Test: Ford Transit Kombi Trail 350 L2 - dělník, který jde s dobou

12. 8. 2021 9 min. čtení Testy Ford

Plasty pro zvýšení drsňáckého efektu vídáme běžně na SUV a v kategorii kombíků, ale v segmentu dodávek se to zatím trendem moc nestává. Ford Transit Trail "utrpěl" tuhle plastovou kúru a v redakci jsme se jednomyslně shodli, že mu to prospělo.

Ono totiž nejde jen tak narvat na auto pár plastových výlisků, nalepit na něj vyšší cenovku a natočit spot, ve kterém se brodí patnáct centimetrů hlubokou říčkou. Je potřeba jít dál a dát vozu minimálně pohon všech kol. To sice Ford udělal, ale my jsme měli k dispozici na test "jen" předokolku, ale zato s jednou vychytávkou, ke které se dostanu později.

Fešný dělník

Napřed musím fordím designérům vyseknout poklonu za vzhled. Jestli existuje dodávka, za kterou se sem tam i někdo otočí, tak je to tahle! Černočerná maska a mohutný nárazník, zespoda vyztužený hliníkem, umí přitáhnout pozornost. Do toho samozřejmě krásně zapadají černá kola a lemy na bocích. Tohle auto se za své plasty vůbec stydět nemusí. Naopak! Dělají ho jiným, méně nudným (znáte snad nudnější segment trhu, než jsou dodávky?), až bych skoro řekl zajímavým. Povedla se i metalická barva, kterou Ford nazývá Červená Dark Carmine.

Jenže jakmile člověk otevře dveře, z drsňáka se najednou stane obyčejný dělník a kouzlo je pryč. Ale chápu to, není možné vyrábět zásadně odlišné interiéry pro jednu variantu auta, to by prostě ekonomicky nedávalo smysl. Potěšila mě ale praktická gumová podlaha, co mi první dojem trochu kazilo, byla pro změnu nepřítomnost nějakého madla, za které bych se mohl vyhoupnout do sedadla. Tohle prostě považuji za "povinnou výbavu" každé dodávky.

Bližší průzkum interiéru odhalil pár lesklých plastů, což taky úplně nepotěší, kór v tomhle segmentu. Tady čekám spíš praktičnost a trvalou udržitelnost. Jenže představte si, jak asi bude vyleštěný kus levného tvrdého plastu vypadat po pár kontaktech s rukou dělníka. S hrubou opracovanou rukou, která je často od malty, prachu... Ne, tohle sem fakt nezapadá a nevyžaduji maximum hodnotných materiálů a měkčených ploch, ale spíš něco, co půjde po pěti letech služby uvést do původního stavu pomocí kýblu vody se saponátem a kusem hadru.

Interiér testovaného vozu - Ford Transit 2021

Teplé sezení

Pochválit naopak musím samozřejmě velmi solidní výhled, který řidič ze své vyvýšené pozice má. Posaz samotný je dost dodávkoidní, což mám rád. Ford očividně úplně nepodléhá trendu "aby si v tom připadali jak v osobáku". Sedadlo má doslova obří rozsah nastavení výšky, potěší i bederní opěrka. Co mi za letních veder trochu vadilo, byl fakt, že potahy jsou dost teplé, takže opocená záda byla na denním pořádku, jakkoliv se klimoška snažila. V zimě to ale ve spojení s vyhříváním může být docela fajn. Zmínit musím i neošizenou loketní opěrku, což není v segmentu úplně standard.

Cockpit řidiče ve Fordu Transit

Jak se na dodávku sluší a patří, je tu dostatek "odložných" míst. V podstatě neexistuje situace, kdy by nebylo kam dát kelímek s kafem, termosku, složku s dokumenty, laptop, svačinu nebo příruční tašku. Oceňuji i tak trochu skrytý prostor ve spodní části dveří, kam se dá uložit třeba reflexní vesta, pracovní rukavice, toaletní papír, zkrátka něco, co není potřeba denně.

Trochu zklamání přineslo špatné slícování plastových dílů. Jeden byl očividně nedocvaknutý a neustále drnčel, za jízdy se ozývalo sem tam jakési skřípání, typické spíš už pro hodně vyžilé vozy, které mají něco za sebou. U osobáku bych něco takového neakceptoval, tady pro to mám jisté pochopení, ačkoliv to rozhodně nepotěší.

