka cesty do Chorvatska

Zpátky do Čech

Pak už to byla víceméně pohoda až do Vídně, kde doprava zhoustla, nicméně stále se pohybovala. Po překonání metropole a dokodrcání se na hranice však přišlo vystřízlivění, protože stav vozovky se samozřejmě rapidně změnil. Že nemáme navazující dálnici, je jeden problém, druhá věc je, že se pak člověk vleče za kamionem, který prostě nepředjede a finále cesty si tak opět doslova odtrpí.

Návrat na místo, odkud jsem vyjížděl se odehrál přesně v 16:09 s tím, že i benzínová nádrž už byla téměř prázdná a dobře třicet kilometrů jsem jel na rezervu. Teď k nákladům – do Záhřebu jsem se skutečně dokázal dostat na jednu nádrž LPG. Její objem je sice 50 litrů, ale z bezpečnostních důvodů se plní pouze do 80 %, což v tomto případě znamená 40 litrů. Na čerpací stanici v Čáslavi je litr LPG za 22,20 korun, takže plnou (39,9 litrů) jsem pořídil za 885 korun. Za necelých devět stovek jsem tak zvládl přejezd do Rakouska, Maďarska, pak cípek Slovinska a podle mých propočtů bych dojel kousek za Záhřeb. Samozřejmě se dá dopočítat, kolik by to vyšlo do destinací na pobřeží, což bude předmětem samostatného článku.

Cesta zpět už byla dražší. Jednak proto, že jsem jel na benzín a pak jsem si taky dopřál luxus v podobě dálnic. V nádrži mi po dojezdu zbylo skutečně skoro na dně a při spotřebě 7,4 litrů na sto jsem 604 kilometrů spotřeboval 44,7 litrů benzínu. Při současných cenách 42,8 korun/litr tak vyjde jenom palivo na 1 912 korun. K tomu je nutné připočítat dálniční poplatky, které jsou 764 korun za předpokladu, že český dálniční kupon už máme koupený. Celkem tedy cesta zpět po dálnicích a na benzín vyšla na 2 676 korun. Celá výprava tam a zpět stála na nákladech za cestu 3 561 korun.

  Online kalkulačka havarijního pojištění