Olej v automatické převodovce potřebuje jednu velmi důležitou přísadu

Olej v automatické převodovce

ATF oleje, tedy oleje pro automatické převodovky, mají samozřejmě celou řadu funkcí. V první řadě musejí mazat, to je úkol naprosto primární. Dále musejí převodovku i chladit a teplo odvádět, ale také je potřeba, aby konzervovaly nejen kovy, ale i nejrůznější těsnění.

Jenže u automatické převodovky obvykle záleží ještě na jednom faktoru, kterým je tření. Nejde o třecí síly mezi ozubenými soukolími, ale o spojky. Jak DSG, tak i převodovky s hydroměniči mají třecí spojky s lamelami. Třecí spojka funguje tak, že se k sobě přitlačují dvě plochy, mezi nimiž dochází ke tření. Poháněná hřídel tak postupně roztočí řídel hnanou, aby nakonec třecí síla byla tak vysoká, že dojde k pevnému spojení obou hřídelí a jejich rychlost se srovná. O tření jde mimochodem i u CVT automatů, kde je naprosto kritické, aby bylo správné, jinak může docházet k prokluzu řetězu, což je silně negativní jev.

Také čtěte

2 min. čtení

Dovoz alkoholu do ČR z Polska: limity, kombinace a past s prodejem

19. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Převodovka se umí přizpůsobit lecčemu
 

A právě to je u převodovek problém. Ony se totiž ty třecí síly v průběhu času trochu mění. Lamely se opotřebovávají, jsou tepelně zatěžované a musí se tedy postupně měnit i bod, kdy prokluz přejde v pevné spojení. Řídicí jednotka převodovky si toto zvládá do jisté míry kompenzovat a je na to z výroby řekněme připravená. Musí být, protože jinak by automat postupně začal rapidně měnit své chování, řazení by trvalo déle, stejně tak rozjezdy, případně by byly změny převodů ucukané a značně nekomfortní pro posádku.

S třením však souvisí i olej samotný, který je za něj také částečně zodpovědný. Mezi naprosto elementární aditiva do převodového oleje patří i modifikátory tření. Jsou to organické nebo organokovové molekuly, které mají vliv na to, jak se lamelové spojky chovají při kontaktu s mazivem. Jsou namíchané přímo v oleji už při výrobě v rámci aditivačního balíčku, a to obvykle v koncentracích 1 až 8 % (z aditivačního balíčku, nikoliv z celého obsahu olejové náplně), podle typu převodovky a oleje.

• Přečtěte si také: Jaký olej do automatické převodovky?

Důležitý je přístup výrobce skříně. Ten musí podle třecí křivky, tedy změny koeficientu tření mezi lamelami v závislosti na jejich vzájemné rychlosti skluzu, určit, jaké mazivo bude nejvhodnější. Eventuálně musí modifikovat lamely. Nicméně výsledkem je, že při oleji určité specifikace dokáže výrobce převodovky víceméně zaručit určitý průběh křivky průběhu tření, tedy správnou funkci řazení i všech ostatních procesů v převodovce probíhajících.

Zpět k řídicí jednotce – ta s tím samozřejmě počítá a jak už jsme uvedli, v průběhu času se přizpůsobuje postupnému opotřebení skříně i oleje. Průšvih je, když olej vyměníme a neadaptujeme na něj převodovku, tedy neřekneme jí, že jsme výměnu provedli. Řídicí jednotka v takové situaci stále počítá s chováním, na které je zvyklá, tedy na posunuté hodnoty prokluzu. Řidič to pocítí jako zcela jinou změnou převodů. Je-li tření příliš malé, bude řazení delší a lamely se budou více zahřívat. Dochází-li naopak k tření příliš vysokému, bude s sebou auto při řazení škubat a převodovka bude mechanicky nadměrně namáhána. 

Vyčerpané modifikátory

Modifikátory tření se stejně jako většina ostatních aditiv po čase vyčerpají. Proto je dobré olej v převodovce měnit, a to v intervalu ideálně 60 tisíc kilometrů (u CVT platí interval poloviční). Ano, nějakou dobu lze výměny maziva v převodovce úspěšně ignorovat, ale čím déle se to odkládá, tím vyšší hrozí riziko nějaké fatální závady.