Transit má dva displeje. Jeden malý mezi budíky, který zobrazuje údaje o jízdě, druhý centrální pak umí takové ty klasické věci jako je navigace, ovládá se přes něj také přehrávání hudby a podobně. Prostředí je trochu strohé, což není na škodu, ale osobně mám za to, že nejdůležitější je přítomnost Apple CarPlay a Android Auto. Tenhle zobrazovač zároveň slouží i pro přenos obrazu z parkovací kamery, která je mimochodem úplně nahoře nad zadními dveřmi a zabírá docela široký úhel, takže řidič má velmi dobrý přehled o dění vzadu. Středové zpětné zrcátko je sice také přítomno, ale dost mu cloní zadní dveře, která mají mohutný rám. Řidič tak za jízdy nevidí třeba vzdálenější auta, která jsou za ním. To každopádně není negativum, ale vlastnost. Přes bytelné dveře holt asi moc vidět nebude. Praktická je zásuvka na 230 V, která ale zvládne jen 150 wattů. Takže ne, cirkulárku s tím asi pohánět nepůjde, ale laptop se z toho dobije, stejně tak baterie do aku vrtačky.

Palubní zásuvka na 230 V

Pro rodinu to nebude

Celkem vůz uveze sedm cestujících plus řidiče. Do kabiny se těm v prostřední řadě nastupuje dobře širokými posuvnými dveřmi. Ti mají také velkorysý příděl místa pro nohy. Na zadní lavici se dostává o něco hůře, ale ve Fordu se očividně zaměřili i na toto, takže prostřední trojsedačka je trochu užší, to aby se dalo dobře protáhnout dozadu. Tam je sice místa na nohy už jen "tak akorát", ale zase jsou širší sedáky. Cestující se tak musí spokojit s omezeným komfortem. Dveře jsou obložené jen ve spodní části, nikde není žádný držák na pití a chladný vzduch z klimatizace fouká jen na ty vpředu. Aspoň, že jsou zadní skla zatmavená, takže úplné peklo to v létě nebude.

Dokud bude zákazník spokojen s osmimístnou konfigurací, je vše v pořádku. Pro převoz delších předmětů, třeba OSB desek, bude ale nutné vymontovat buď jednu, nebo obě zadní řady. A to je popravdě docela peklíčko, protože trojsedačka může mít odhadem tak 60-70 kilo. Blbě se to drží, blbě se s tím chodí a je to práce minimálně pro dva chlapy. V rámci testu jsem si to chtěl vyzkoušet a popravdě se nejedná o zážitek, který bych si nutně musel zopakovat. Případně si prostě a jednoduše můžete pro tyto případy pořídit jinou variantu vozu.

Zavazadlový prostor Fordu Transit L2 8 míst

Nákladový prostor má solidní objem, který může být až 10 kubických metrů. Chcete-li přepravit osm lidí, bude samozřejmě menší, ale i tak se do auta vejde spousta nákladu. Pro potřeby stavební firmy to bude, řekl bych, plně dostačovat. Dveře se dají otevřít klasicky od 90°, po odjištění mechanických západek se nechají vyvalit naplno, do 180°.

Motor, otrava při zastavení

Srdcem dodávky je naftový dvoulitr 2.0 EcoBlue Hybrid. Vznětový čtyřválec je doplněn o 48V startér-generátor. Funguje to dost přirozeně, není znát nějaký zásadní kopanec při rozjezdech, který by náhle polevil, přesto je podpora elektřiny cítit a člověk není v provozu za brzdu. Ve spojení s příjemných šestistupňovým manuálem nemohu mít k pohonu prakticky žádné výhrady. Tedy, dokud auto nezastaví.

Recenze vozu Ford Transit

Jakmile vůz nejede a řidič vyřadí, stop-start systém okamžitě motor vypíná. Nahození se děje až v okamžiku, kdy je opět zařazena rychlost, s čímž jsem měl popravdě malinko problém. Ve chvíli, kdy jsem se potřeboval rychle rozjet a vmísit do provozu, jsem musel absolvovat vteřinové chcípnutí agregátu, aby byl vzápětí znovu startován. Ne, že by se to dělo pomalu, to ne, ostatně většina 48V systémů funguje opravdu velmi rychle. Ale měl jsem spíš problém psychologický a taky mi bylo motoru trochu líto. Nebylo by od věci, kdyby to celé nefungovalo tak agresivně, případně kdyby se dvoulitr startoval při sešlápnutí spojky, ne až v okamžiku, kdy tam řidič prdne kvalt.

