Stratifikace elektrolytu ničí autobaterie ve velkém. Víte, jak jí zabránit?

Konstrukce akumulátoru

Autobaterie je tvořena obalem, ten je většinou z odolného plastu, uvnitř jsou pak naskládané články a ty se skládají z elektrod. Mezi elektrodami jsou separátory, aby se kladné a záporné desky nemohly dotknout, ale mohla mezi nimi probíhat elektrochemická reakce.

Veškerý prostor mezi deskami, tedy elektrodami, vyplňuje elektrolyt. Je to směs kyseliny sírové a vody. Za běžných okolností se jedná o zcela homogenní směs.

Při cyklování, tedy nabíjení a vybíjení autobaterie, je potřeba, aby proces nabití proběhl ideálně vždy do plna. Pokud se to neděje, dochází ke stratifikaci. Ona homogenní směs kyseliny a vody se začne rozdělovat na dvě složky. Voda je lehčí a má tendence zůstávat nahoře. Kyselina sírová je těžší a drží se u dna. Asi nikdy nedojde k téměř dokonalému oddělení obou složek, jako se to děje třeba u míchaných drinků. Faktem je, že spousta akumulátorů trpí právě na to, že elektrolyt není homogenní.

Jak se stratifikace projevuje?

Problém je, že o stratifikaci se většinou dozvíte až v okamžiku, kdy je pozdě ji řešit. Její vnější projevy nejsou nijak výrazné, napětí autobaterie je třeba 12,8 V a auto startuje bez problémů.

První signál, že něco není v pořádku, přijde se studeným startem třeba v listopadu nebo zkrátka za teplot pod nulou. Jak se rozděluje elektrolyt na dvě složky, tak třeba horní polovina elektrod nefunguje, protože je mezi nimi spíš jen voda. Startovací proud tak poklesne, protože elektrický náboj generuje jen poloviční plocha desek. Studený start, který vyžaduje vysoký proud, bude problém. Startér i přesto, že napětí na pólech je dostatečné, bude probíhat dost neochotně. To je jediný signál, že autobaterie není zcela v pořádku.

Co stratifikace způsobuje?

V extrémním případě, pokud by došlo k nežádoucí kombinací silných mrazů a skutečně vysoké míry oddělení kyseliny sírové a vody, by se mohlo stát, že voda zmrzne. Tím zvětší svůj objem a mohla by roztrhnout obal autobaterie. Hovoříme však pouze o teoretické možnosti, nevíme ani o jednom případu, kdy by se toto reálně stalo.

Z běžných možností musíme zmínit korozi elektrod. Silně koncentrovaná kyselina sírová, která se usadí u dna, je velmi korozivní a mřížky elektrod poškozuje. Ve finále se z nich začne odlupovat aktivní hmota a usazovat se u dna akumulátoru. Jakmile dojde k propojení dvou sousedních elektrod, vznikne zkrat, což je pro autobaterii konečná.

Jak zabránit stratifikaci autobaterie?

Nabízí se velmi logická možnost – prostě akumulátor trochu protřepat. Ano, fungovat to bude. Umějí to však i nabíječky, které mají režim regenerace. Při něm se zvýší napětí natolik, že elektrolyt lehce probublává a právě malé bubliny zajistí jeho smísení.

Obecně je však nejlepší stratifikaci zcela předcházet. To znamená dobíjet akumulátor do plna, ideálně jízdou. Pokud jezdíte jenom krátké trasy, není od věci třeba jednou za 14 dní až měsíc připojit autobaterii na nabíječku a nabít ji do plna alespoň takto „ručně“.