Toyota Corolla Cross není jen vykradač známého jména v oblečku moderního SUV. Je to ve všech směrech dotažený stroj, u kterého jen těžce hledáte zásadní přešlapy.
Test: Toyota Corolla Cross – nevyniká, přesto exceluje
Články na téma Toyota Corolla Cross:
- Toyota Corolla Cross – rozměry
- Toyota Corolla Cross – cena a konfigurace
- Toyota Corolla Cross – spotřeba
- Test: Toyota Corolla Cross – nevyniká, přesto exceluje - právě čtete
- Jak funguje hybrid od Toyoty na dlouhých trasách
- Porovnání hybridního pohonu Toyoty a Hondy
Toyota po letech čekání zalepila důležitou mezírku na trhu, když i v Evropě představila kompaktní SUV Toyota Corolla Cross. To, že japonská automobilka vstup do této oblíbené kategorie nepodceňuje, potvrzuje i fakt, že svému novému modelu propůjčuje jméno legendárního modelu značky. Je ale Corolla Cross něco víc než jen tabulkové SUV? No už jenom vytříbená hybridní technika zavádí do segmentu něco nového, a jak se dozvíte později, hybridní technika není to jediné v čem testovaná Toyota Corolla Cross Hybrid vyniká. Do ruky se mi dostala nejvyšší verze s benzinovým dvoulitrem a elektromotory na přední i zadní nápravě.
Design
Na okamžik se zastavím u vnějšího vzhledu. Ten je na první pohled zvláštní kombinací hran a kulatých tvarů. Přední část vypadá poměrně agresivně, výrazné hranaté boky to jenom umocňují. Zadní partie jsou však naopak zakulacené. Hodnocení designu je subjektivní záležitost, mně se ale vlastně Corolla líbí a zejména přední hranatá maska s protáhlými světlomety je na živo docela atraktivní. Ve výsledku je však Corolla Cross spíše konzervativní a nejspíš je to tak dobře.
Zpoza volantu se hybridní SUV zdá opravdu široké. Může za to rozměrná kapota, které se navíc po stranách ještě zvedá, než pod ostrým strmým úhlem padne dolů. Ve skutečnosti se nijak nevyjímá ze standardů třídy, ale manévrování v úzkém prostoru není úplně zážitek. Naštěstí pomáhá velmi dobrá 360° kamera, které dokáže "vidět" i pod auto. Testovaný kus byl ještě dovybaven příplatkovými nášlapnými prahy. Nejsem úplně jejich fanoušek, ale je to zajímavá možnost individualizace.
Také čtěte
Japonský interiér
V interiéru si pro Japonce klasicky nemůžu stěžovat na kvalitu zpracování. Sedadla jsou v nejvyšší výbavě potažena kombinací přírodní a syntetické kůže, a i na velmi dlouhých cestách nabízejí dostatečné pohodlí. Hned na začátku musí taky zmínit volant, který má tradiční kulatý tvar a jeho obšití je krásně měkoučké. Díky tomu padne velmi dobře do ruky, a i ovládání na něm je velmi logické. Pochvala!
Za volantem v kapličce přístrojů najdete 10,5" displej. Toyota si dala na individualizaci opravdu záležet, i když jak se to vezme… Budíky jsou dobře čitelné, ale jejich vzhled je v zásadě furt stejný. Na celkem tři obrazovky si však volíte widgety zobrazující všemožné informace. Chvilku jsem si s tím ale musel hrát, než jsem byl spokojený. Zklamal mě palubní počítač, který dokáže vždy zobrazit jen některé informace. Pokud chcete informace jiné, musíte si na některou obrazovku umístit widget nastavení a upravit to v něm.
Středovému panelu dominuje 12,3" dotyková obrazovka multimediálního systému Toyoty. Ten také zaslouží pochvalu a vypadá to, že se japonská automobilka konečně dotáhla na konkurenci. Systém působí moderně, je plynulý, a i navigace s online daty o dopravě a sympatickou databází rychlostních radarů je bez problému použitelná. Jen bych obrazovku lehce natočil k řidiči, aby třeba ta navigace byla trochu lépe čitelná. Vítku si však vysloužilo hlasové ovládání, které bylo velmi nekonzistentní. Zmínku zaslouží i reproduktory, která se chlubí značkou JBL, ale na můj vkus měly zbytečně výraznou basovou složku.
Zbytek interiéru je typicky japonský. Klimatizace na středovém panelu sice není žádný technologický zázrak, ale její manuální tlačítka jednoduše fungují. Kontrastem v moderním autě je ošklivý plastový panel s ovládáním vyhřívaných sedaček a volantu – ten snad v Toyotě neobměnili od začátku tisíciletí. V interiéru pak sem tam narazíte na tvrdé plasty, kde byste je nečekali – třeba na oko kožená přístrojovka je ve skutečnosti prošitý plast – ale kvalita mu upřít nelze.
Také čtěte
Prostornost průměrná
Z pohledu prostornosti cením velkou kapsu ve dveřích, kam se vejde i objemná lahev, a dostatek odkládacích prostor na středové konzoli. Na zadních sedačkách je v kontextu třídy spíše průměrně místa. S výškou necelých 180 centimetrů jsem se však i sám za sebe pohodlně posadil. Problém jsem měl pouze s místem nad hlavou, které mi znatelně ubíralo panoramatické střešní okno. Okno ale interiér příjemně provzdušní, takže je to něco za něco.