Test Fordu Transit Trail 2021

Spotřebou mild-hybridní Transit umí být i příjemně šetřivý. Zvládá jezdit i kolem sedmi litrů, pokud řidič nepotřebuje moc předjíždět. Běžná jízda znamená 8,5, dálnice je zejména vlivem vysoké stavby za 10-11 litrů. Překvapivě neměla pozorovatelný vliv ani větší zátěž. Čtvrt tuny nákladu a tři pasažéři se nijak negativně na apetitu auta neprojevily.

S nákladem je to lepší

Samotné řízení je prostě dodávkové (nečekaně). Do zatáček se auto nakloní a zadní tuhá náprava na listových pérech bez zátěže logicky trochu odskakuje. Když jsem vyndal sedačky, měl jsem pocit, že je uchycená na tvrdo a netlumí vůbec. Naopak se zátěží se vůz začne pohupovat a vše najednou funguje, jak má. Na řidiče ale nečíhá žádná zákeřnost, velká zrcátka pomáhají udržovat si přehled o okolním provozu a v městském provozu to není zdaleka taková pruda jako v osobáku, protože z vyvýšené pozice je všechno krásně vidět.

Hodně pozitivně překvapily brzdy. I u některých SUV jsem měl občas pocit, že se musím víc opřít do pedálu, abych nebyl v zatáčce dlouhý. Transit ale zpomaluje s neochvějnou jistotou a grácií, brzdy nejsou ani přeposilované a kola nemají tendenci jít do smyku dřív, než je člověku milé. V tomto směru prostě konstruktéři odvedli výbornou práci.

Přední světlomety Ford Transit Trail

V souvislosti s variantou Trail se dost mluví o samosvorném diferenciálu mLSD. Ten má zajistit lepší průchodnost terénem, protože výkon přenáší na kolo, které má lepší trakci třeba na prašném povrchu. Polňačka, po které jsem auto prohnal, nestačila na to, abych nějak registroval činnost tohoto vylepšováku, na víc jsem bohužel neměl odvahu. Je mi ale sympatické, že se jedná o záležitost mechanickou, nikoliv o nějakou elektronickou pomůcku, jejíž přínos je často spíš teoretický. Dodám ještě, že je možnost připlatit si u auta i za pohon všech kol, což samozřejmě terénní schopnosti zvedá ještě o level výš.

Ke konci testu jsem dost přemýšlel o tom, pro koho tohle auto vlastně je. Běžná stavební firma si vystačí s klasickou verzí, často v té nejlevnější výbavě. Ale Transit Trail si umím představit třeba jako klasického pracanta u horské chaty, zejména pak ve čtyřkolce. Odveze řidiče a sedm hostů, pojme jejich zavazadla i lyže, v létě se z něj vyndají sedačky a máte auto, se kterým se zmákne třeba i dovoz materiálu na přístavbu. Určitě by o něj mohly stát i firmy provozující lomy, případně třeba provozovatelé energetických sítí, kteří se často potřebují dostat do míst, kde by s běžnou dodávkou zapadli.

Parametry testovaného vozu Ford Transit Kombi Trail 350 L2

Motornaftový dvoulitr se 48V startér-generátorem
Pohonpřední
Výkon 125 kW
Točivý moment390 Nm
Rozměry vozu (v. x š. x d. v mm)2413 x 2059 x 5531
Palivová nádrž50 litrů
Pohotovostní hmotnost2309 kg
Objem nákladového prostoru (maximální)10 kubických metrů
Cena  1 168 250 korun

Zdroj médií: xxxx

+

  • Design
  • Motor
  • Brzdy
  • Samosvor
  • Spotřeba

  • Špatně slícovaný interiér
  • Otravný stop-start systém
Jakub Mokříš

Autor článku
Kuba má rád praktická auta, která dávají smysl, ale i ta, která moc smysl nedávají a dělají primárně radost. Sám na nich něco málo udělá, ale složitější úkoly raději přenechá profíkům.

Podobné články