Jak probíhá údržba silničářské techniky?

20. 3. 2022 3 min. čtení Reportáže

Každé auto vyžaduje jednou za čas údržbu. Ta, která používají cestáři, jsou ale provozována dost specificky. Tomu odpovídá i jejich servis a nároky na něj.

Jak probíhá údržba silničářské techniky?

Články na téma Správa a údržba silnic:

  1. Jak vypadá a funguje dispečink Správy a údržby silnic
  2. Zajímavosti ze světa techniky Správy a údržby silnic
  3. Mladí cestáři z mateřských škol se opět sešli v Chrudimi
  4. Věděli jste, že o silnice se starají i externisté?
  5. Jak probíhá údržba silničářské techniky? - právě čtete
  6. Druhy komunikací – jak se v tom vyznat a kdo co spravuje? - již brzy

Netypické podmínky

Jestli jsou podmínky pro pracovní automobily Správy a údržby silnic něčím zvláštní, tak je to především náročnost. Začneme letní sezónou, kdy se opravují vozovky, seká se tráva a podobně. Typicky den probíhá tak, že se vezme třeba Iveco a jede se na nějaký úsek, kde je třeba zalepit díry po zimě. Jelikož je u nás síť cestářství poměrně hustá, bývá to třeba 8-15 kilometrů. Tam se auto zastaví, ale motor běží celý den, kdy se sem tam o kousek popojede, případně se jede vyloženě krokem. Na konci směny se zase jede zpět na „základnu“ a na počítadle kilometrů přibylo třeba jen 20 kilometrů.

Šichta na volnoběh

Většinu z osmihodinové šichty tak motor běží na volnoběh nebo dost nízké otáčky. Auta, tedy hlavně Tatry, Iveca (a na osobní přepravu Avie), jsou naprosto běžně prodávané modely, které jen vozí speciální nástavby. Jinak nejsou ničím výjimečná. Při návrhu a výrobě se obvykle ale většinou moc nepočítá s tím, že agregát poběží většinu času kolem volnoběhu, což pro něj není úplně zdravé. Proč? Je to tím, že celý motor je konstruován na určitou zátěž a určité otáčky. Když těchto otáček nedosahuje, nezahřeje se na správnou provozní teplotu (to se týká zejména vznětových motorů), rychleji degraduje olejová náplň a nesvědčí to ani turbodmychadlu. Ani mazání nefunguje jak má, protože není vytvořen dostatečný tlak.

Tomu na Správě a údržbě silnic předcházejí výměnami olejové náplně motoru buď po 15 000 kilometrech, nebo po určitém počtu motohodin. Vždy se ale lubrikant mění minimálně jednou ročně. I nové motory procpané složitými systémy redukce emisí a elektronikou při téhle péči drží vcelku bez problémů. Když už se něco pokazí, neřeší si to silničáři sami, ale právě pro tu složitost a komplikovanost to raději předají autorizovanému servisu.

Nová i stará auta

Většina aut, která cestářům slouží, je relativně mladá, ale najdou se i starší kousky, výjimkou nejsou ani 25leté liazky. Ty jsou i několikrát generálkované, ale vychází to ekonomicky lépe, než kupovat vozidla nová. Navíc je tu problém s nástavbami, které by na nová auta neseděly.

V zimě je hrozbou koroze

V průběhu zimní sezóny si auta taky moc neodpočinou. Netrpí sice jejich motory, ale zato dostává zabrat všechno ostatní. Nejhorší je koroze způsobená agresivní solí, která nahlodává kovové podvozkové díly. Jako prevenci silničáři dělají nástřiky podvozků a vystříkávání dutin, i tak je to ale nikdy nekončící boj.

Největší hrozbou je koroze

Nová vs. stará

Když jsme chtěli srovnat moderní a starší vozidla, čekali jsme, že jednodušší a fortelnější historické kousky z toho vyjdou jako jednoznačně lepší. Ono je to ale spíše opačně, protože dřív měla silničářská auta (a obecně všechna auta) menší výkony, takže třeba při prohrnování těžkého mokrého sněhu dostávala dost zabrat. Dnes mají i v takové situaci pořád výkonovou rezervu a nejdou výkonem tak „na hranu“.

Obecně je to tak, že novější vozy se neporouchávají tak často, ale když už se to stane, tak to většinou stojí za to a oprava je dost složitá. To starší auta se sice pokazila častěji, ale dalo se to opravit někdy i na místě, případně si to dělali cestáři takříkajíc „in-house“.

Zdroj info: Správa a údržba silnic Pardubického kraje.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.

Podobné články