Objemem zavazadelníku se Toyota vyloženě nechlubí. Popravdě také není moc čím, konkurence je totiž o kus dál. V naší konfiguraci s elektromotorem na obou nápravách se musíte spokojit se 390 litry, verze s jedním elektromotorem jsou na tom o kousek lépe. Popravdě je ale i tak kufr docela dobře použitelný. Škoda je, že místo v boční kapse ubírá aparatura příplatkového audia JBL.
Podvozek, který se nevidí
Teď ale k tomu zajímavějšímu, co z obrázků nevyčtete. Už jsem zmiňoval, že se volant Corolly Cross dobře drží, posaz je v rámci kategorie SUV bez výhrad, a ani řízení nemám moc co vytknout – je příjemně vyvážené, velmi intuitivní a přesné. Hlavní hvězdou celého auta je ale podvozek. Ten se totiž inženýrům podařilo trefit úplně přesně. Je tak akorát houpavý a pohodlný, vyžehlit dokáže i rychle projetou rozbitou okresku nebo dokonce polní cestu, ale zachovává si při tom všem i výbornou obratnost a jistotu v zatáčkách. Jakpak by také ne – s dvoulitrovým motorem automaticky získáváte i vyspělejší zadní nápravu v podobě dvojitých lichoběžníků, základ si musí vystačit s torzní příčkou.
Také čtěte
Podvozek vám tak dává naprostou důvěru v auto, a ačkoliv ambice Toyoty nejsou nikterak sportovní, je s autem velmi dobré svezení. Je to taky jeden z důkazů, že se nejedná jen o další SUV do tabulky, ale že si automobilka na vývoji a odladění dala záležet. Podvozek mě tedy uchvátil, ale drobný problém jsem měl s brzdami. Jejich účinek je fajn, ale ovládání už moc. Skrze brzdový pedál regulujete i rekuperaci elektrické energie. Jejich citlivost je tedy mizerná a tvrdý a krátký chod pedálu tomu moc nepřispěl. Jednoduše je to věc, na kterou se musí zvykat a určitě by to šlo odladit intuitivněji.
Vycizelovaná technika
Pod kapotou Corolly Cross najdete už pátou generaci hybridního ústrojí od Toyoty. Když se něco vyvíjí tak dlouho, tak to prostě musí fungovat a zde to není výjimkou. Vylepšení se dočkala především baterie, která je lehčí, ale zároveň výkonnější. Auto tak v důsledku toho může vypínat motor doslova vždy, když může. Díky kombinaci přímého a nepřímého vstřikování a nízkoviskózního oleje je taky předpoklad, že to vydrží dělat opravdu hodně dlouho a o životnost auta se tak nemusíte bát.
Právě díky časté jízdě na elektřinu se na delších cestách dostanete i pod pět litrů paliva na sto kilometrů. Pokud tam přidáte nějaké delší dálniční přesuny, budete se držet stále pod šest litrů, což je za mě skvělá hodnota. K výrobcem uváděné průměrně spotřebě 5,1 až 5,4 litru na sto kilometrů se tak hravě dostanete. Palubní počítač vám pak většinou ukáže, že jste více než 50 % trasy urazili čistě na elektřinu, z pohledu času v EV módu to pak většinou vychází k 70 %.
Také čtěte
Testovaná specifikace s dvoulitrovou atmosférou, dvojicí elektromotorů, výkonem 197 koní (146 kW) a zrychlením z 0 na 100 za 7,5 sekund není žádný louda. S bezestupňovou převodovkou e-CVT si rozumí dobře, musíte však počítat s monotónním řvaním v případě akcelerace. Kdyby bylo odhlučnění motoru lepší, tak to takový problém není, ale některá hybridní konkurence je zkrátka dále. Při klidnější jízdě ale na druhou stranu o pohonu ani nevíte, a i neustále vypínání a zapínání spalovacího motoru je takřka nepostřehnutelné. Asi jedinou nevýhodou hybridu je tak tažná kapacita, která činí maximálně 750 kilogramů.
Zhodnocení
Fajn, takže jsme společně dospěli k následujícímu. Toyota Corolla Cross má vynikající podvozek, výkonný a velmi úsporný hybrid, dobře se řídí a má příjemný interiér. Na druhou stranu uvnitř sem tam zaznamenáte levně působící nebo zastaralé prvky a velikost kufru je taky spíše podprůměr. Jako celek je ale Corolla Cross výjimečně dotažené a funkční auto, díky čemuž na drobné nedostatky velmi rychle zapomenete. Základní cena je 844 900, zatímco auto v naší konfiguraci už stojí přes 1 139 900 korun. To se stále pohybujeme v průměru třídy, když ale budete v konfigurátoru střídmější, tak máte za cenu kolem milionu velmi schopné a vybavené SUV, se kterým bude každodenní život o něco jednodušší. Já Toyotu Corollu Cross jednoznačně řadím mezi špičku kategorie kompaktních SUV.
Zdroj info: Autorský text, Toyota.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Fotogalerie (27 fotek)
