Test Opel Mokka 1.2 Turbo

6. 8. 2021 10 min. čtení Testy Opel

Do redakční garáže nám přijíždí druhá generace úspěšného modelu městského SUV od koncernu Stellantis. Očekávání jsou vysoká, dokáže je Mokka skutečně uspokojit nebo má v některých ohledech tak trochu slabiny? Dozvíte se v testu.

Test Opel Mokka

První seznámení s vozem probíhá v přátelském duchu. Z předchozí generace si auto ponechalo asi tak jen logo na přídi. Jinak se jedná o zcela jiný vůz, troufám si říct nový model, který to bude mít na trhu sakra těžké, aby naplnil stejná prodejní očekávání jako jeho minulá generace. Té se v této oblasti velmi dařilo.

Modernizace prospívá každému stroji, a tak ani Mokka není výjimkou. Vzhledově se totiž velmi povedla. Testovaný kousek je navíc ve výbavě GS Line, která má působit sportovnějším dojmem. Ale jak už to tak bývá, je to spíše pro potěchu oka, než reálné sportovní ambice řidiče.

Opel Mokka - test vozu

Nezajdeme na kafíčko?

Když to vezmeme pěkně posupně, tak zepředu přivítá úplně nová maska, kterou už známe z Crosslandu, ačkoli první, kdo s ní přišel, byla právě Mokka. Automobilka designovou vizi budoucnosti nazývá jednoduše - Opel Vizor. Toto zpracování se stalo poznávacím znamením nových modelů značky. A abych byla upřímná, moc se mi to líbí, protože auto samo o sobě vypadá jako skica z nedaleké budoucnosti. Je to prostě stylovka, která ale nebude pro každého. Vůz bude spíše vyvoleným pro specifický druh lidí, zatímco sourozenecký Crossland, pravda o něco levnější a usedlejší, zaujme širší masu.

Na přední masce nechybí full LED Matrix světlomety, které pracují dobře, ačkoli se mi v noci zdálo, že trvá o malinko déle, než se automaticky přepnou z dálkových na potkávací. Z masky lze rovněž vyčíst, že si designéři dali pauzu a, stejně jako v interiéru, vozu dopřáli pořádný detox. Minimalismus z auta kouká do všech směrů.

Opel Mokka - exteriér

Mokka se dá nakombinovat v několika barevných provedení, přičemž, když zvolíte sportovní variantu, máte k dispozici ještě červený proužek kolem oken. Ten hezky narušuje jednolitost bílé s černou a avizuje, že tohle auto je trošičku něco víc, než by člověk předpokládal. K autu se hodí i černě lakovaná kola a díky vyšší světlé výšce vypadá, že zvládne i zhoršený terén. Z vozu se tak stává atraktivní stroj, kterých bych si doma nechala líbit. Zapomenout nesmím ani na nový font písma, který je použit na pátých dveří. Moc pěkné!

Když už jsme u kufru, tak ten bohužel přebírá nešvar moderních aut, co se týká jeho otevírání. Kdo by kouzelné tlačítko pro otevření hledal v prohlubni, byl by zmaten jako já. Aby se kufr otevřel musí se sáhnout ještě o něco níž - až nad hranu poznávací značky. Za nepříznivého počasí si můžete být jisti, že si odnesete přinejmenším špinavý rukáv. Ani prostor neodpovídá zrovna standardům a Mokka tak nabízí 350 litrů objemu. To není zrovna moc a akorát se tím potvrzuje, že auto rozhodně není rodinný typ.

Opel Mokka - záď testovaného vozu

V praxi jsem to vyzkoušela. Narovnat do prostoru zavazadelníku čtyři kufry by chtělo odměnit při nejmenším solidní dávku talentu, protože bych to celé přirovnala ke hře tetris. Kdo v mládí trénoval, bude mít teď vyhráno. Takže pro čtyři lidi s malým množstvím věcí je kufr dostačující, ale bude to s odřenýma ušima. Pro pět už je to velký špatný a budete si muset střihnout, kdo pojede a kdo zůstává střežit pevnost. Pokud budete pouze dva, není co řešit, pak je to značka ideál.

Čas podívat se dovnitř

Kdo nedočkavě čeká něco nového, může se tetelit blahem, tedy v určitých případech. První, co na mě totiž po usednutí za volant dolehne, je určitá stísněnost a nekomfort. To přisuzuji černému čalounění a černému interiéru. Z auta se v tu chvíli stává trošku kobka a nepomáhají tomu ani o něco tlustší "áčkové" sloupky, za které se může snadno schovat i cyklista. Naštěstí existují bezpečnostní asistenti, kteří často vytáhnou z maléru. Ale čert to vem. Důležitější je to, co se v interiéru změnilo.

