PRÁCE 🧰

Test: Opel Grandland 1.5 CDTI

18. 8. 2022 5 min. čtení diskuze (0) Testy Opel

Opel si prochází docela významnou změnou vizuálního směru. Lehce unylý a bezpohlavní vzhled je ten tam a přišlo výrazné oživení, které umožní jednoznačně poznal příslušnost ke značce už z dálky.

Test: Opel Grandland 1.5 CDTI

Předfaceliftová verze byla fajn, ale v rámci koncernu Stellantis působil Opel Grandland malinko unyle. Designéři se nejvíc odvázali u zadních světel, která byla sice pěkná, ale ten zbytek byl prostě neuvěřitelně průměrný, šedý a nevýrazný. Přitom někteří koncernoví sourozenci se nebojí jít do toho s agresivnějšími tvary a obecně nápaditější podobou.

Design novinky

Novinka zůstává pořád spíš konzervativní, ale dostala konečně něco, čemu se dá říkat „výraz“. Jeho hlavním poznávacím prvkem je velký, černý, lesklý plast, který se táhne od světla ke světlu namísto původní mřížky. Názory na tento prvek se různí, ale asi se většinově shodneme, že je to krok správným směrem. Líbí se mi i světla samotná, která jsou malinko protažená směrem dozadu a sympatický je i světelný podpis, který svojí ostrou hranou narušuje na autě převládající obliny.

Opel Grandland

Zbytek zůstal podobný předchůdci, což mi nijak nevadí, zadek opět zdobí povedené svítilny. Co se mi líbilo ze všeho nejvíc, byla barevná kombinace testovaného kousku. Přesnější by asi bylo to ani barvami nenazývat, protože technicky vzato černá a bílá barvy nejsou. Nicméně Opelu Grandland „nebarevnost“ strašně moc sluší!

Vylepšený interiér

Modernizovalo se i uvnitř, takže centrální panel navazuje prostřednictvím lesklého černého plastu (k těm se ještě dostanu) na zobrazovač před řidičem. Působí to moderněji, navíc infotainment je krásně svižný, netrpí na žádné záseky, ale přesto bych výhradu měl. Lehce zastaralá grafika je mi šumák, v tomto fandím spíše účelnosti, takže nějaké kudrlinky mě nevzrušují. Ale rozlišení zadní parkovací kamery je na současnou dobu vyloženě tragické. Abyste poznali, že za autem máte dítě, stačí, ale konkurence už je dnes trochu dál a to i v nižších cenových kategoriích.

Opel Grandland

U nepříjemných rýpanců ještě zůstanu – záplava již zmíněného lesklého plastu mohla být skromnější. Já vím, ono to vypadá dobře na fotkách… Ale stačí auto rok používat a „piano black“ se změní na změť různě hlubokých škrábanců. V tomto směru jsem spíš za méně vizuálně hodnotné, ale o to praktičtější povrchy. A nemusí jít jen o vrypy, už po několika dnech je na lesklém plastu vidět každé smítko prachu…

Naopak ocenit musím samostatný panel klimatizace. Má jak se patří otočné voliče teploty, která se ukazuje přímo na k tomu dedikovaných displejích hned u „točítek“. Přesně tak to mám rád – oddělené od infotainmentu, takže se v kterékoliv chvíli dá s teplotou hýbat. Ne jak u jedné nejmenované automobilky, kde se to nastavuje šmatláním po obrazovce a které má tendence zamrzat systém, takže si klimošku zapnete jen tehdy, kdy vám to auto dovolí.

Opel Grandland

Příjemný je i panel před řidičem, který naštěstí nemá nesmyslné záplavy animací a tisíce možností nastavení, namísto toho se orientuje na svoji hlavní úlohu. Ukazuje řidiči přehledně otáčky, rychlost a pak takové ty věci jako aktuální a dlouhodobou spotřebu, stav paliva v nádrži a podobně. Sice se dá volit mezi několika druhy zobrazení, ale to je tak všechno. Žádné ekoběsnění v podobě zelených lístečků a ukazatelů spokojenosti Grety tu nenajdete.

