Minulá generace Peugeotu 308 SW mě docela zklamala. To auto objektivně nemělo proti své konkurenci moc co nabídnout a maximálně se na ni dotahovalo, v ničem se však nedokázalo dostat před ni. Nová 308 v kombíku je ale docela jiná písnička.
Test: Peugeot 308 SW GT 1.2 PureTech
Články na téma Peugeot 308 SW:
- Peugeot 308 SW cena a konfigurátor
- Peugeot 308 SW rozměry
- Peugeot 308 SW – spotřeba
- Test: Peugeot 308 SW GT 1.2 PureTech - právě čtete
- Peugeot 308 SW jako rodinné auto
- Peugeot 308 SW a vylepšení oproti předchůdci
- Peugeot 308 SW nový infotainment
Ono to tehdy, před tím víc jak rokem, nebylo úplně fér, uznávám. Peugeot 308 SW už trochu přesluhoval a loučil se plochami autosalonů, aby jeho místo zaujal vůz, o kterém budu psát dnes. Po všech stránkách jiné auto, ale pokud bych měl jedním slovem vystihnout jeho design, tak by to bylo „chytlavý“. Proč? Protože má skvělou schopnost zachytávat pohledy lidí a strhávat na sebe pozornost.
Je to fakt krasavec!
308 SW v zásadě navazuje na současný trend agresivnějších tvarů, ale nebojí se, pojmout ho po svém. Předně – ty zuby denního svícení se prostě neomrzí. Je to vlastně už takové poznávací znamení automobilky a za mě jednoznačně krok správným směrem. Samotné hlavní svítilny jsou navíc velmi pěkné a propracované i v detailu. Podívá-li se člověk zblízka, neuvidí prostě standardní světla, kde nějaké designové hrátky skončily se zakřivenou rovinou krycího průhledného plastu. Kdepak! Tady se šlo dál a zejména zadní lampy jsou fakt geniální.
Dynamiku dodává autu krásný kryt chladiče a pak taky výrazný prolis nad kolem, který je prodlouženou linií světla a končí až pod zrcátkem. Pak chvíli nic a na úrovni C sloupku pokračuje a navazuje na něj zase zadní svítilna. Za mě prostě dokonalost! V současné chvíli nevidím na trhu krásnější kombík, fakt ne. Korunu tomu nasazuje verze GT, jejíž součástí jsou krom ještě o nehet fešnějších světel i nástavce prahů a parádní kola.
Také čtěte
Uvnitř člověka přivítá moderní interiér, který má samozřejmě hned několik displejů, k němu ale později. Na první pohled totiž zaujme hlavně vytažená linka palubní desky před spolujezdcem, která trčí do prostoru. Ničemu nevadí, člověk tím není nijak omezován, je to prostě jen designový prvek a taky díky tomu bylo možné zvětšit kastlík.
Trochu výraznější klidně mohla být linie tvořená výdechy ventilace, tvořící horní hranu palubní desky. Někteří konkurenti si s tím pohráli malinko víc a byli schopni odlišit mřížku od ostatních povrchů třeba barvou, případně texturou povrchu. Na druhou stranu ano, možná už by potom byl interiér lehce přeplácaný, kdo ví…
Chcete displeje?
No a teď tedy k těm displejům – ty jsou totiž tři. Jeden je před řidičem a překvapivě jsem neměl problém s tím, že by se mi iCockpit schovával za věnec volantu, jako tomu je v některých jiných řadách Peugeotu. Jeho úloha je zobrazování údajů o jízdě, rychlosti a podobně. Druhý zobrazovač je uprostřed, lehce natočený k řidiči, slouží klasicky pro navigaci a multimédia. No a pod ním je ještě jeden displej, jehož úloha je spíše doplňková – je rozdělen na šest virtuálních tlačítek, jejichž funkci může řidič nejrůzněji měnit. Člověk si tedy bez problémů vše přizpůsobí podle sebe a třeba já jsem si z jednoho tlačítka udělal zkratku pro vypnutí Stop-Start systému. Celé to dohromady nicméně funguje skvěle, svižně a nemá to problém ani s bezdrátovým Apple CarPlay, takže za mě super. Když už tedy máme přijít o tlačítka a vše se bude odehrávat na obrazovkách, tak ať je to aspoň nějak takto.
