Autobaterie jsou v podstatě spotřební zboží. I v tomto oboru jsou výrobci poctiví a takoví, kteří chtějí co nejvíce ušetřit na výrobních nákladech, aby byli schopni konkurovat cenou. Jaké fígly používají?
Výrobci autobaterií – jaké triky používají ke snížení nákladů?
Články na téma autobaterie:
- Porovnání jednotlivých autobaterií
- Výměna autobaterie - návod jak na to
- Odpojení autobaterie
- Jak vybrat autobaterii?
- Oprava autobaterie - jak probíhá?
- Jak funguje autobaterie
- Autobaterie a magické oko – proč na něj nespoléhat
- Repas autobaterie se nedělá z více důvodů
- Jak výrobci šidí autobaterie - právě čtete
Desky elektrod
Čím tenčí mřížka elektrody, tím hůř odolává kroucení, když akumulátor vydává velké proudy. Ano, desky mají někdy tendence se kroutit a čím tenčí je výrobce udělá, tím víc na toto budou trpět. Aktivní hmota z nich pak odpadává, čímž se výrazně zkracuje životnost akumulátoru jako celku. Dobrým vodítkem je při výběru hmotnost – tenčí desky váží méně, kvalitnější autobaterie bude těžší.
Počet elektrod
Dalším prostorem k ušetření je počet elektrod. Fígl používá vícero výrobců, a to i těch vyhlášených, kteří se k němu uchylují u levnějších akumulátorů. Ty tvoří vždy několik celků, nejčastěji šest, kterým se říká články. Každý z článků se skládá z jednotlivých elektrod, oddělených separátory (k těm se ještě dostaneme). Teoreticky by měl být v článku vždy shodný počet kladných a záporných elektrod, ale nemusí tomu tak být. Dost často je o jednu kladnou desku méně. Na funkci jako takovou to vliv nemá, na výkon a cyklickou životnost ano.
Separátory
Jsou dva základní druhy separátorů, které oddělují elektrody. Musejí být propustné, ale zároveň nesmějí dovolit dotyk sousedních elektrod, aby nedošlo ke zkratu. Levnějším a jednodušším druhem jsou prosté separátory ze tkaniny, které jsou jen o něco málo větší než elektrody. Jsou to tzv. separátory listové.
Pokročilejší a dražší než separátory listové jsou separátory kapsové, někdy také nazývané „obálkové“. V tomto případě se vkládá elektroda do jakési kapsy, která obepíná elektrodu ze všech stran a je ze všech stran kromě horní uzavřená. Výhodou je, že pokud začne z desky odpadávat aktivní hmota, nehrozí, že by mohla vyzkratovat sousední elektrody, ale zůstává v obálce.
Tolerance evropské normy
Než je možné autobaterii prodávat, je potřeba konkrétní typ nějak změřit, respektive musí projít testem podle normy. V EU se to děje způsobem, že se autobaterie vybíjí po dobu 20 hodin hodnotou proudu o 1/20 její kapacity. Napětí přitom nesmí poklesnout pod 10,5 V.
Problém je, že evropská norma udává toleranci 10 %. Reálně tedy můžete namísto 50Ah autobaterie dostat 45Ah. Výrobci zkrátka na toto hřeší, ti poctiví plní normu beze zbytku, levnější akumulátory spoléhají na toleranci normy a už při návrhu autobaterie se počítá s tím, že reálná kapacita bude nižší, než jakou firma deklaruje.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.