Pro většinu motoristů je autobaterie jenom jednoduchou plastovou krabicí, s něčím uvnitř, co generuje proud potřebný pro start motoru. Pro pochopení širších souvislostí a problémů s akumulátory je dobré vědět, jak to celé vlastně funguje.
Princip autobaterie
Články na téma autobaterie:
Mřížky, desky a elektrody autobaterie
Popis začneme zevnitř, protože tam se odehrává vše potřebné. Plastový box je také důležitý, ale vlastně jen drží celek pohromadě. Uvnitř jsou mřížky z čistého olova, a to mřížky kladné a záporné. Na obou je nanesena aktivní hmota – houbovité olovo v případě záporné, oxid olovičitý u kladné. Společně s vrstvami aktivní hmoty tvoří mřížky desky neboli elektrody, a to opět logicky kladné a záporné.
Oddělení elektrod
Kdyby došlo k dotyku mezi deskami, vznikl by nám zkrat, proto jsou desky oddělené pomocí separátorů. Jsou to většinou buď plátky mikroporózního plastu nebo skelných vláken, nebo jsou to rovnou kapsy, do kterých jsou desky vloženy. Kapsy jsou lepší, ale dražší. Důvodem se budeme zabývat na ploše jiného článku.
Také čtěte
Kladné a záporné elektrody
Separátory nám tedy elektrody oddělují, ale zároveň zajišťují, že mezi nimi může proudit kapalina – elektrolyt, ke kterému se ještě dostaneme. Autobaterie se skládá z článků a ty zase tvoří několik elektrod sériově propojených. Nemusí být vždy stejný počet elektrod kladných a stejný počet elektrod záporných, u levnějších baterií je nižší počet kladných desek, aby byla levnější produkce. Článek nám tedy v ideálním případě tvoří třeba osm kladných a osm záporných elektrod, které jsou sériově propojené s ostatními články. Každý článek pak má svůj „box“ uvnitř akumulátoru, nicméně všechny jsou samozřejmě propojeny a může mezi nimi elektrolyt volně proudit.
Elektrolyt není vždy kapalina
Teď už k tomu elektrolytu – tvoří ho zhruba 35% roztok kyseliny sírové a vody. Tím je zajištěna elektrochemická reakce, respektive tvorba elektrického náboje, který je sbírán vodivým propojením z jednotlivých článků a sveden na kladný a záporný pól baterie. Elektrolyt nemusí být jenom kapalina, může mít i podobu gelu.
Obal a odvod plynů
Toto vše je tedy uzavřeno v nepropustném obalu, který obvykle tvoří plast. Náboj svádí autobaterie do kladného a záporného pólu, na které se připojují svorky, napojené na elektrosoustavu vozidla. Dříve měly autobaterie běžně zátky, které umožňovaly dolévat elektrolyt. Dnes už je to spíše výjimka, elektrolyt se díky zdokonalení technologie odpařuje minimálně. Co však akumulátory mívají stále, je systém odvodu par vznikajících při nabíjení nebo používání. Řešeno je to buď labyrintem, který neumožní vytečení elektrolytu, ale pro plyny je průchodný, případně jednoduchým přetlakovým ventilem. Výpary jsou totiž výbušné a s tím, jak se v baterii hromadí, zvyšuje se uvnitř tlak a může dojít doslova k výbuchu, doprovázenému rozstřikem elektrolytu, tedy koncentrované kyseliny.
Zdroj info: autoaku.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