Také čtěte
A bylo by to všechno super, kdyby displeje nechytaly tak strašně ochotně otisky prstů. K tomu je ještě obklopují plochy lesklého plastu, takže pár dní používání auta a můžete vzít hadřík a hezky leštit...
Testovaný kousek měl prošitý volant, loketní opěrku a sedadla nití zelenožluté barvy, což ho dělalo malinko zábavnějším. Někdy to automobilky umí v tomto směru přehnat, že to až skoro ruší, tady se tak nestalo. Sedadla jsou strašně fajn, nemám vůbec nic proti jejich mechanickému nastavování (naopak, kdo někdy musel opravovat elektrické štelování, mi dá jistě za pravdu), ale mohla by být trochu velkorysejší, co se týče šířky sedáku. Mé pozadí se řadí k těm menším a pár centimetrů navíc bych rozhodně ocenil. Netestoval jsem to, s jistotou ale mohu tvrdit, že znám nemálo dam, které by se tu cítily vyloženě stísněně.
Až na tento drobný nešvar si nemohu stěžovat. Dokonce i ten malý volant mi sem vcelku dobře zapadá, loketní opěrka sice není nastavitelná výškově, za to ale na středovém tunelu nalezneme hned několik užitečných přihrádek. Je tu prostor jak na klíče, tak na dva nápoje a místo najde u peněženka nebo telefon, který lze bezdrátově nabíjet.
Zadní sedadla poskytnou dostatek místa pro dva pasažéry. Rozvor náprav je 2732 milimetrů, přičemž 2,6 metru je zhruba hranicí mezi „autem spíš pro dva“ a „autem pro rodinku“. Uprostřed vzadu bych ale sedět nechtěl, nedokážu si moc dobře představit cestu v pěti na víc jak pár nouzových kilometrů. Kufr pobere 608 litrů a pokud si ještě jednou mohu dovolit trochu paušalizace a osobního názoru, tak cokoliv nad 500 litrů považuji za dostatečné pro průměrnou českou rodinu. Na internetových fórech a v komentářích na sociálních sítích sice najdete spoustu lidí, co týden co týden stěhují minimálně tři sousedy a potřebují nutně převážet dva pingpongové stoly najednou, nicméně realita všedního dne je taková, že se v kufru vozí maximálně pár tašek s nákupem. Abych ctěnému čtenáři názorně ukázal, jak velký objem je oněch 608 litrů, naložil jsem kufr 13 pětilitrovými nádobami s vodou. Což je zhruba tak maximum toho, co pobere nákupní košík. Šikovné jsou i síťky po stranách, které poberou menší předměty.
Také čtěte
Motor, převodovka, podvozek, jízdní komfort
Pod kapotou Peugeotu 308 SW, který jsme dostali na test, byla tříválcová benzinová jedna-dvojka. Popravdě jsem měl chvíli trochu dojem, že tam je spíš nafťák, protože projev agregátu je zejména za studena trochu agrární. Nicméně po zahřátí ztichne a následně o sobě nedává vědět, dokud řidič nešlápne razantněji na plynový pedál. To se ozve zepředu takové podivné brumlání, no prostě akustická stránka motoru mi připadala taková nemastná, neslaná. Není to ale rozhodně nic obtěžujícího, jenom je to řekněme specifikum tohoto auta.
96 kW a 230 Nm jede přesně tak, jak to vypadá na papíře. Což znamená, že nějaký výraznější kopanec autu chybí, nicméně částečně to řeší automatická převodovka, která má osm kvaltů. Pro každou situaci, pro každé tempo a každý požadavek řidiče je schopna najít adekvátní odpověď a ve spolupráci s řídící jednotkou nemá tendence motor podtáčet víc než je zdrávo. Její činnost je taková, jaká by u moderních planetových automatů s hydroměničem měla být. Řadí plynule a rychle. Zde skutečně nelze mít výhrady.
