Elektromobilem do Chorvatska 2024 (4. část)

Netrvalo dlouho a překonal jsem hranice další, tentokrát s Rakouskem, kde jsem si u Grazu dal rychlé kafe na benzínce. Pak už jsem svištěl směrem Vídeň, kde jsem měl doplnit energii u stojanu s výkonem 300 kW.

Vídeňské zoufalství

Před Vídní provoz začne zpomalovat, když jsem dorazil na místo, kde se mělo rychlé nabíjení odehrávat, dostavilo se zklamání. Namísto nabíječek jsem našel jen smutné betonové základy s čouhajícími kabely, patrně navigace eviduje ještě nedokončenou nabíječku jako již hotovou. Nicméně je pravda, že kolem se pohybovali dělníci, jistojistě je dokončení projektu otázkou dnů až týdnů. Mně to bylo na nic, já jsem potřeboval nabíjet teď. No nic, v loňském roce mě potrápilo Brno, letos to asi bude Vídeň.

Ocenil jsem možnost pomocí jednoho tlačítka na displeji najít nabíjecí stanici jinou. Problém byl, že žádná podobně rychlá, která by byla kompatibilní s mojí nabíjecí kartou, v okolí nebyla. Musel jsem tedy snížit své nároky a vyhledával jsem v kategorii „50 kW a více“. Nejbližší byla u Lidlu. Věděl jsem už, že se ve Vídni zdržím déle, než jsem plánoval já i navigace, ale nedalo se nic dělat. Lepší než nic, domů holt dorazím později, než jsem plánoval. Neodpustím si jízlivou poznámku – se spalovákem by se to nestalo.

Také čtěte

2 min. čtení

Turistka podcenila důležitost pojištění. To jí stálo 100 000 Kč

19. 10. 2024 Vendula Flassig Vrablová Tipy a rady

Chcete mít náklady na cestu do Chorvatska pod kontrolou? Využijte naši online kalkulačku

Popojel jsem ty zhruba dva kilometry a ocitl se v úplně jiném světě. Kolem mě se to hemžilo lidmi velmi neevropského původu (odpusťte mi prosím tu nekorektnost), ulice i zástavba zašedlé. Navigace mě táhla za Lidl na parkoviště, kde byl stojan se dvěma místy pro nabíjení. Na jednom z nich stálo docela pěkné Audi, kolem postávali místní mladíci a o čemsi diskutovali. Píchl jsem to vedle nich, bylo 16:15, zapojil jsem kabel do auta, přiložil kartu a začal mně známý proces, kdy se nabíječka s autem domlouvají, co a jak. Někdy to trvá pět sekund, jindy třeba půl minuty.

Opět neúspěch

Mezitím jsem zaregistroval, že mi jeden z okolostojících začíná obcházet auto. Patrně se chtěl podívat na novinku, trochu mě znervóznilo, že ho očividně zaujal MacBook na sedadle spolujezdce. Uvědomil jsem si, že vůz není zamčený, popravdě mi bylo trochu blbé ho najednou zamknout, nicméně přes mobil který jsem měl v tu chvíli v ruce jsem tak učinil. Sichr je sichr. Borci se pochechtli a něco si mezi sebou začali povídat v mně neznámém jazyce.

Natočil jsem se tak, abych k nim nestál úplně zády a zjistil jsem krátkým pohledem na displej nabíječky, že nastala blíže nespecifikovaná chyba. Nevadí, zkusím to znovu. Odpojil jsem kabel, zapojil ho zpět, přiložil nabíjecí kartu, zkontroloval pohledem auto. Po asi minutě, kdy se opět snažila nabíječka domluvit s autem, se chyba objevila znovu. Abych to zkrátil, dal jsem tomu ještě dva pokusy, pobavil svojí bezradností přihlížející lékaře, inženýry a právníky, kteří přišli do Evropy tvrdě pracovat, a nakonec jsem byl nucen opět požádat navigaci, ať mi najde jinou nabíječku. Kulturně obohacen jsem odjížděl směrem ke třetímu pokusu.

Také čtěte

2 min. čtení

Policisté na dálku zkontrolují, zda máte platné povinné ručení

29. 9. 2024 Vendula Flassig Vrablová Aktuality

Do třetice všeho dobrého

Ten byl o poznání úspěšnější, nalezl jsem funkční nabíjecí stojan přesně v 16:31. Z 10 % na požadovaných 95 % jsem se dostal v 17:20. Hodinu a 20 minut jsem tedy strávil doplňováním energie. Ať se na mě fanoušci elektromobilů nezlobí, ale i těch 31 minut, než jsem našel funkční stojan, prostě počítám do nabíjení, nedá se nic dělat.

Chystáte se do Chorvatska na dovolenou? Nechte si kalkulačkou spočítat náklady na cestu

Také čtěte

2 min. čtení

Škoda Octavia 4: Facelift odstranil největší bolesti

13. 10. 2024 Jakub Mokříš Testy

Když jsem zdárně vyjel se skoro plným akumulátorem, uvědomil jsem si, že to byla vlastně poslední plánovaná zastávka na cestě domů. Vídeň – Čáslav, tedy zhruba 270 kilometrů, mělo auto ujet už na jeden zátah a doma jsem měl mít ještě k dispozici v baterii 14 %.

Jelikož jsem ale člověk od přírody mlsný, zatoužil jsem ještě jednou po fastfoodové stravě. Kousek před hranicemi je místo, kde je mekáč a docela dost stojanů, takže jsem zařadil ještě jednu zastávku s nabíjením. Důvodem byl i fakt, že doma jsem nabíjet nemohl a potřeboval jsem druhý den ráno dojet k veřejné nabíjecí stanici. Dorazil jsem v 17:54 s baterií nabitou na 84 %, odjížděl jsem pln s akumulátorem ve stavu 92 % v 18:05.

Nedůstojná česká infrastruktura

Trochu jsem při odjezdu posmutněl, když jsem si uvědomil, co mě čeká. Pěkné dálnice skončily, teď přijde marast. Ano, cestu přes Mikulov nesnáším, je to pro mě symbol české neschopnosti. Od roku 1996 čekáme na to, až budeme moci začít jezdit k moři jako civilizovaní lidé. Namísto toho se směšně kodrcáme každoročně za ploužícími se kamiony cestou tam i zpět. Člověku to holt náladu nezvedne a lepší to je při návratu až za Pohořelicemi, kde je možné trochu přidat na tempu a do Brna dojet po R52.

Nechcete ztrácet čas výpočtem nákladů na cestu do Chorvatska? Použijte naši kalkulačku

Také čtěte

2 min. čtení

Viděli jste? Bmw E46 se solárem na střeše!

dnes Nikola Vrablová Tipy a rady

Jakmile jsem se dostal za Brno a po D1 to valil směrem na Prahu, chytl mě déšť. To pro elektromobilistu není příznivá zpráva, protože to zvyšuje o pár procent spotřebu. Nevadí, sjel jsem na Havlíčkův Brod, následně jsem po dobře známé cestě dofrčel až k domovu. V 19:56 jsem měl dobrodružství za sebou, na ukazateli stavu baterie bylo 13 %, což se od původního odhadu dost lišilo. Nakonec jsem tedy byl rád, že jsem si ještě pár procent docucnul na té poslední neplánované nabíjecí zastávce.

Kalkulačka cestovního pojištění do Chorvatska