Jestli v historii někdo dělal tak trochu speciální a odlišná auta, tak právě Citroën. Šel si svou vlastní cestou, což zákazníci dříve oceňovali. Dnes už to není úplně možné, auta navrhují excelové tabulky, ne fantazie designérů. Ačkoliv nová C4 tenhle pohled trochu nabourává.
Test: Citroën C4 1.5 BlueHDi 130 - s krásou se nesmí spěchat
Lehounké porýpnutí mi snad prominete, ale v 95 % případů si za svým tvrzením budu stát. Tvary, motory, materiály, emise… to všechno je dnes tak sešněrované pravidly, že snad ani není možné navrhnout vůz, který by byl dostupný, a přesto poskytl i nějaké jiné emoce, než ty vyvolané vyplavením adrenalinu při jízdě. Citroënu tleskám už za to, že to zkusil. Že nepodlehl módě crossoverů tak snadno, jako někteří jeho souputníci.
Avantgardista
Však se na ty tvary podívejte sami! U mě nejvíc boduje ta celková silueta. Volně klesající linie střechy a zadní spoiler, procházející přes rovinu skla víka kufru odděluje od trochu komplikované spodní poloviny. Tam se odehrává cosi nesourodého, lampy poměrně klasického tvaru jsou doplněny o do stran směřující a lehce stoupající linky, které mohly být za mě klidně propojeny. Ačkoliv pak už by to byl možná až moc cyberpunk.
Předek je o něco méně rozevlátý. Trochu nenápadné jsou hlavní světlomety, pozornost na sebe strhává spíš pásek denního svícení zapasovaný jakoby pod víko. Tady dělá trochu drama zase kapota a její prolisy. Oko pozorovatele si neodpočine ani při pohledu z boku. Zajímavé prolisy mají přední dveře a pod nimi na plastovém krytu prahu mě donekonečna dráždila ta šedá věc. Nemá žádný smysl ani účel, jen jsem pořád nevěděl, jestli ji tam chci a je to naprosto boží, nebo bych to radši vymazal, protože už je to moc. Takže minimálně u mě se Citroënu C4 povedlo tu emoční strunu rozbrnkat skvěle. Konečně zase jednou auto, jehož podoba podněcuje, provokuje a někomu možná dokonce poslouží i jako inspirace.
Také čtěte
Vnitřek už takový odvaz není, ale pořád ještě umí zaujmout. Na první dobou jsem se trochu podivoval, proč boční výdechy klimošky vystupují tak hodně směrem k posádce, ale po chvíli jsem to ani nevnímal a zvykl si na to.
Sezení je příjemné, ani tady jsem si nemohl stěžovat, ačkoliv žádná top sedadla v tomhle autě nenajdeme. Proti ergonomii jsem ale nemohl mít vůbec nic. Jak si občas u francouzských vozů stěžuji, že si nejsem schopen nastavit sedačku a volant do vzájemné polohy tak, abych viděl na budíky a přitom nebyl zkroucený jak paragraf, tak v C4 jsem to zvládl během asi patnácti sekund.
Ony ty budíky tady mají podobu poměrně malého displeje, což není nic proti ničemu. Vše je dobře vidět, neměl jsem problém s čitelností a nekonají se tu ani žádné obskurní animace, které jen zdržují. Uprostřed je pak samozřejmě ještě jeden, velký displej, který ovládá multimédia a navigaci. Odezva by mohla být lepší, ale není to nic ke vzteku. Překvapivě je možné přes tuto obrazovku nastavit i teplotu klimatizace, ačkoliv je v autě i samostatný panel přímo k tomuto určený. A na něm jsou samozřejmě klasická “točítka”. Ještě níž je pak bezdrátová nabíječka a úplně dole jakýsi úložný prostor, který má ovšem pogumované dno! Mobil nebo klíče tak nemají tendenci cestovat interiérem v průběhu trasy. Ono dno je navíc ještě “falešné” a něco se vejde i pod něj.
Také čtěte
Bohužel, ani zde se designéři nevyhnuli použití lesklých plastů. Ty jsou součástí středové konzole před loketní opěrkou, což je dost exponované místo. Jsou tak v podstatě ihned po nastoupení špinavé. Za letních veder to kvůli zpoceným rukám dostane ještě o něco nechutnější rozměr. Zamrzelo také ne úplně dokonalé slícování všech panelů uvnitř. Tady by to chtělo ještě doladit.
Sezení vzadu poskytuje dostatek prostoru pro rodinu s dětmi, dospělí už budou mít trochu stísněný pocit, a to zejména v prostoru kolen. Majitelé vyšších postav pak pocítí nepohodlí v podobě prostoru nad hlavou. Tady si klesající linie střechy vybrala svou daň za krásu, kterou autu z venku dodává.
Celkově interiér působí přeci jenom takovým trochu luxusnějším dojmem. Když se člověk zaměří na detaily, přijde na to, že ovladače klimatizace mají na svém obvodu takové vroubky, které tvoří znak automobilky. Své udělá i taková “blbost” jako textilní proužek na vnitřní straně dveří. Nebo třeba šuplík před spolujezdcem určen pro tablet… Prostě si sem tam posádka připadá jak v o třídu lepším autě. Což je rozhodně fajn!
