Koupit si novou kvalitní autobaterii a pak ji nechat několik měsíců v autě jen tak, není dobrý nápad. Sami jsme se o tom přesvědčili.
Auto booster nastartoval, baterie je však po smrti
Články na téma booster baterie:
- Co je booster autobaterie
- Kondenzátorový pomocný startovací zdroj
- Jak vybrat startovací zdroj (booster autobaterie)
- Startovací powerbanka – jaký je rozdíl mezi drahou a levnou?
- Booster baterie: Čeho se vyvarovat?
- Booster baterie: lithium vs. olovo
- Booster na autobaterie pomohl se startem, akumulátor ale už nezachrání nic - právě čtete
Nová autobaterie
Není to ani rok, co jsme do redakční Škody Superb druhé generace koupili nový akumulátor. Banner je solidní značka, která jako jedna z mála osazuje autobaterie stejným počtem záporných a kladných desek, navíc je má i poměrně silné, takže jsme čekali, že nějaký čas vydrží. Jenže pak se s autem přestalo jezdit. Prakticky ze dne na den bylo odstaveno v garáži, což bohužel byla fatální chyba. Navíc jsme na něj i tak trochu zapomněli. Od června do prosince vyjelo jen třikrát, navíc bylo víc jak tři měsíce v kuse zaparkované a nikdo neřešil, co bude s autobaterií.
Start není možný – nízké napětí autobaterie
Není tedy divu, že jsme auto nemohli po tak dlouhé odstávce nastartovat. Odemknout sice šlo, ale autobaterie byla totálně vybitá. Měli jsme dvě možnosti. Buď použít startovací kabely, nebo motor nastartovat přes booster. Startovací kabely se ukázaly jako méně praktická varianta, protože byly příliš krátké a nedosáhly na akumulátor auta zaparkovaného vedle. Abychom tedy nemuseli vozidla složitě pozicovat na malém parkovišti, přišel na řadu booster.
Nás booster Noco už se několikrát hodil a ačkoliv bychom k němu měli i určité výhrady, musíme uznat, že nás nikdy ve štychu nenechal. Dvoulitrový diesel nastartoval i při záporných teplotách na první pokus. Následovala projížďka s autem po dálnici, a to za účelem nabití autobaterie do plna. Nedává totiž smysl krátce po startu opět auto odstavit, to by ničemu nepomohlo a akumulátor by zůstal vybitý.
Po zhruba 50 dálničních kilometrech byl dostatečně nabitý, aby pár dalších dní vydržel. Tedy pokud to už nemá za sebou. Což se bohužel posléze ukázalo být pravdou. Měření pomocí GPS lokátoru připojeného přímo na autobaterii odhalilo, že její napětí klesá velmi rychle a už po pár dnech bylo hluboko pod 12,5 V, což je i u opotřebených autobaterií stále akceptovatelná hodnota. Jenže když ani ne po týdnu GPS lokátor signalizoval 11,9 V, bylo nám jasné, že tato baterie to má pravděpodobně za sebou.
K čemu došlo?
Příčinou problému byla na 99 % silná sulfatace. To je jev silně negativní a dochází k němu při napětí 12,4 V a nižším. Hmota na mřížkách se pokryje sulfátem olova, který je izolant a doslova snižuje aktivní plochu elektrod. S tím samozřejmě klesá schopnost udržet elektrický náboj, ale i vydat potřebný proud pro start motoru.
Baterii tak velmi rychle klesne napětí a její kapacita je zlomkem toho, co bývala. Sulfatace je do značné míry vratný jev, tedy pokud se řeší včas. K tomu však v našem případě nedošlo, takže jakékoliv pokusy o desulfataci nabíječkou, která toto umí, budou patrně marné. Nechtěně se nám tedy povedlo zničit novou autobaterii a to jenom tím, že se s autem nejezdilo.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.