Představte si to: píše se rok 1985, v rádiu hraje „Take On Me" od A-ha a po britských silnicích se začíná prohánět futuristicky vyhlížející vehikl – Sinclair C5. Malá, bílá, plastová tříkolka na baterky, která slibovala revoluci v osobní dopravě. Měla to být levná, ekologická a cool alternativa k autům, ideální pro proplétání se ucpanými ulicemi velkoměst. Jenže! Realita, jak už to tak bývá, měla do této utopie trochu daleko.
Sinclair C5 neuspěl. Proč?
Články na téma historie vozů a pohled na konkrétní modely:
- Vše o voze Škoda Octavia 3. generace
- Vše o voze Mazda 6 1. generace
- Vše o voze VW Passat B6 a B7 (2005 - 2010)
- Škoda Fabia 2 a vše o ní
- Legendy na silnici: Příběh Bugatti
- Zapomenuté legendy silnic: Skryté perly mezi superauty
- Sinclair C5 měl změnit dopravu. Byl to ale obří průšvih - právě čtete
Clive Sinclair byl génius
Za C5 stál Sir Clive Sinclair, takový britský Elon Musk osmdesátek – vizionář, inovátor a taky trochu snílek. Stvořil, tedy krom jiného, i u nás svého času velmi populární levný počítač ZX Spectrum. Jeho hlava byla plná úžasných nápadů, ale ne všechny se ukázaly jako terno. C5 se tvářilo jako zjevení z budoucnosti, nízké aerodynamické šasi z polypropylenu, váha jen 45 kilo a maximálka 24 km/h. Na jedno nabití mělo dojet okolo 32 kilometrů, což tehdy znělo docela slušně. A cena? 399 liber, v té době to nebylo úplně málo, ale pořád dostupnější než auto. Pokud to přepočítáme na dnešní poměry, je to asi 1 545 liber, zhruba 47 tisíc korun. To není vůbec špatné!
Bezpečnost nic moc, ochrana před počasím nulová
Jenže pak se začaly objevovat trhliny v dokonalém plánu. Začněme třeba bezpečností. C5 bylo tak nízké, že jste si vedle něj připadali jako Gulliver v zemi liliputánů. Pro řidiče kamionů jste byli prakticky neviditelní, zvlášť když se setmělo nebo pršelo. A co se týče ochrany? Zapomeňte na pásy, airbagy nebo cokoliv, co by vás chránilo v případě nehody. V podstatě jste seděli v plastové skořápce a modlili se, aby do vás nikdo nenarazil.

Také čtěte
A co praktičnost? Vešli jste se tam akorát vy a možná malá taška. Otevřená kabina sice slibovala vítr ve vlasech, ale taky déšť v obličeji a v zimě mráz až do morku kostí, což byl v Anglii, kde takové počasí panuje docela běžně, docela problém. Dojezd 32 kilometrů? Možná tak na rovině, s větrem v zádech a museli jste být opravdu střízlíci. V kopcích se baterka vybíjela rychlostí blesku a o nějakém svižném předjíždění jste si mohli nechat jen zdát.
Parametry to byl v podstatě malý vysavač
Když už jsme u té baterky – ta byla další kapitola sama pro sebe. Nabíjení trvalo věčnost a v chladu se vybíjela ještě rychleji. Navíc byla těžká a umístěná vzadu, takže o nějaké extra stabilitě se moc mluvit nedalo. Poháněné bylo jedno kolo (levé zadní), navíc malým elektromotorem o výkonu 250 W. Původně to byl elektromotor určený pro pohon chladícího ventilátoru nákladního auta a kdejaký mixér ho už tehdy strčil výkonem do kapsy.

Sinclair C5 selhal na celé čáře
No a pak tu byl marketing. Sinclair C5 se prodával jako vozítko pro každého, ale ve skutečnosti to byla spíš hračka pro úzkou skupinku nadšenců, kteří měli specifické potřeby a byli ochotní tolerovat jeho nedostatky. Média si z C5 dělala spíš legraci a poukazovala na jeho bizarní vzhled a nepraktičnost. Lidé se na něj dívali spíš s úsměvem než s obdivem. Zkrátka pokud jste Sinclair C5 měli a používali ho, byli jste tak trochu za podivíny.
Nakonec to dopadlo tak, že výroba C5 skončila po pouhých osmi měsících. Z plánovaných statisíců se prodalo jen pár tisíc kusů a firma Sinclair Vehicles zkrachovala. Dneska je C5 spíš sběratelská rarita, takový ten kousek, na který se chodíte dívat do muzea a kroutíte hlavou nad tím, co všechno lidi vymyslí.
Ale víte co? I když C5 totálně pohořelo, v historii elektromobility sehrálo svoji roli. Ukázalo, že tudy cesta nevede a že nestačí jen dobrý nápad. Že je potřeba myslet na bezpečnost, praktičnost, dojezd a spoustu dalších věcí, které tehdejší technologie ještě neuměla úplně uspokojivě vyřešit.
C5 je tak příběhem o velkých snech a tvrdém dopadu na zem. O tom, že i géniové se můžou seknout. A taky o tom, že i z neúspěchu se můžeme poučit. Dneska se nad C5 možná usmíváme, ale bez něj by možná dnešní elektromobily nebyly tam, kde jsou. Kdyby vozítko přišlo dnes, mělo by daleko větší šanci prorazit, a to spíše jako elektrokolo, nikoliv jako náhrada klasického automobilu.
Zdroj médií: Jon Webster, Facebook/Sinclair C5 fans.