Baterie GEL: V autech zatím nejsou. Proč tomu tak je?

Princip gelových akumulátorů je v podstatě stejný, jako u těch nejjednodušších autobaterií, tedy s tekutým elektrolytem. Elektrochemická reakce je tedy totožná. Proč se tedy gelovky v autech neprosadily? Pojďme se na to podívat podrobněji.

Hustý gel

Gelovky mají jeden zásadní rozdíl. Elektrolyt je zde obohacen o oxid křemičitý, takže je zahuštěný a má podobu gelu. Tím je vysvětlen název, nikoliv však další vlastnosti, kterými se gelové baterie liší od ostatních technologií.

Kyselina je tedy rozptýlena v gelu, což je zásadní výhoda – tyto akumulátory nemají problém se stratifikací. To je jev, který vzniká při částečném nabíjení (to mají na svědomí moderní řízené alternátory) a elektrolyt se začne vrstvit. Dole je hustý a s větším obsahem kyseliny, nahoře je naopak „vodnatější“ a méně koncentrovaný. Gel tomuto svojí konzistencí do značné míry zabraňuje, takže gelové baterie snášejí částečné nabíjení velmi dobře.

Jsou citlivé na přebíjení

Co jim ovšem škodí, je přebíjení. Zaplavená baterie to krátkodobě snese, gelovka s tím má problém, protože při přehřátí dochází k praskání gelu a v podstatě se tak uvnitř začnou vytvářet dutiny. Problém to je zejména pro desky, protože místo, které není elektrolytem pokryté, je místo neaktivní. Klesá tím kapacita i startovací proud.

Na druhou stranu však gelové baterie velmi dobře snášejí hluboké vybíjení. Klasická olověná autobaterie ztrácí při častém hlubším vybíjení svoji kapacitu rychle, gelovky se umí vypořádat i s vybitím na 20 % své kapacity vcelku se ctí. 300 až 500 cyklů s 80% vybitím pro ně není problém.

Problém vnitřního odporu

Elektrolytový gel však má vyšší vnitřní odpor než elektrolyt tekutý. Projevuje se to zejména při vysokých proudových odběrech, kdy se gel velmi rychle přehřeje a následuje opět jeho praskání se všemi negativními důsledky. To je také důvod, proč gelové baterie nenajdeme v autech. Stačilo by pár zimních startů studeného dieselu a brzy by bylo po autobaterii. Naopak motocykly zpravidla nepotřebují tak vysoké startovací proudy (jsou to spíš desítky ampér, ne stovky jako u aut), takže tam se technologie GEL prosadila ve větší míře.

Z konstrukčního hlediska bývají desky gelových baterií vyrobeny z olova s příměsí vápníku, cínu nebo stříbra, aby se minimalizovala koroze a ztráty vodíku. V kombinaci s gelovým elektrolytem to vede k mimořádně stabilnímu chování při dlouhodobém cyklickém provozu. Právě tato kombinace činí z gelových baterií volbu pro situace, kde je spolehlivost důležitější než maximální proudová zatížitelnost.

Jako stvořené pro motorky

Gel má však ještě dvě zásadní pozitiva. Předně má velmi nízké samovybíjení. Je-li baterie zdravá, je to zhruba 2 až 3 % měsíčně, což je opravdu hodně málo. Není tedy nutné je dobíjet pravidelně. Naopak, čtvrtroční odstávku snesou bez problémů. Navíc elektrolyt nemá tendence vytékat, takže je možné akumulátor provozovat v nakloněné poloze. Gelovky snášejí dobře i vibrace a otřesy.

Z výše uvedeného je tedy jasné, že pro motocykly jsou gelové startovací akumulátory naprosto ideálním řešením. Motorka se často nachází v náklonu, nepotřebuje vysoké startovací proudy a dost často musí půl roku stát v garáži bez dobíjení. A přesně to jsou scénáře, se kterými se gelovky umí vypořádat skvěle.

Baterie AGM vs. GEL

Pozor na jeden nešvar. Výrobci někdy označují značkou GEL akumulátory, které jsou ve skutečnosti AGM. Obě technologie jsou si částečně podobné, ale nikoliv totožné. Gelové baterie mají na sobě napsáno většinou SiO2 (oxid křemičitý), podle toho by měly být jednoznačně identifikovatelné.