Také čtěte
Zavazadelník má objem 380 litrů. V podstatě průměr třídy, nějaký stavební materiál, eventuálně zahradní sekačku to pohltí jak nic (vyzkoušeno), ale na stěhování si raději půjčte něco většího a k moři sbalíte holt o jednu krabici paštik míň.
Jízda a spotřeba
Když jsem zjistil, jaký konkrétní kousek budu přebírat, neměl jsem velká očekávání od pohonu. Ten totiž tvoří naftový motor o objemu jeden a půl litru, který je spárovaný s osmistupňovým automatem. Dohromady to jde skvěle. Zejména chválím práci převodovky, která mění stupně hladce a přesně tak, jak bych očekával. Nemá problém se změnami jízdních stylů a celkově o její práci řidič spíše neví. Což je u automatu vždycky dobré znamení.
Vznětový agregát je spíše pohodovějšího ražení. Jeho reakce nejsou z nejrychlejších. Když je to třeba, nějaké zrychlení vyvine, ale nejvíc mu sedí klidné tempo, kdy se může líně převalovat někde kolem dvou tisíc otáček. Síly má dost na to, aby se v provozu neztratil, ale ten "nižší" objem je zkrátka znát. Čím ale motorizace potěší, je spotřeba. Není moc problém jezdit za 5,2 až 5,5 litrů, uspěchanější řidiči to budou mít za šest. Což při padesátilitrové nádrži znamená docela slušný akční rádius.
Také čtěte
Podvozková schizofrenie
Jakkoliv mi pod kapotu Citroënu C4 sedí spíš benzinový motor, tak malinko línější nafťák vlastně taky docela k pohodovějšímu naturelu pasuje. Podvozek si totiž absolutně na nic nehraje, nesnaží se o nějakou více či méně falešnou sportovnost. Naopak, hraje to celé na komfort a jízdu s minimem rušivých vlivů. A sakra se mu to daří! Tlumiče s hydraulickými dorazy perfektně izolují posádku od dění na silnici. Zvládá takové ty rozbité lesní úseky i při dost nepředpisových rychlostech, stejně jako si poradí s rozbitým povrchem dálnice a nedělají mu problémy ani kostky nebo příčné prahy. To všechno zavěšení a tlumiče řádně zcenzurují a pak to ve velice zjemněné podobě přenesou k řidiči.
Samozřejmě si to vybírá svoji daň. Předně jsem zaznamenal značnou nervozitu auta při prudším sešlápnutí brzdového pedálu. Jak se veškerá hmotnost hrnula na předek, bylo cítit, že silentbloky ramen jsou možná až moc měkké a celé auto se podivně zavlnilo. Rozhodně to ve mně nevzbuzovalo pocit nějaké jistoty, a to jsem jel rovně! Ano, auto zpomalilo obstojně, ale vnuklo mi to myšlenku na malý test chování auta při potřebě zatáčet a brzdit najednou.
Na to jsem si našel hodně širokou zatáčku, do které jsem to úmyslně trochu přepálil a pod brzdami se do ní vrhl. Opět jsem cítil, že předek se dost potápí a do toho jsem ještě natočil volant doprava. Pneumatiky začaly kvílet a dlouho se jakoby nic nedělo. Pak se najednou vůz začal stáčet, ale pociťoval jsem silnou nedotáčivost a pocit jako bych se pokoušel vejít do zatáčky při jízdě na želatinovém bonbonu. Nakonec jsem naznal, že po autě chci něco, co mu není úplně po chuti a přestal ho trápit snahou o nějakou jízdu na hraně přilnavosti.
Budete vidět
Výše zmíněné chování neberu jako nějaký deal breaker. Věřím tomu, že většina těch, kteří touží po autě, které za přijatelné peníze nabídne vysokou užitnou hodnotu a velkou míru komfortu, se do situace, kdy by měkkost podvozku byla na škodu, dostane opravdu málokdy. Spíš si budou užívat ten klid, který C4 umí tak nějak sama od sebe na palubě navodit. Jak už v testu psala moje kolegyně Míša - jako daily car je to super. Budete se ale muset smířit s tím, že nebudete moc splývat s davem. Zejména ve výraznějších barvách je tohle auto na silnici hodně vidět a spousta řidičů i chodců ho, jak říkala teta Kateřina, "fixíruje". Za mě tedy tohle auto rozhodně svoji cílovku má. Jde jenom o to, zdali ta si ho najde.
Parametry testovaného vozu Citroën C4 1.5 BlueHDi 130
| Motor | naftová 1.5 BlueHDi |
| Pohon | přední |
| Výkon | 96 kW |
| Točivý moment | 300 Nm |
| Rozměry vozu (v. x š. x d. v mm) | 1545 x 1800 x 4360 |
| Palivová nádrž | 50 litrů |
| Objem kufru | 380 litrů |
| Zrychlení z 0-100 km/h | 9,5 sekundy |
| Cena od | 369 900 Kč |
Zdroj médií: Redakce.
+
- Design
- Interiér
- Komfortní podvozek
- Spotřeba
−
- Na limitu se podvozek chová dost zvláštně
- Nedokonale slícovaný interiér
Fotogalerie (25 fotek)
