Ca/Ca autobaterie jsou skvělé. Mají však jednu zásadní nevýhodu

Olovo s antimonem je klasika

Klasické zaplavené autobaterie s olověnými deskami s antimonem jsou prověřenou technologií, která však má i své nevýhody a limity. Jedním z těch hlavních je odpařování vody, ke kterému dochází postupně, nenápadně, ale poměrně stálým tempem.

Nevýhody tradiční technologie

Další věcí, která je trochu problematická, je samovybíjení. Není to vlastně negativum, je to spíš vlastnost. Trápí to zejména vozidla, která jezdí málo, což se týká typicky seniorů a pak také takových těch „druhých aut v rodině“, která stojí třeba dva týdny v kuse a slouží spíš jako záloha.

A právě odpar vody a samovybíjení jsou faktory, které způsobují, že olověné akumulátory nevydrží tak dlouho, jak by vydržet mohly, tedy třeba deset let. Namísto toho je nutné kupovat nové baterie už třeba po čtyřech až šesti letech.

Klíčové vlastnosti

Jenže desky nemusejí být z olova s antimonem, naopak, lze používat různé přísady – legury. Ty mění vlastnosti desek, zejména jejich pevnost a vodivost. Obě tyto vlastnosti jsou docela podstatné:

Vodivost desek autobaterie

 Desky slouží jako sběrače proudu a místo, kde probíhá elektrochemická reakce (oběma směry, tedy jak nabíjení, tak vybíjení). Jejich vodivost je podstatná proto, že určuje, jak vysoké startovací proudy může baterie poskytnout. Vysoká vodivost tento proud zvyšuje, nízká vodivost ho snižuje a navíc zvedá zahřívání, protože přímo souvisí s elektrickým odporem. A zahřívání je něco, co u autobaterie úplně nechceme.

Pevnost desek autobaterie

Souvisí to opět se zátěží. V okamžiku, kdy budeme chtít po akumulátoru vysoký výdej proudu, mají desky tendence se kroutit a ohýbat. To je problém, protože ohnutím desky dochází k narušení hmoty, která je na ní nanesena, a tato pak odpadává. Tím se baterie přímo poškozuje, takže pevnější desky jsou lepší, protože nedochází v takové míře k jejich deformacím. Výrobci to mohou řešit dvěma způsoby. Buď silnější deskou, tedy její větší tloušťkou, nebo přísadami, které desky zpevní, eventuálně je možné zvolit jinou (dražší) technologii výroby desek.

Vápník to řeší

A jednou z přísad, které mají na obě výše uvedené vlastnosti vliv, je i vápník. Ten se přidává do olova desek jen ve velmi malém množství (méně než 1 %), ale jednak přispívá k jejich pevnosti, jednak zvyšuje elektrickou vodivost.

Efekt to má obrovský. V praxi se ukázalo, že odparnost vody se snížila až o 80 %, což v podstatě eliminuje jakoukoliv starost o její doplňování. To zkrátka není vůbec třeba. Vápníkové akumulátory tedy obvykle nemají ani zátky na dolévání vody, přinejlepším mají tzv. magické oko pro její kontrolu. Plyny unikají ven labyrintem.

Stejně tak mají vápníkovky nižší samovybíjení, takže lépe snášejí delší odstávky vozidla. Pozitivní je i vliv na korozi desek. Tu rovněž vápník omezuje, takže autobaterie lépe odolává stratifikaci elektrolytu a je obecně trvanlivější.

Lepší vodivost desek má za důsledek i vyšší startovací proudy. V létě to uživatel nepozná, ale v zimě, kdy je baterie promrzlá a motor rovněž, to hraje docela významnou roli. Vápník může, pokud půjdeme do důsledků, udělat i rozdíl mezi tím, jestli v -20 stupních motor naskočí, nebo budete muset do práce autobusem.

Nevýhody vápníku

Technologie samozřejmě nemá jenom pozitiva, ale nese s sebou i jedno větší negativum. To je citlivost na hluboké vybití. I klasické autobaterie bez vápníku jsou na tohle vcelku senzitivní a škodí jim to, dramaticky to snižuje jejich životnost. Vápníkovky jsou na tom ještě o kousek hůř. To tedy znamená, že dlouho trvá, než se samovybijí pod kritickou mez, ale pak jim to o to více škodí.

Pozor, jakou baterii kupujete

Existují hned dva druhy vápníkovek. Jeden bychom mohli nazvat „hybridem“, protože pozitivní deska je stále buď olovo, nebo olovo s antimonem. Záporná deska už ovšem bývá s vápníkem. Takové akumulátory jsou obvykle značeny Sb/Ca. Je dobré mezi oběma druhy rozlišovat, protože výrobci někdy trochu naschvál zákazníky matou. Plnohodnotná „kalciovka“ je označena Ca/Ca.

Sb/Ca nejsou špatné, jejich vlastnosti jsou však do značné míry kompromisní, nejsou tedy až tak bezúdržbové a potřebují čas od času zkontrolovat hladinu elektrolytu, ačkoliv ten proti klasické olověné baterii klesá (ztrácí vodu) znatelně pomaleji.