Test Opel Mokka-e - Moje první elektro

2. 6. 2022 9 min. čtení Testy Opel

Elektromobilům jsem se vyhýbala jako čert kříži, ale i na mě nakonec došlo. K týdennímu testu jsem dostala model Mokka-e a byla jsem celkem překvapená. Samozřejmě obavy byly na místě, bylo to moje první elektroauto. Ale jakmile se člověk dostane do souhry s vozem, je to vlastně docela fajn! Jak tedy dopadl týden s elektrickou Mokkou?

Ženský test Opel Mokka-e

Měla jsem možnost testovat klasickou spalovací verzi a u té elektrické byste skoro žádný rozdíl nepoznali. Jediné, co napovídá, že tohle auto jezdí na baterky, je víčko nádrže, které nekryje hrdlo pro tankovací pistole, ale konektor a pak samozřejmě znak „e“ na zadních pátých dveřích a na „béčkovém“ sloupku.

Moderní vzhled auta do města

Mokka dostala celkem výraznou modernizaci. Je to znát především na přední masce, která je celá nová a znázorňuje designovou vizi budoucnosti značky, tedy Opel Vizor. Nadčasovost vzhledu se tedy modelu nedá upřít, ještě když se zvolí vhodná barevná kombinace. V mém případě byla karoserie z půlky zářivě zelená a doplňovala ji černá střecha. Předek ještě doplňují full LED Matrix světla. Jedná se o takový minimalismus, který je svěžím vánkem v jinak extravagantních modelech automobilové skupiny Stellantis.

Mokka-e exteriér

V zadní části jsou světlomety typicky úzké linie se zalomením a především nový font písma, který byl použit na páté dveře a vypadá fantasticky. Dostat se do zavazadlového prostoru je trochu oříšek. Trvá mi asi dvě minuty, než přijdu na to, jak se do něj leze. Kdo by čekal jedno kliknutí a je hotovo, mýlí se. Nejprve je nutné kufr odemknout a to se děje nad horním okrajem poznávací značky. Teprve pak můžete zavazadelník otevřít pomocí prohlubně u spodní hrany víka. Celkem nepraktické pro lidi, kteří si v obchodech neberou košíky a pak s plnýma rukama nákupu se blíží ke svému autu. Rovněž za nepříznivého počasí lze očekávat minimálně špinavé rukávy.

Prostor pod víkem je menší. Jeho objem je 310 litrů, a tak to není příliš na stěhovačky. Navíc je nutné připočítat kabely, které také nejsou zrovna skladné a nějaké místo si budou uzurpovat. Nejedná se tedy o rodinný automobil, ale spíše splní požadavky páru, případně jednotlivce. Napasovat totiž do kufru čtyři zavazadla je hodno mistra v Tetrisu.

Mokka-e exteriér

Možná vás při pohledu na auto napadne, že musí zvládnout vjet i do horšího terénu, díky světlé výšce. Abych byla upřímná, s elektromobilem jsem to nezkoušela, neb jsem měla hlavu plnou jiných starostí – třeba, jak správně naplánovat dobití po cestě. Nicméně se spalovákem bych se toho asi nebála, na druhou stranu nejedná se o offroad, takže všeho tak nějak s mírou.

Nový interiér s lesklými plasty

Zde je to pro mě také celkem známé, ačkoli oceňuji jednolitost černé v kabině. Tentokrát tu nejsou řádně červené dekory jako u spalováku, které by rozdělovaly fragmenty palubní desky, nýbrž jednoduchý stříbrný lem. Docela se mi to i líbí, neboť to působí nesmírně elegantně – bolestí jsou ale pak lesklé plochy. Pro někoho by jednolitost mohla působit trochu stísněně, protože i čalounění je v této barvě. Áčkové sloupky jsou trochu nad poměry tlustší, a tak si dávejte pozor především v cyklistické a motorkářské sezoně, kdy se za něj snadno schová vyznavač jízdy na jednostopém stroji.

Mokka-e interiér

Řidičova zóna je perfektní, neboť velká část palubní desky je stočena k němu. Objevuje se nový typický prvek Opelu, kterým je Pure Panel. Ten propojuje obrazovku infotainmentu a přístrojový štít v jeden kus. Zároveň se nejedná o jeden velký displej, který znáte například z Mercedesu. Na první pohled to tedy klame, ale jak multimédia, tak přístrojovka mají své rozhraní, které je rozděleno širokým pruhem asi v místě, kde se nachází předloktí řidiče, když drží volant.

