Jezdit s cestářským autem není jednoduché, zejména pak v případě, má-li vůz radlici. Dopředu moc vidět není, celé auto se houpe a vejít se s ním do úzkého prostoru je problém.
I silničáři mají svoji soutěž – Cestářské rodeo
Dopravní konference a silniční veletrh v Pardubicích:
Cestářské rodeo 2023 se konalo v obdobný termín, jako v loňském roce, tedy v září, kdy ještě zbývá nějaký čas do zimy, ale zároveň všichni v oboru vědí, že ta se nebezpečně blíží. Procvičit si dovednosti v autě s radlicí tak nemusí v tomto termínu být vůbec špatný nápad, zvláště když se to pojme jako závod.
Čas i penalizace
Tatra Phoenix sice není tím největším, co lze na silnicích spatřit, ale jak se ukázalo, je docela obratná. Tedy ve správných rukách, o které naštěstí nebyla na Cestářském rodeu nouze. Jak takové závodění vypadá v praxi?
Pro lepší představu váženého čtenáře jsem přímo na místě vyfotil ze všeho nejdřív mapku závodiště a pravidla. Relativně malý plácek tvoří několik různých stanovišť, kde je potřeba především velmi dobře řídit, a to s citem. Možná bych trochu přeháněl, kdybych mluvil o přesnosti na centimetry, na druhou stranu decimetr už je tady někdy docela dost, takže řekněme, že řidič musí mít přehled, kde se vůz nachází s přesností na 3–5 centimetrů.
Trať je komplexně postavená a prověří doslova všechno. Svižnou jízdu úzkým koridorem z patníků, schopnost správně a přesně zacouvat, ale i citlivou práci s radlicí nebo třeba to, jak moc dobrou představu má řidič o tom, kde má přední kolo, jako naschvál samozřejmě to na pravé straně, nikoliv to pod sebou. Ještě bych měl dovysvětlit jeden detail – žádný trénink nebyl. Jelo se jedno kolo, pak druhé, čas obou se sečetl a přičetly se k němu trestné vteřiny, které jsou rozdávány docela přísně. Je tedy lepší malinko zpomalit a hrát víc na jistotu, než obdržet třeba deset sekund penalizace.
Mazáci i nováčci
Většina borců už měla zkušenosti z předchozích ročníků a bylo to docela vidět. Oproti Cestářskému rodeu 2022 se letos jezdilo rychleji a také se méně chybovalo. Na druhou stranu tu byl i docela vysoký počet nováčků (tuším sedm), kteří se se závodem museli seznámit a nebyli si na trati tak jistí. Mazáci ale předváděli někdy dost neskutečné věci a tuším, že ani s osobákem bych možná tratí tak rychlé prolétnout nedokázal. Za největší frajery osobně považuji borce, kteří na první dobrou zvládli nastavit předním pravým kolem ve vymezeném čtverečku. Respektive někteří to zmákli s přesností opravdu na centimetr, což hraničí s magií.
Ještě tedy konečné pořadí:
1. místo: Milan Rybenský
2. místo: Aleš Jergl
3. místo: Jaroslav Svoboda
Tři nejlepší postupují do republikového finále, odtud pak dále do soutěže mezinárodní, které se koná v rámci zemí V4. Závěrem musíme ocenit skvělou organizaci, která je vlastně už standardem u Správy a údržby silnic Pardubického kraje. Akce měla moderátorku, vše odsýpalo a k dispozici bylo i občerstvení.
Zdroj info: autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
