Hybridní motory si obvykle otáčky spalováku řídí samy. Řidič jenom pedálem dá najevo, kolik výkonu požaduje. Často je tak agregát vytáčen za studena do vysokých otáček. Na to samozřejmě musí být připravený.
Vytáčení motoru za studena: Jak k tomu automobilky přistupují
Články na téma hybridy:
- Hybridní vozy na českém trhu v roce 2021
- Test reálné spotřeby Hondy Jazz e:HEV
- Nejlevnější hybridy na trhu
- Hybridní auta a jejich typy
- Full-hybrid pohon a jeho princip (HEV)
- Nejlevnější hybrid
- Peugeot představil nový 48V hybridní pohon
- Může motor hybridu posloužit jako generátor?
- Hybridní auta – jejich nespolehlivost je jen pověra
- Trakční akumulátor hybridu a jeho výdrž
- Hybridní motor a jeho vytáčení za studena (1. díl) - právě čtete
- Hybridní motor a vytáčení za studena (2. díl)
- Hybridy mají speciální motorový olej. Mají k tomu dobrý důvod
- Sériový hybrid: Range extender se vrací ve velkém stylu
- Auto na tahání přívěsu? U hybridů pozor
Pro mechanika ze staré školy je to scéna jako z hororu
Konzervativní motoristé ví, že studený motor se nevytáčí. Že potřebuje čas, aby se olej dostal všude, aby se písty tepelně roztáhly a vymezily vůle. Jenže hybridy, a zejména plug-in hybridy (PHEV), dělají přesný opak. A dělají to denně. Jak je možné, že se nezadřou po padesáti tisících kilometrech? Odpověď se skrývá v chemii, mikroskopických úpravách povrchů a chytrém managementu tepla.
Olej, který je spíš jako voda
Klíčem je rychlost. Když motor naskočí v zátěži, olej se musí dostat k vačkám a klikové hřídeli okamžitě. Staré oleje 10W-40 by byly v tu chvíli velmi špatně čerpatelné. Jsou to maziva stavěná na to, že motor se minimálně prvních několik desítek sekund drží v nízkých otáčkách, aby se vytvořil potřebný tlak oleje a ten se alespoň trochu ohřál…
Automobilky proto u hybridů masivně přešly na nízkoviskózní oleje, typicky 0W-20, ale dnes už běžně i 0W-16 nebo dokonce 0W-8 (například u nových Toyot). Tyto oleje jsou za studena extrémně tekuté. Čerpadlo je tak schopné vytvořit tlak a dopravit mazivo do nejvzdálenějších koutů motoru během velmi krátkého času od startu. Pakliže tedy uživatel vozidla nastartuje a motor se okamžitě vytočí, není to zase takový problém, protože olej je i za mrazivého počasí pořád krásně řídký.
- Přečtěte si také: Turbodmychadlo a olej: Co je ještě v normě a co už hrozí průšvihem?
Povrchy tvrdší než diamant
I s tím nejlepším olejem existuje kritický moment – onen zlomek vteřiny, kdy se kov tře o kov, než se vytvoří olejový film. Inženýři to vědí. Proto už nespoléhají jen na olej, ale mění samotné materiály motoru.
Pístní kroužky a čepy, místa s největším třením, jsou dnes potahovány vrstvou DLC (Diamond-Like Carbon). Je to uhlíková vrstva, která je extrémně tvrdá a zároveň má velmi nízký koeficient tření. I když tam olej ještě není, DLC vrstva „klouže“ a brání zadírání.
A co stěny válců? Klasické litinové vložky jsou pryč. Místo nich se používá technologie plazmového nástřiku oceli přímo na hliníkový blok, případně speciální laserové opracování povrchu. Vytvoří se tak mikroskopická struktura, jakési „kapsičky", které drží olej na stěně válce i ve chvíli, kdy motor stojí. Když pak píst vyletí nahoru, nejede po suché stěně, ale po mikroskopickém filmu, který tam zbyl z minula a který drží díky speciální úpravě válců.
V pokračování tohoto textu se podíváme, jak se upravují ložiska, aby odolala studeným startům, ale také na to, jak k tomu přistupuje řídicí jednotka.
Zdroj médií: Depositphotos.