Redakce Portálu řidiče se opět rozjela do světa. Zatímco část redaktorů zamířila do Itálie, další skupinka se vydala do Chorvatska. Tříválcovou fabkou a tak trochu neplánovaně. Na kolik nás to vyšlo a jak se Chorvati připravují na hlavní sezónu? Zmapovali jsme za vás!
Chystáte se letos do Chorvatska autem? Na tohle se připravte
Články na téma cesta do Chorvatska 2026:
- Tříválcovou fabií do Chorvatska: Kolik stála cesta? - právě čtete
- Jedete do Chorvatska? Tohle by v autě rozhodně nemělo chybět
- Jak dlouho trvá cesta do Chorvatska: Čas jízdy a tipy, jak se vyhnout zdržení
- Cesta do Chorvatska na sever: Přes Villach a Lublaň za necelých 2 200 korun
- Cesta do Chorvatska přes Maďarsko v roce 2026: Lze tím ušetřit?
- Kudy do Chorvatska přes Rakousko: dálniční známka, tunely a finta s podnikatelem
- Proč si nerozdělit dovolenou na dvě? Zkusili jsme to
- Nejlevnější cesta do Chorvatska mimo slovinskou dálnici: Stojí to za to?
- Levně do Chorvatska: Kolik ušetříte jízdou mimo dálnice?
- Parkování v Rovinji 2026: Kolik stojí hodina u centra?
- Kamery v Chorvatsku rozpoznají mobil v ruce: Co umí a kde jsou?
1 200 kilometrů ve Fabii
V Chorvatsku jsme byli naposledy před zhruba deseti lety. A to během hlavní turistické sezóny. O to víc nás lákal nápad vyrazit k Jadranu před tím, než sezóna naplno vypukne. Co se změnilo? A stojí to vlastně ještě vůbec za tu cestu autem?
Naše cesta začala v osm ráno v Ostravě, odkud jsme pokračovali přes Rakousko a Slovinsko až k chorvatským hranicím. Naše první zastávka byla v Plitvicích, odkud jsme druhý den jeli dál na jih až do letoviska Brela na Makarské riviéře. Na trase jsme museli překonat více než 1 000 kilometrů, což nám při cestě zpátky trvalo kvůli bouřce a rozkopaným silnicím skoro 14 hodin!
Čím jsme k moři vyrazili? „Společnost“ nám na naší cestě dělala firemní tříválcová fabie (r. v. 2018) s objemem 999 cm³, výkonem 81 kW a benzinovým pohonem. Měli jsme plný kufr a cestovali ve dvou lidech.
- Mohlo by vás zajímat: „Doplaťte 12 000 a můžete odletět,“ vzkazují některé cestovky těm, kteří si koupili dovolenou s předstihem
„Připravte si doklady a prokažte totožnost!“
První kolona nás paradoxně čekala hned u hranic s Rakouskem. U přechodu v Mikulově se začala štosovat auta a policie nás sváděla do jednoho pruhu, kde namátkově vybírala vozidla, jejichž posádka se musela prokázat doklady totožnosti. Zdržení trvalo zhruba 20 minut. Poté jsme už jeli směr Vídeň, Graz a následně Maribor.
Pokud se vám zachce během průjezdu Rakouskem na toaletu, připravte si eurové mince. Na většině benzinek si jinak neodskočíte. Někde sice berou karty, není to ale pravidlem. My měli u jedné Shellky štěstí a u turniketu jsme mohli zaplatit debetkou (0,70 euro). Při té příležitosti jsme si dali i kávu. Za dvojité espresso si řekli 4,50 euro. A to jenom díky slevovému kupónu za využití toalety. Jinak by byla káva ještě dražší. Ceník najdete ve fotogalerii pod článkem.
Co nás poměrně překvapilo, bylo to, že si Rakušáci vůbec nelámali hlavu s rychlostí. A to i přesto, že nám Waze neustále hlásil mobilní a pevné radary i policejní hlídky na trase. Běžné bylo i podjíždění zprava, což jsme u místních (vzhledem k vysokým pokutám) opravdu nečekali.
Další zásek nás čekal okolo Vídně, kde byla rychlost omezená na 80 kilometrů v hodině. Po cestě jsme narazili i na nám dobře známé IG-L zóny, kde byla rychlost taktéž upravena, ale nijak neovlivňovala plynulost provozu. Ceny pohonných hmot okolo dálnice najdete na fotkách ve fotogalerii pod článkem. Za pár hodin jsme už přejeli slovinskou hranici a mířili směr Chorvatsko.
Jak jsme to měli s mýtnými poplatky? Na naší trase jsme potřebovali dálniční známky do Rakouska a Slovinska, které jsme kupovali online (detailní články o tom, jak e-známky koupit, pro vás připravujeme - pozn. redakce). Vzhledem k cenám slovinských dálniček bychom příště volili spíše cestu před Maďarsko. Slovinci totiž nemají jednodenní dálniční známku a ta týdenní by nám náš pobyt (od 1. do 10. 5. 2026) nepokryla. Byli jsme tedy odkázáni na měsíční e-známku, za kterou Slovinci chtěli více než 800 korun! A to za cca 40 minut jízdy! V Chorvatsku jsme pak platili mýtné dle počtu ujetých kilometrů (viz níže).
