Dobíjení baterie v autě řídí „chytrý“ algoritmus

Doba, kdy se hledí na emise víc, než na cokoliv jiného s sebou přináší i spoustu negativ. Například autobaterie novější auta likvidují jednu za druhou, často si řidič myslí, že má zánovní akumulátor a hned druhá nebo třetí zima ho postaví před smutné zjištění, že zánovní je jenom datem výroby. Auta doslova ždímají baterie na hranici jejich schopností a toho, co snesou. Děje se tak v zájmu trochu pochybného vyššího dobra.

Dobíjení autobaterie v autě – jak to funguje?

V rámci boje za co nejnižší emise se nehledí napravo nalevo a co nejvíce se snižují odpory, jež musí spalovací motor překonávat. Tak jsme se dopracovali k řidším olejům, hůře těsnícím pístním kroužkům a v neposlední řadě i alternátorům, které dobíjejí jen někdy. On totiž na plno běžící alternátor představuje určitou zátěž. Sice malou, ale i tak znatelnou. Proto byly vymyšleny systémy inteligentního dobíjení, které ovládá řídící jednotka. Ta za běžné jízdy udržuje v palubní síti napětí 12 až 12,2 V, což baterii samozřejmě nedobíjí. Auto tak čeká na okamžik, kdy ideálně bude probíhat rekuperace jízdou z kopce se zařazeným kvaltem. V tu chvíli alternátor napálí do baterie napětí klidně 16 V ve snaze ji co nejrychleji dobít.

Samozřejmě se mu to v nějakém menším klesání nepovede (a popravdě u nás nemáme moc kopců, kde by takto bylo možné autobaterii nabít do plna), ale hned pod kopcem opět přichází utlumení. Řídící jednotka hlídá stav akumulátoru podle jeho napětí a jakmile zjistí, že je zle a příští start by se nemusel podařit, přidá napětí a začne nabíjení. V okamžiku, kdy už to není potřeba a baterie má dostatečných třeba 60 až 80 % úrovně nabití, opět dobíjení tlumí, aby se to náhodou nepřehnalo… Ano, autobaterii vůz nedobije prakticky nikdy do plna.

Výsledkem je částečné cyklování a také ztráta elektrolytu. Jakmile je přesaženo zplynovací napětí 14,4 V, začíná se elektrolyt proměňovat v plyn. Jeho hladina ubývá, případně vysychá vata AGM baterií, a mohou se začít odhalovat elektrody, což logicky sníží jejich funkční plochu.

Do toho je potřeba započíst ještě další faktory, jako například vliv stop-start systému, který akumulátor doslova šikanuje. Auto se studeným motorem nechá na křižovatce zhasnout, v tu chvíli jedou všechny elektronické systémy na dluh, takže se baterie vybíjí. Poté ji nutí vydat vysoký proud ke startu motoru. Opět tím probíhá částečné cyklování.

A v neposlední řadě jsou tu nejrůznější elektronické vymoženosti moderních vozů. Displeje nejsou až takový problém, peklo je se vším, co něco ohřívá. Například takový pomocný topný element baští bez problémů 1 kW. K tomu připočtěte vyhřívání sedaček, volantu, předního skla a máte důvod proč autobaterie vydrží jen třeba pět let. Vlastně je s podivem, že vydrží tak dlouho…

Jak z toho ven?

Kdybyste chtěli opravdu účinně eliminovat co nejvíce negativních vlivů, museli byste autobaterii nabíjet po každé jízdě. Což v praxi asi nedoporučujeme nikomu. Nicméně i takové nabíjení v týdenních nebo čtrnáctidenních intervalech umí udělat divy a život akumulátoru výrazně prodloužit. Asi bychom před každou jízdou vypnuli stop-start systém a na těch kratších cestách nezapínali žádné zbytečné spotřebiče.