Sezení je, jak je ostatně u značky zvykem, komfortní a pohodlné. Ani cesta do Itálie neznamenala pro má záda nebo zadnici utrpení, ačkoliv sedadla byla „jen“ ta základní. Pozice za volantem se hledá snadno a obecně je místo řidiče velmi příjemně navržené.

Opel Grandland

Vůbec špatné to není ani vzadu, kde je dostatek místa jak pro nohy, tak nad hlavou. Na šířku už to takovej karneval není, cestování v pěti bude spíše nouzovka. S ohledem na digitální dobu by taky možná nebylo od věci poskytnout pasažérům víc než jen jeden USB konektor. A vůbec! Mé tajné přání je, aby se standardem v interiérech moderních aut stala i alespoň jedna 230V zásuvka, ačkoliv chápu, že se mi to asi nikdy nesplní.

Opel Grandland

Kufr má objem 514 litrů a docela vysokou nakládací hranu. Nejsem z těch, kterým by to vadilo, spíš naopak. Nemám rád, který otevřu páté dveře a něco mi vypadne ven.

Motor, podvozek

Pod kapotou tepal přeplňovaný naftový motor o obsahu 1,5 litru. Má docela kulturní projev, je dobře odhlučněný a skoro o něm nevíte. Tedy pokud je zahřátý. Po nastartování má malinko agrární projev, ale jakmile je na provozní teplotě, je kultivovaný i v nižších otáčkách.

Výkon 130 koní a krouticí moment 300 Nm sice působí na papíře jako nic moc, ale v reálu nemá vůz s dynamikou problém. Na dálnici nebylo problém držet v podstatě libovolné tempo, klidně se dá svištět stošedesátkou. Podíl na tom má i osmistupňový automat, který řadí velmi logicky a hladce. Povedlo se ho odladit tak, že funguje logicky a nemá tendence ho zbytečně moc podtáčet.

Opel Grandland

Spotřeba se pohybovala od zhruba 4,5 litrů do 6,5 litrů na sto kilometrů. Vůz jsem odevzdával s tím, že na palubním počítači svítila hodnota 5,3, což zhruba odpovídá apetitu motoru při kombinaci dálnice/okresky/město. S trochou snahy ale není problém toto číslo srazit pod 5.

Podvozek je naladěný někde mezi komfortem a tuhostí. S tím pohodlím to ale nijak nepřehání. Zadní náprava se zkrutnou příčkou brzy narazí na své limity. Je-li vnější kolo více zatíženo, tedy v zatáčkách, stačí jedna větší díra a odskočivší kolo dá řidiči najevo, že by měl raději zpomalit. Efekt se ještě zesílí, když jsou zadní sedadla obsazena a je náklad v kufru. Výhodou tohoto druhu vedení kol je ale na druhou stranu delší trvanlivost a servisní jednoduchost, než u složitějších a sofistikovanějších systémů. V přímce je ovšem Opel Grandland skvělý. Na dálnici funguje podvozek perfektně, nehoupe, ale tlumí nerovnosti dle očekávání.

Opel Grandland

18“ kola fungují skvěle a mám obavy, že příplatkové 19“ poskytnou sice vyšší míru jistoty při dravější jízdě, ale komfort posunou směrem, kde už se to trochu bude tlouct s naladěním podvozku. Proto bych případného kupujícího od této volby spíše zrazoval.

Závěr

S grandlandem jsem měl tu čest najezdit přes 2000 kilometrů. Za tu dobu jsem nezaznamenal jedinou věc, která by mi na něm výrazněji vadila. Což je trochu rozdíl oproti Peugeotu nebo Citroenu, tedy kolegům ze stejného „gangu“, u kterých nemusím vyloženě pátrat, ale obvykle velmi brzy najdu něco, co by šlo zkrátka udělat mnohem lépe. Opel s ničím moc neexperimentuje, dobře zná své zákazníky a dává jim to, co chtějí. Je to tak dobře a testovaný Grandland po faceliftu do portfolia skvěle zapadá.

Zdroj info: Opel, Autorský text.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.

+

  • Design
  • Komfort jízdy
  • Spotřeba

  • Lesklé plochy v interiéru
  • Rozlišení parkovací kamery

Fotogalerie (11 fotek)

Podobné články