- Přečtěte si také: Nová povinnost v oblíbené dovolenkové destinaci! Karta i hotovost vám budou v příštím roce k ničemu
Chorvatské dálnice jsou před sezónou rozkopané
První den naší cesty jsme po osmi hodinách jízdy zakončili ve vesničce Selište Drežničko, asi 8 minut od známých Plitvických jezer, kde jsme měli zajištěno ubytování na jednu noc (za cca 900 Kč/2 osoby).
Kousek za Mariborem čeká řidiče první chorvatská mýtnice, kde stačí zmáčknout tlačítko a vzít si lístek (u jiných společností už nemusíte nic mačkat, lístek vám vyjede automaticky).
Na základě ujetých kilometrů a kategorie vozidla (v našem případě to byla kategorie 1) vám pak druhá mýtná brána vypočítá mýto, které činí zhruba 6 eur za 100 kilometrů. Platit můžete hotově, kartou nebo pomocí krabičky ENC, pro kterou jsou u mýtnic vyčleněny speciální pruhy s viditelným označením.
Zajímavost: Řidič auta s chorvatskou SPZ před námi u výjezdní mýtnice nedokázal zaplatit. Automat mu totiž neustále vracel lístek. Nakonec jsme tedy museli všichni vycouvat a přejet k jiné bráně, kde už se mu zaplatit povedlo.
Zatímco některé společnosti, které mají výběr mýta v Chorvatsku na starosti, spoléhají na automatický (a nepříliš dokonalý) systém, u jiných je v okýnku člověk, který s vámi vyřeší platbu kartou nebo hotovostí. Často vás počastuje milým „ahoj“ a následně chorvatsky popřeje šťastnou cestu.
Rozkopané dálnice a dvouhodinová kolona
Druhý den jsme navštívili známá Plitvická jezera a ve tři odpoledne vyrazili na další část naší cesty k moři. To jsme bohužel netušili, že značná část dálnice na Zagreb je rozkopaná a namísto 130 kilometrů v hodině pojedeme stěží šedesátkou po štěrkodrti.
Za nájezdem na dálnici (za vesničkou Baste) na řidiče čekala kolona na cca 2 hodiny kvůli semaforu, který pouštěl auta ve 25sekundovém intervalu. My naštěstí mířili druhým směrem, takže jsme se koloně vyhnuli.
Další nepříjemné překvapení nás čekalo před Makarskou, kde je dálnice taktéž rozkopaná a člověk musí využít objížďku. Jakmile zaplatí na výjezdní mýtné bráně, musí se kvůli objížďce vrátit, najet na další placený úsek, popojet pár kilometrů a opět zaplatit pár eur za mýto, což je zbytečně matoucí a jenom to zdržuje. Budeme doufat, že opravy skončí dřív, než se na jih začnou hrnout tisíce dovolenkářů. A že současný mýtný systém co nejdřív nahradí ten nový.
Pohonné hmoty jsou v Chorvatsku levnější než u nás! Před cestou jsme tankovali plnou nádrž (45 litrů) v Polsku (cca 36 korun za litr) a poté až v Chorvatsku, kde činila průměrná cena za litr benzínu okolo dálnic 1,69 eur (cca 41,12 Kč). Nafta byla průměrně za 1,78 eur (cca 43,31 Kč).
Na kolik nás vyšla cesta k Jadranu?
Během naší trasy k moři jsme za desetidenní rakouskou dálniční známku jsme zaplatili 322,64 korun. Měsíční slovinská e-známka nás vyšla na 806,59 korun. Za chorvatské mýtné jsme při cestě tam celkem uhradili 629,25 korun, pohonné hmoty nás při průměrné spotřebě (4,5 l/100km) a ceně benzinu (41,06 Kč/l) vyšly na 2 006,60 Kč. Celkem nás tedy cesta k moři vyšla na 3 765,08 Kč. A to i se zastávkou v Plitvicích.
Zajímavost: Podle naší kalkulačky nákladů na cestu do Chorvatska nám vyšlo, že bychom měli za jednu cestu zaplatit 3 624,00 Kč! Výsledná částka, ke které jsme se dopočítali, se tak lišila jen o pouhých 141,08 korun!
Výsledná cena nás velmi příjemně překvapila. Za necelé čtyři tisíce korun jsme totiž zvládli více než 1 000 kilometrů dlouhou cestu k moři. A to ještě se zastávkou v Plitvicích. Pokud bude auto plné, vychází doprava opravdu velmi rozumně. Cesta autem do Chorvatska tak může být stále pro spoustu Čechů zajímavější alternativou než drahé organizované zájezdy s nejistým odletem.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Redaktoři Portálu řidiče.
Zdroj médií: Redaktoři Portálu řidiče.
Chystáte se letos na dovolenou do Chorvatska?
Ano, už máme naplánováno.
4 106
Zvažujeme to, ale ještě není rozhodnuto.
827
Ne, letos jedeme jinam.
5 877
Letos už jsme v Chorvatsku byli.
1 629
Fotogalerie (11 fotek)
