Zahrát si se sedadly tetris, naskládat kufry, naložit rodinku a může se vyrazit na dalekou cestu. To vše zabaleno do vkusného kusu stroje, který si již několik let získává srdce všech cestovatelů. Jaký je Citroën SpaceTourer s dvoulitrovým nafťákem se podíváme v následujícím redakčním testu.
Test Citroën SpaceTourer 2.0 BlueHDi 150 - solidní víceúčelový kompromis
V koncernu PSA si ze mě dělají už srandičky s tím, že si na testování vybírám čím dál větší auta, ale asi čtenáře zklamu, Boxera si jen tak na test nepůjčím - přeci jen to je už trochu vyšší dívčí.
Interní název: Minibus
Ostatně zas tak dalek od pravdy bych s tímto pojmenováním nebyla, protože testovací kousek je velmi všestranným pomocníkem a to nejen pro rodinky s početnějšími potomky. Skvěle dopraví i firemní zákazníky z bodu A do bodu B, avšak v jejich případě bych volila asi přeci jen jednu z nabízených vyšších výbav. Někdy je za potřebí být hýčkán a rozmazlován pro vyšší dobro.
Já jsem týden jezdila s vozem ve výbavě Feel a ve velikosti M, která odpovídá délce 4 956 milimetrů. Musím přiznat, že vzhled vozu hodně klame tělem, neboť jsem si na první pohled myslela, že je mnohem delší a větší, a budu muset přemýšlet, kam s ním doma zaparkuji, jaké ale bylo pak mé překvapení, že tomu tak není. Výškou dosahuje necelých 190 centimetrů, a tak stále máte jistotu, že zaparkujete ve většině evropských garáží, jen pozor na některá i pražská obchodní centra - tam by to mohl být už docela oříšek.
Také čtěte
A jaký je vzhled? Mně se líbí, ale někdo možná bude namítat, že je to módní nuda. Na druhou stranu tohle auto nemá úplně oslňovat, na to jsou tu jiná, u tohohle auta jde především o praktičnost. A tak přední maska je uhlazená bez výrazných kontur a ani na bocích se nedočkáte prolisů. Páté dveře se dají otevřít celé, ale pokud po každé, kdy budete zezadu chtít něco vzít a přitom neotvírat "garážová vrata". Vyplatí se si za 4 tisíce připlatit otevíratelné sklo - to znamená, že nejdůležitější věci si necháte na vrchu a pak po nich jen šikovně otvíráte a sáhnete, aniž by se vám rozsypaly těžce naskládané tašky po neustálém otevírání pátých dveří.
Vůz má dvoje posuvné boční dveře, což se hodí hned z několika důvodů. Například, když se někomu udělá nevolno, stačí pozastavit u krajnice a pustit ho přes bezpečnější stranu nebo naopak když povezete plné auto s rychlým nástupem i výstupem, poslouží dvoje dveře geniálně. Super jsou i po kolejnici posuvná zádní sedadla, se kterými se dobře manipuluje i při vyndávání. To se hodí, když je potřeba zvětšit prostor pro kufr nebo převést něco rozměrnějšího. V celém voze je tak k dispozici 8 míst k sezení. Pokud byste si nechali jen ty dvě přední, můžete si dozadu hodit matraci a vyrazit na romantickou přespávačku třeba v rakouských alpách. V tomto případě délka ložné plochy dosahuje 2413 milimetrů. Co potřebujete víc?
Samozřejmě jsem si vyzkoušela i sezení vzadu, protože v podobném stroji jsem absolvovala už několik cest do Slovinska a to se nedá srovnávat. V tomto ohledu je SpaceTourer mnohem prostornější a komfortnější. Ačkoli třetí řada nebude úplně pro dlouhonoháky jako jsem já, těm se bude líbit spíše v té druhé. Kafe se tu dá ale dobře vypít, pro položení šálku si stačí vyklopit plastový stoleček (ze zad předních sedadel), a když nebudete chtít, aby si vás z venku někdo všímal, stačí vytáhnout roletu - i když v případě testovacího vozu byla k dispozici příplatková zatmavená skla, a tak bylo dovnitř téměř nemožné jen nahlédnout.