Co se týká ještě materiálů, tak si budete muset prostě zvyknout na plno „black piano“. Nachází se na celé palubní desce, na ploše kolem voliče jízdních režimů a mohla bych pokračovat. Mimochodem, ten minimalistický volič je skvělý nápad, nikde do prostoru netrčí řadicí páka. Ovládat jde i pomocí jednoho prstu, přičemž orientovat se lze podle písmen na levé straně. Z druhé strany je volič režimů: normal, sport a eco (u každého zvoleného režimu se upravuje výkon a reakce na plyn). Střed ovládacích prvků doplňuje rovněž minimalistická elektrická brzda.

Mokka-e interiér

Telefon se dá nabíjet z bezdrátové plošky a lze se standardně propojit do systému vozu přes Apple CarPlay nebo Android Auto. Což doporučuji, protože softwarové rozhraní Mokky je stále to starší, a tak je dost možné, že vás místy bude štvát šnečí tempo. U nové Astry by mělo být všechno už jinak!

Konzervativní jedince potěší jednozónová klimatizace, která se ovládá hardwarově, tudíž netřeba hledat něco v prostřední multimédií a zdržovat se. Odkládacích prostorů tu není příliš, ale běžný člověk si nebude stěžovat. Velká je například schránka před spolujezdcem, kam se dá tedy plno věcí schovat. A co se týká sezení, tak to je solidní. Pokud budete v autě trávit většinu času, pak by stálo za to, zvážit příplatek za ergonomická sedadla.

Mokka-e interiér

Prostoru vzadu je tak akorát. Svezou se tam dva dospělí na kratší cestě. Pokud se bude jednat o vysokého člověka, ten bude postrádat prostor před koleny i nad hlavou. Všimla jsem si také, že zadní prostor, je trochu ochuzený, nebo spíše už nezbyl rozpočet potáhnout výplně dveří něčím lepším, než je tvrdý plast. Škoda.

Kabel do zásuvky, chvíli počkat a jedem!

To by bylo asi tak vše k představení exteriéru i interiéru vozidla a měli bychom se pomalu vrhnout na jízdu a možná i tak moje pocity z toho, jaké to je mít a řídit elektromobil. Vůz pracuje s elektromotorem o výkonu 100 kW a maximální točivý moment je 260 Nm. Z nuly na sto se vozidlo dostane za 9 sekund. Baterie je uložena pod podlahou a má kapacitu 50 kWh, využitelná hodnota je 45 kWh.

Mokka-e exteriér

Jak jsem výše zmiňovala, vždy jsem se elektroautům vyhýbala. Navíc nebydlím v zóně, kde by bylo snadné je dobíjet z domácí zásuvky. A stejně tak nejsem zas taková odvaha, abych auto odvezla na nabíječku a v klidu odjela, než bych se na plné nabití zase vrátila. Podmínky jsem tedy měla trochu ztížené, ale přesto jsem se s tím vypořádala, troufám si říct, že se ctí.

Aby toho nebylo málo, ten týden mě čekala daleká cesta z Prahy na jih Čech, což znamenalo také dvě dálnice. Teď už vím, že jsem se zbytečně stresovala, ale co má člověk dělat, když má takové auto poprvé v životě. Papírový dojezd je 320 kilometrů, ten reálný už jen 280 kilometrů, a to je nutné počítat s optimálními podmínkami. V mém týdnu bylo počasí celkem studené a teplota často kolísala kolem 7 stupňů.

Mokka-e exteriér

Před započetím jízdy jsem dostala ještě cenné rady od zkušenějšího kolegy, kterých jsem se celkem i dost držela. Na dálnici jet mezi 110 a 120 km/h a sledovat, kolik procent baterie ubyde za jak dlouhý kilometrový úsek. Na úseku dlouhém 140 kilometrů, jsem si pro jistotu naplánovala dvě zastávky.

Ono to sice vypadá, že bych to dala na jeden zátah, ale ta dálnice byla žravější, než jsem si myslela. U Příbrami jsem tedy zastavila a nabila do plna – přijela jsem s baterkou vybitou na 65 %. Nabíjení trvalo zhruba 1 hodinu 18 minut, neboť jsem využila připojení skrze kabel CCS kombo a dobila auto do 100 %.

