Aditiva VIF – dlouhodobé zkušenosti

Nedělám si samozřejmě iluze o tom, že jakékoliv aditivum do paliva by dokázalo zázraky. Jako spousta, dost možná většina, ostatních „uživatelů“ aditiv do paliva, činím tak zejména pro klid duše. Beru to jako prevenci a tuším, že obě auta by se dost možná bez této péče navíc obešla. Jenže třeba u takových vstřikovačů nafty, které už mají něco za sebou, může být čistota tím, co rozhodne o tom, jestli ještě nějaký čas vydrží, nebo bude potřeba je repasovat.

VIF Super Diesel Aditiv zimní a letní

Škoda Fabia 1.4 TDI první generace slouží u nás v rodině jako takový dělník. Říkám jí Soumar, protože někdy musí tahat stavebniny, jindy ji týrám na krátkých trasách, případně dálničním provozem, ale ona si to všechno nechá líbit a ač otlučená ze všech stran, jezdí pořád. Dva roky nazpět si prošla docela solidní generálkou asi za 40 tisíc korun, nicméně na motor se nesáhlo – všechno se to týkalo podvozku a vyřešení tisíce a jedné drobných závad. Na počítadle kilometrů je aktuálně nějakých 242 tisíc kilometrů, turbo, vstřiky, převodovka a zásadní věci jsou původní. Už 50 tisíc kilometrů přidávám do každé nádrže dvě odměrky VIFu, v létě letní, v zimě sáhnu po zimní. Zde jsou poznatky:

• Spotřeba se možná malinko snížila, ale pokles o tři desetiny přičítám spíše zvolnění tempa. Poslední dobou holt nemám ve zvyku někam neustále spěchat, nepřisuzuji proto zásluhy aditivu, ačkoliv jeho drobný podíl nemohu vyloučit. Ono je taky pravda, že stačí koupit trochu jiné pneumatiky a se spotřebou to rovněž pohne.
• Zklidnění motoru ale VIFu upřít nelze. Očividně se něco stalo. 1.4 TDI sice zní jako traktor, ale když jsem ho koupil, tak se celé auto podivně klepalo při stání na volnoběh a chod byl takový divočejší. VIF dle mého názoru asi skutečně nějakou čistící schopnost má a vystřikovače mají díky tomu vyrovnanější chod. A ještě jeden nemilý efekt zmizel – po jízdě ustáleným tempem, třeba devadesátkou, když jsem zadupnul plyn do podlahy, tak první vteřinu dvě silně vibrovala okénka, jak se motor sbíral z nízkých otáček. Toto se po cca páté nádrži s VIFem dít přestalo.
• Výkon se podle mého názoru nezměnil, ale to je silně subjektivní zhodnocení. Auto pořád jede v rámci možností (naftový tříválec) docela slušně.

VIF Super Benzin Aditiv

Druhým autem je Toyota Avesis s motorem 1.6 Valvematic. Zde opět přidávám do každé nádrže dvě odměrky, ale tentokrát VIF Super Benzin Aditiv. Auto má najeto 130 tisíc kilometrů, přičemž aditivuji zhruba posledních 20 tisíc. Ani to nebudu rozepisovat do bodů, protože to nemá moc smysl. Omezím se na konstatování, že se nestalo vůbec nic. Spotřeba se nezměnila, motor má pořád krásně hladký chod, s výkonem je to bída stejná, jako to byla bída předtím. Až si říkám, jestli to má vůbec smysl, lít do paliva odolného japonského motoru bez turba a s nepřímým vstřikováním aditivum. Zde tedy váženému čtenáři posloužím zkušeností, že jsem žádnou změnu nezaznamenal.

Nešlo by to balit jinak?

Co bych ale VIFu jako dlouhodobý uživatel vytknul, je příšerné balení. Nevadí mi, plechovka, ale ten systém zavírání. Plastový vršek se šroubuje na velmi měkký plastový protikus. Nedá moc velkou práci, zašroubovat víčko přes závit. Vlastně je spíš kumšt to zašroubovat správně. Jenže když to neuděláte, plechovka pak propouští svůj obsah ven a jak si aditivem pocintáte nějaký textil, tak to z něj nejde dolů. Mé úvahy se tedy ubírají směrem k většímu, tedy pětilitrovému balení v kanystru, ze kterého bych si to přeléval do nějakého rozumně fungujícího obalu a ten vozil v autě.