Opel Mokka - interiér recenzovaného vozu

Je to zejména prostředí kolem řidiče, vše důležité je směrováno právě k němu. Takže se spolujezdec nemusí zbytečně příliš rozptylovat. Řidičova zóna je tedy perfektní. I zde lze pozorovat prvky sportovní výbavy, tedy nejen na sedačkách se nachází červený pruh, ale také je jeden úzký kolem výdechů klimatizace a jeden odděluje Pure Panel od zbytku auta. Pure Panel je totiž pracovní název pro panel, který propojuje obrazovku infotainmentu a přístrojový štít v jeden kus. Ale pozor, nejedná se o celistvou linii jako je například vidět u Mercedesů, nýbrž v místě, kde se přibližně nachází předloktí řidiče na volantu, se obrazovky rozpojují širokým pruhem lesklého plastu. Bohužel lesklý plast najdete na většině ploch kabiny. Naštěstí tu najdeme ještě dekor na předních dveří a palubní desky, který má motiv karbonu.

Plno "black piano" se nachází také na středu, který rozděluje prostor mezi řidičem a spolujezdcem a kde se nacházejí důležité prvky pro řízení vozu. Kromě odkládacích míst pro nápoje tu je tedy také minimalistický volič převodovky, který se ovládá jednoduše pomocí pohybu prstem. Orientovat se člověk může dle písmenek po levé straně, která by mohla být o něco větší pro lidi, kteří si nepřiznají, že potřebují už brýle a po ránu musí doostřovat. Obzvlášť co se týká "P" jako parkovacího tlačítka.

Opel Mokka - volič jízdních režimů

Z druhé strany voliče se nachází přepínač pro režim jízdy. Celé toto prostředí můžete znát už například z Citröenu C4, přeci jen Opel patří do stejného koncernu, a tak řadu funkcí má stejnou. Když píši stejnou, tak je to bohužel i infotainment, na který si věčně stěžuji, protože v některých chvílích funguje v hlemýždím tempu. Co se týká obrazovky, je dotyková a 12palcová. Uvnitř naleznete vše potřebné pro život, včetně možného připojení přes Apple CarPlay nebo Android Auto.

Co rozhodně potěší jsou hlavní funkce, ke kterým se dá dostat mimo obrazovku, tedy přes klasická tlačítka. Rovněž klimatizace se ovládá ručně. Zajímavostí je, že i když je jednozónová, dá se ovládat pomocí dvou koleček, tedy jak na straně řidiče, tak i na té spolujezdcově. V tento moment začínají nekonečné hádky o teplotě v kabině vozu. A abych nezapomněla: pod úrovní klimatizace se nachází odkládací prostor, kam se vejde mobil kterékoli velikosti.

Opel Mokka - palubní displej

Celkově odkládacích prostor není zas tolik, ale v klidu se s tím dá vyžít. A pokud hledáte opravdu velký prostor, do kterého by se vešla celá Atlantida, pak si své poklady můžete schovat do výklopné schránky před nohama spolujezdce. Jen pozor, ať tam nezapomenete svačinu, jinak může vzniknout nový živočišný druh.

Sezení je pohodlné, ačkoli musím uznat, že při výběru bych se přeci jen přiklonila k nákupu ergonomických sedadel. Tato jsou obyčejná, textilní a molitanová, tudíž jsou sice měkká, ale po delší cestě se vaše záda začnou cítit jako ta moje a to nevěstí nic dobrého. V případě lepších sedadel bude cesta už více méně bezproblémová. Co se týká ještě prostoru vzadu, tak tam je místa tak akorát. Pokud před vámi bude sedět vysoký člověk, pak nebudete mít zrovna moc prostoru pro kolena a nad hlavou. Vzadu moc nepotěší ani výplň dveří. Skoro to vypadá jakoby se všechen hezký materiál vyplýtval vpředu, ale dozadu zbyl už jen ten tvrdý plast. Škoda.

Sedadla testovaného vozu Opel Mokka

Máme tu tedy nový exteriér i interiér, ale jedno zůstalo přeci jen stejné - volant. Na jednu stranu bych uvítala o něco menší, ten by zároveň lépe zapadl do konceptu kabiny, ale na druhou stranu proč měnit něco, co funguje tak jak má. 