Také čtěte
Zvedáme kotvy, je čas vyrazit
Netradičně se ze zadního prostoru odebírám dopředu díky uličce, ale kdybych nastoupila tradičním způsobem, mohl by mi nastupování ulehčit stupínek. Ten je celkem praktický, ale chybí mi madlo, za které bych se mohla přitáhnout do sedadla. Místo toho jsem často jako oporu používala volant, což není úplně vhodné, ale co se dá dělat.
Mimochodem kožený věnec se dobře drží a řízením s ním je pohodové, i když občas trochu tuhé - nejedná se o žádný přeposilovaný artikl, tady si člověk občas dost mákne. Co mě ale pobavilo je rozvržení některých tlačítek na volantu. Když zrovna nemají v infotainmentu kalkulačku, tak se vyřádí na tlačítkách. Ostatně, proč dávat vedle sebe voliče upravování hlasitosti a přepínání stanic, když každý může být na jedné straně volantu? Asi aby se nehádaly.
Zpět ale k sedadlům! Ta jsou pohodlná, mají mnohem lepší boční oporu než tomu bylo u C3. Nicméně ta přední jsou vyhřívaná, což je vždycky plus. Naopak mínusem je loketní opěrka, která připomíná tu z autobusu a na dlouhých trasách neposkytne žádaný komfort, natož aby poskytovala dlouhodobě vhodnou oporu pro ruku. Mile mě potěšilo startování vozu - hezky postaru pomocí klíče. Ale bez obav, zamykání i odemykání lze provádět na dálku.
Díky průchodu k zadním sedačkám zde zcela chybí středový tunel, na což jsem si v prvních dnech špatně zvykala. Neměla jsem kam odkládat věci. Nakonec jsem to vyřešila jako správná žena a do průchodu ubytovala kabelku, která v sobě tak schraňovala všechna tajemství, aby se někde po voze nezatoulala. Nicméně pro umístění telefonu slouží nejspíše prohlubeň pod displejem, avšak vzhledem k rozměrům moderních telefonů na tuto úlohu nestačí. Navíc se v ní nenachází ani guma, která by přístroj udržela na místě, a tak i ten, který se tam vejde, bude mít za jízdy tendence cestovat. Hlavně si takové věci nenechávejte na sedadle spolujezdce, jinak vám při první zatáčce skončí na zemi.
Také čtěte
Pochválit se musí ale jiné odkládací prostory, kterých je v kabině opravdu požehnaně. I když do hlubokých bočních kapes se občas člověk musí pořádně naklonit, aby z nich něco vyndal, vejde se do nich opravdu hromada věcí - což je pro dlouhé cestování ideální. Plusem jsou držáky na pití, které jsou zapuštěny v obou rozích palubní desky. Nechybí ani velká uzavíratelná přihrádka uprostřed palubky - vejdou se do ní všelijaké dokumenty.
S čím je třeba v interiéru počítat, jsou tvrdé plasty, kterých je tu přemíra. Ale jsou slícované na perfektní úrovni a hlavně nikde nic nevrže. To si myslím, že je velké pozitivum. Kromě černého tvrdého plastu, lze v kabině zahlédnout cosi stříbrného, co tak nenásilně prolamuje kontrastem prostor kabiny. Podobnou lištu lze zahlédnout ještě na dveřích vpředu i vzadu.
Přístrojový štít je jednoduchý a analogový. V jeho středu se nachází mini digitální obrazovka zobrazující nejzákladnější údaje. Hezkým detailem je bílý (v noci svítivý), jemný proužek ohraničující analogovou část. Za zmínku stojí i 7palcový displej, který je zapuštěný mezi výdechy klimatizace. Ta se mimo jiné ovládá ručně pomocí tlačítek pod displejem. Grafika a rozhraní obrazovky jsou spíše jednoduché a bohužel i pomalé. Pokud sáhnete po systému Connect Nav, můžete se ale těšit na doživotní aktualizaci map zdarma.
