Životnost baterie v elektromobilu a její likvidace

Baterie pro elektromobily nekončí, jen mění práci

Trakční baterie z elektromobilu se nepovažuje za vyřazenou, když přestane fungovat, ale když klesne její využitelná kapacita zhruba pod 70 až 80 % původní hodnoty. V autě už by neměla dostatečný dojezd a výkon, ale jako stacionární úložiště energie poslouží ještě dlouhé roky. Tomuto využití se říká „second life“ a v Evropě i USA se z něj postupně stává byznys, a to velmi solidně vynášející.

Použité baterie najdete třeba v záložních úložištích datových center, jako vyrovnávače pro fotovoltaické elektrárny nebo coby zásobníky pro nabíjecí stanice. Nissan napájí starými bateriemi z Leafů zázemí amsterdamské Johan Cruijff Areny, Volkswagen ve spolupráci s čínskou firmou Huayou spustil v březnu 2025 mobilní úložiště postavené z vyřazených baterií.

Také čtěte

5 min. čtení

41 861 korun! I za takové peníze jsou někteří řidiči ochotni jezdit „mezinárodku“

1. 9. 2026 V. F. Vrablová Aktuality

Cenově vychází second-life baterie podle odhadů McKinsey o 30 až 70 % levněji než nové. Studie publikovaná v Nature Communications došla k závěru, že kdyby se na druhý život použilo 40 % baterií z evropských elektromobilů, pokrylo by to do roku 2040 veškerou poptávku EU po stacionárním úložišti energie.

Co se z baterie reálně dá vytěžit

Když baterie doslouží i v této fázi, přichází na řadu recyklace. A tady to začíná být zajímavé. Existují tři základní postupy. Pyrometalurgie je tavení při vysokých teplotách, energeticky náročné a část lithia se při ní ztrácí. Hydrometalurgie využívá chemické loužení, je šetrnější a má vyšší výtěžnost. Mechanická metoda baterii rozdrtí a roztřídí na frakce, často slouží jako předstupeň pro hydrometalurgii.

Celková účinnost recyklace se u trakčních baterií dnes pohybuje mezi 50 a 70 %, u nejlepších procesů znatelně výš. Německá Duesenfeldova mechanicko-termodynamická metoda dosahuje uváděné účinnosti 91 % a probíhá bez vzniku CO2. Kanadská Li-Cycle deklaruje extrakci přes 95 % kovů. Nejhůř se zatím daří s lithiem. Chemicky se hůř odděluje od ostatních složek, takže výtěžnost se běžně pohybuje mezi 50 a 80 %, u nejmodernějších linek se dostává k 90 %. Nicméně to se bavíme o poměrně nákladném procesu recyklace. Kobalt, nikl a měď se získávají snáz a v lepší čistotě.

Také čtěte

3 min. čtení

Nezaplacení pokuty v Itálii: Jak funguje vymáhání?

24. 8. 2026 J. Mokříš Tipy a rady

Co říká legislativa

EU si stanovila jasné mantinely. Zatím ještě relativně nová regulace (2023/1542) vyžaduje pro lithium-iontové baterie minimální recyklační účinnost 65 %. A 70 % recyklační účinnosti do roku 2030. Pro jednotlivé materiály jsou cíle ještě konkrétnější: do roku 2031 musí být získáno 95 % kobaltu, mědi a niklu a 80 % lithia. Od roku 2031 budou navíc nové baterie obsahovat povinný podíl recyklovaných materiálů. EU tedy bude vyžadovat, aby se kovy vracely do akumulátorů. Není to jen ekologické gesto, jde spíš o pragmatismus. Evropa dováží zhruba 90 % strategických surovin pro výrobu baterií, přičemž kolem 97 % lithia jde z Číny. 

Uhlíková stopa nového a recyklovaného článku

Použití recyklovaných materiálů snižuje uhlíkovou stopu nového lithium-iontového článku až o 40 %. Pro představu, výroba bateriové sady o kapacitě 60 kWh vygeneruje podle různých studií 3 až 9 tun ekvivalentu CO2, a to podle toho, kolik vstupů pochází z recyklátu a jaká energie pohání výrobní linku.

Kde je háček?

Recyklace baterií není čistá a bezúdržbová operace. Vyžaduje energii, chemikálie a samotná baterie je při manipulaci nebezpečná, hrozí požár nebo únik elektrolytu. Druhý problém je objem. První generace elektromobilů teprve teď ve velkém dosluhuje a evropské recyklační kapacity zaostávají za tím, co bude potřeba zpracovat na konci dekády. Třetí komplikací je nejednotnost. Každá automobilka konstruuje baterii jinak, různé chemie, formáty článků, software. Demontáž a třídění tak nelze plně automatizovat a ruční práce zdražuje celý proces.

Likvidace baterií tedy ekologická je, ale s rezervami. Současné technologie umí vytěžit většinu cenných kovů a vrátit je zpátky do výroby. Slabinou zůstává lithium a kapacity zpracovatelských linek. Pokud se Evropě podaří dotáhnout legislativní cíle do reality, mohla by se za pár let z baterií stát surovina, kterou si pěstujeme doma, místo abychom ji vozili z druhé strany planety. Jenže legislativa je jedna věc, reálná proveditelnost je záležitost druhá.