Dopít kávu a rychle startovat

Mokku si můžete pořídit v několika motorizacích. Buď benzínové turbo 1.2 s 74 kW nebo 96 kW nebo pak stojí za zvážení naftová varianta 1.5 CDTi s výkonem 81 kW. Pro zelené eko nadšence tu je ještě k dispozici čistě elektrická verze, která umí nabídnout výkon 100 kW s dojezdem až 320 kilometrů. 

V testovaném voze se nachází silnější turbo varianta se 130 koňmi, které se zakládá na benzínovém tříválci. Nejvyšší točivý moment je 230 Nm při 1750 otáčkách za minutu. Mokka je zároveň spárovaná s automatickou 8stupňovou převodovkou s hydrodynamickým měničem. Zrychlení na sto se koná za 9,1 sekundy.

Opel Mokka - exteriér

Samotná jízda je solidní. Jediný problém vidím při změně jízdního stylu, tedy při akceleraci, kdy auto tak trochu neví, co má dělat a zrychlovat se mu moc nechce. Člověk jako by Mokku musel prosit k lepšímu výkonu. Převodovka se místy právě s člověkem pere, ale vše se přirozeně ustálí při volnějším cestovatelské tempu. Z tohoto hlediska lze snadno hádat, že i když máme na autě sportovní paket, pak auto nikdy nebude dosahovat sportovních výsledků, ostatně dynamika motoru to ani nedovoluje. Tohle auto je prostě spíš na výlety, než na závody po okreskách. Každopádně poté, co se přepnete do sportovního režimu, můžete ze zadní části vozu slyšet uměle dobarvený zvuk, který alespoň trochu polechtá ušní bubínky.

Opel Mokka - exteriér testovaného vozu

Každopádně, ačkoli je auto situováno do městské džungle, má o něco tužší podvozek - ostatně to bylo vždy poznávacím znamením Opelu - bohužel ale právě do města je to trochu nekomfortní faktor. Vzhledem k těm všem retardérům, kočičím hlavám a výmolům, kterých je občas v Praze až moc. Nicméně není to zas tak drastické, z čeho byste si rvali vlasy na hlavě. Ve městě je auto hravé a dobře se s ním manévruje ve spletitých uličkách. Mimo město se chová také vhodně, v zatáčkách drží stopu i se do nich vrhá napřímo a potěšilo mě, že mu nedělá problém projetí ani zhoršeného terénu a to především díky vyšší světlé výšce. Nebála bych se tedy vyrazit ani na pole nebo lesní cestu, ale ne po dešti, neboť k dispozici není náhon na všechna čtyři kola.

Průměrná spotřeba byla trochu proměnlivá, ale nakonec se ustálila na 6 litrech na sto kilometrů. Může za to zejména fakt, že jsem se pohybovala přes týden spíše mimo město a s autem se vydala na dvě daleké cesty. Nádrž je na 44 litrů, a tak je potřeba počítat s tím, že 1000 kilometrů na jedno natankování nedáte, i kdybyste se snažili sebe víc. Nicméně není zas tak nereálné jezdit za 5,5 pokud budete přemýšlet nad rozumným používáním plynového pedálu, tedy žádné brzda, plyn a pořád takhle dokola.  

Opel Mokka v testu Portálu řidiče

Parametry testovaného vozu Opel Mokka 1.2 Turbo

Motorbenzínový tříválec 1.2 Turbo
Pohonpřední
Výkon 96 kW
Točivý moment250 Nm
Rozměry vozu (d. x š. x v. v mm)4151 x 1987 x 1531
Palivová nádrž44 litrů
Objem nákladového prostoru350 litrů
Cena testovaného vozu608 990 korun

Co dodat ke konci...

Z předchozích řádků lze snadno odvodit, že se nejedná o rodinný vůz. Takový byste v modelové řadě našli jiný. Tohle auto bude plnit spíše účel druhého auta v rodině a nebo se na něj nechá zlákat pár či jednotlivec, kterému se bude líbit nevšední vzhled, který ale není zas tak kontroverzní. S moderními lidmi bude držet krok každý den. Až na pár prohřešků není nové Mocce co vytknout, ba naopak, tohle se Opelu povedlo.

Zdroj médií: redakce, úvodní foto: Ivo Wartalský

+

  • vzhled
  • jízda
  • ergonomie interiéru
  • cena

  • malý kufr
  • lesklé plasty
  • pro někoho tužší podvozek
Michaela Rubešová

Autor článku
Poznávacím znamením Míši je v jedné ruce foťák a v druhé pero, s kterým si vše pečlivě zapisuje. Ráda cestuje, ochutnává dobrá jídla a miluje výjimečná auta s duší.

Podobné články