Překvapující jízdní vlastnosti
Co se skrývá pod kapotou za motor? Jde o dvoulitrový nafťák, takže ekologové z něj asi na větvi nebudou, i když nutno podotknout, že již velmi brzy se představí i 100% elektrická verze, která dojede údajně až 300 kilometrů. Nicméně testované auto dosahuje výkonu 110 kW, což je zhruba 150 koní. Jestliže si pokládáte otázku, jaké s ním bylo sžití, tak jedním slovem paráda. Ačkoli by někdo mohl namítat, že jde přeci skoro o "dodávku". Ano, ale ne každé lehké užitkové auto umí mít v nízkých otáčkách tak neuvěřitelně tichý projev motoru - samozřejmě převedeno na poměry podobných vozů. Ostatně komfort sníženého hluku zajišťuje i absorpční těsnění v různých částech karoserie. Pro posádku cokoliv.
S autem jsem najezdila zhruba 800 kilometrů a i když jsem do něj nenaskládala celou vesnici, některé členy rodiny ano. S plným naložením jsem jezdila se spotřebou okolo 7 až 8 litry. Bez zátěžové zkoušky pak už jen kolem 6 litrů, záleželo na tom, jak moc jsem používala plynový pedál. Na tak velké auto jsou hodnoty téměř excelentní. Navíc, co jistě potěší, automobil měl k dispozici šestistupňovou manuální převodovku. S tou se velmi dobře zachází a řazení jde krásně hladce.
Co se týká podvozku, tak ten sice není jako mechový obláček jako jej známe u osobních vozů značky Citroën, ale rozhodně nepatří k těm nejhorším. Přejíždění velkých děr spolkne jakoby nic a hlavně na komfortu neubere především posádce. Líbilo se mi, jak se auto chovalo na vozovce mimo město. Zatáčky se projížděly solidně a hlavně stroj seděl ve své stopě, tudíž se nikam nenakláněl. Nebyl tak problém některé projet i pod vyšší rychlostí, samozřejmě tedy s ohledem na bezpečnost ostatních účastníků provozu. Pokud s takovým typem auta nemáte zkušenosti, nemusíte se bát. Uvidíte sami, že se vám nakonec bude řídit lépe než osobáky. Ostatně jakási jeho mohutnost dodává jistý pocit bezpečí a zlepší přehled o dění kolem.
Parametry vozu Citroën SpaceTourer Feel M
| Pohon | dvoulitrový naftový agregát |
|---|---|
| Poháněná náprava | přední |
| Objem nádrže | 69 litrů |
| Naměřená spotřeba | 6 - 8 litrů na sto, dle zatížení auta |
| Výkon | 150 koní |
| Krouticí moment | 370 Nm |
| Převodovka | 6stupňová manuální |
| Cena testovaného auta, včetně výbavy | 847 000 Kč |
Závěrem k testu SpaceToureru
Auto umí doslova zázraky, co se týká rozmístění prostoru. Je libo jet na dovolenou s dětmi, přestěhovat byt nebo si odpočinout od ruchu města a vyrazit do divočiny? Nic není nemožné, stačí vybrat pár sedaček a nebo změnit jejich umístění. Jen by možná člověk na takových cestách uvítal třeba i nezávislé topení.
Na vás už je jen zvolit si k čemu bude primárně auto sloužit. A pokud stroji prominete i pár drobností jako je například přemíra tvrdého plastu, může se stát praktickým parťákem na dlouhé roky.
Zdroj médií: redakce, hlavní foto: Milan Veselý.
+
- Obrovský prostor pro posádku
- Variabilita prostoru
- Dobré jízdní vlastnosti
- Projev převodovky
−
- Přemíra tvrdého plastu
- Kufr na úkor posádky
Fotogalerie (30 fotek)