Ani stran spotřeby jsem neměl důvod k nějakým stížnostem. Zkoušel jsem jak městský, tak okreskový, ale i dálniční provoz. Maximum, na co jsem se dostal, bylo 7,5 litrů na sto, při velmi svižném upalování právě po dálnici. Ve městě to bylo 6,8 litrů, průměr za celý týden byl 6,5 litrů, přičemž asi čtvrtinu najetých kilometrů jsem se pohyboval po dálnici. Vyloženě šetřílek to není, na to si člověk musí pořídit spíš hybrid, ale apetitem rozhodně motor neurazí.
Také čtěte
Podvozek mi připadal celou dobu jako by byl stavěný na trochu jiné výkony. Není to myšleno jakkoliv negativně a možná to podporuje i jiné vyvážení a odlišný rozvor, než jaký má hatchback, ale měl jsem dojem, že dostat ho na limit je dost makačka. Lehký předek filtruje nerovnosti skvěle, nemá problém pobírat kdejaký výmol a i takovou tu rozpraskanou krajnici požere s přehledem a grácií. Sice sem tam pronikne do interiéru nějaká ta tlumená rána, ale nic zásadního. Zadek funguje podobně skvěle na rozdíl od některých konkurentů nemá moc tendence odskakovat, když není nijak zatížený. A neodpustím si ještě jedno srovnání s konkurenty v kategorii – on ten podvozek funguje i v nízkých rychlostech. Možná to znáte, jedete pohodičku, vyloženě piánko a najednou přijde rozbitý úsek silnice, na kterém zavěšení jako by odmítalo pracovat. Skoro jako by celé auto ztvrdlo. Jenže ono to tak není a způsobuje to fakt, že aby tlumiče a pružiny začaly pracovat, je na to potřeba určitá síla. A při pomalé jízdě holt nedochází k tomu, že by na kola působily dostatečné síly, které by přinutily zavěšení k činnosti (třeba trojková oktávka s tím měla docela problém). Peugeot 308 SW ale docela dobře funguje právě i při nízkých rychlostech. Netuším, jak toho bylo dosaženo, ale za zmínku to určitě stojí. A ne, není to tím, že by byl podvozek rozměklý, je naladěný tak akorát.
Ke konci jedna stížnost – stěrače. Netuším, co je to za divnou módu, ale ostřikovat sklo těsně před stírací gumičkou, mi nepřipadá jako příliš moudré. Ona totiž ta ostřikovací kapalina pak nemá vlastně ani šanci nějak účinkovat, když ji během doslova setin sekundy stěrač setře. Klasické ostřikování přímo na sklo mi připadá účinnější a funkčnější.
Závěr
Ale abych to nějak uzavřel, vrátím se na začátek, totiž k té dle mého názoru trochu nepovedené předchozí generaci. Vše, co jsem jí mohl vyčíst, novinka v podstatě má vyřešené. Pokud bych měl jednoznačně vypíchnout, v čem Peugeot 308 SW vyniká, pak je to design. Ten je na jedničku! Super je i interiér, ačkoliv pro ty, kdo zvažují koupi mám jednu radu – sedněte si a pořádně si vyzkoušejte sedadla. Pak tu máme sice ne úplně kultivovaný, ale jinak docela slušný motor a v neposlední řadě i povedený podvozek. Přepravní kapacita je taktéž velmi slušná a nevidím tedy důvod do výběru rodinného kombi pohledného Francouze nezařadit.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
+
- Design
- Podvozek
- Interiér
- Výkon světel
- Velký kufr
−
- Sem tam podivný akustický projev motoru
- Neprakticky řešené ostřikovače předního skla
- Lesklé plochy a displeje chytající otisky prstů až příliš ochotně
Fotogalerie (14 fotek)