Vsuvka o nabíjení:

  • 230V zásuvka – nabíjení z nuly do plna – 19,6 hodiny
  • CCS kombo – využívala jsem primárně (př. 52 % → 100 %) - 1 hodina 35 minut – u ultrarychlého nabíjení, které poskytuje například PRE, to může být mnohem kratší doba (př. ze 45 % na 70 % za 35 minut)

Mokka-e nabíjení

Nejlepší je tedy vůz nabíjet průběžně podle trasy. Nejrychleji se vůz dobíjí do 80 % a pak samozřejmě nabíjecí výkon klesá. Abych se přiznala nikdy jsem auto nevyšťavila do minima, abych mohla uvést, za jak dlouho se nabije například z 10 % do 50 %. Vždy jsem elektromobil udržovala tak, abych mohla být v klidu a bez stresu, že nedojedu k dobíjecímu pointu.

Nicméně, jestliže vás nečekají daleké cesty po dálnicích, pak na městské popojížďky tohle auto bohatě stačí. Pozor na počasí. Když bude teplo, je to celkem jedno, ale když bude zima, bude i dojezd o dost nižší, než obvykle. Vždy je tedy nutné plánovat a především se podívat, jaké dobíjecí stanice se v okolí nachází, můžete totiž klidně narazit na úseky, kde 50 kilometrů nebude žádná, což může znamenat nepříjemný problém.

Mokka-e exteriér

Jaké je to za volantem?

Abych nepovídala stále jen o mé úžasu z nabíjení, bylo by vhodné si říct ještě pár slov o jízdních vlastnostech. Těm ve své podstatě nemám ani moc co vytknout. Jízda je solidní, zrychlování díky elektromotoru je lineární a svižné. Podvozek je trochu tužší, což je hodně znát na průjezdu kočičími hlavami v centru města.

V městských uličkách se auto chová hravě a mrštně. Ze semaforů vždycky vystřelíte taky jako první. Světlá výška je zárukou, že si neodřete spodek vozu, když se někde náhodou bude vyskytovat vyšší obrubník nebo že přejedete nějakou tu polňačku.

Vhodné je při jízdě zapnout stupeň B – tedy rekuperaci. Ta má jen jednu sílu a je docela výrazná. Komu už nějaké elektromobily prošly rukama, ten bude jistě umět využívat potenciál rekuperace na maximum. Mně se to příliš nedařilo a když to bylo nutné, musela jsem brzdovým pedálem situaci přeci jen vyřešit.

Mokka-e exteriér

Apetit Mokky-e musím pochválit. Hodně jsem dbala na rady, které mi byly sděleny. Věnovala jsem pozornost opravdu tomu, jak řídím. Průměrná týdenní spotřeba mě tedy vyšla na 16,5 kWh (místy jsem jezdila i za 15,4 kWh). Podotýkám, že jsem absolvovala několik úseků dálnic. Samozřejmě, kdyby byla tužší zima, asi by hodnota nebyla tak hezká.

Přiznám se, že jsem byla takový ten blázen, který si při první velké cestě vypnul rádio i topení a raději jsem si s sebou na dobíjení vzala deku a rukavice – trochu extrém, já vím. Ale jakmile jsem se s Mokkou sžila, odhodila jsem zábrany a jízdu si celkově spíše užívala.

Mokka-e exteriér

Co říct na závěr?

Byl to zajímavý experiment. Umožnil mi vyzkoušet auto, kterému jsem se vyhýbala, jak jsem jen mohla. A musím uznat, že to byly zcela zbytečné obavy, protože jakmile si dáte pozor na důležité parametry, nemůže se stát, že byste nedojeli do cíle. Navíc díky rychlému nabíjení načerpáte energii za krátký čas. Z těžkým srdcem to přiznávám, ale byla jsem opravdu nadšená! Možná si k těm elektromobilům přeci jen časem najdu cestu...

Zdroj info: Autorský text. Zdroj médií: Michaela Rubešová.
Michaela Rubešová

Autor článku
Poznávacím znamením Míši je foťák v ruce. Ráda cestuje, ochutnává dobrá jídla a miluje výjimečná auta s duší.

Podobné články