Auto nikdy úplně nezmizí. I když dojezdí, rozbije se nebo se po nehodě nevyplatí oprava, zůstane po něm víc než tuna materiálu, který se musí někam podít. A právě tady vstupuje do hry pojem recyklační kvóta, číslo, které rozhoduje o tom, kolik z bývalého vozu se vrátí zpět do oběhu a kolik nenávratně skončí. Představa, že se starý vůz prostě sešrotuje a hotovo, přitom neplatí už pěknou řadu let.
Recyklace autovraku krok za krokem: kvóta 95 %, drtič a lehká frakce
Články na téma ekologická likvidace vozidla:
- Ekologická likvidace vozidla, jaká je cena?
- Likvidace autovraků: Průběh a cena
- Postup při ekologické likvidaci vozidla
- Jak zlikvidovat auto krok po kroku
- Ekologická likvidace vozidel - co je potřeba?
- EU a auto do šrotu
- Odhlášení auta z registru při likvidaci
- Ekologická likvidace vozidla: Co se z auta recykluje a co skončí na skládce? - právě čtete
Co se skrývá za číslem 95 %
Pravidla nastavuje evropská směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností. Ta pracuje se dvěma hodnotami, které se snadno pletou. První je míra opětovného použití a využití, jež musí od roku 2015 dosáhnout nejméně 95 % hmotnosti vozu. Druhá je míra opětovného použití a recyklace, u které je úroveň nastavena na 85 %.
Rozdíl mezi oběma čísly je zásadní. Do oněch horních deseti procent se totiž počítá i energetické využití, tedy spálení zbytků s odběrem tepla. Skutečně recyklováno, tedy přepracováno na nový materiál, musí být 85 % auta. Zbytek do 95 % se smí spálit a pouhých 5 % může legálně skončit na skládce.
Z čeho se vlastně tuna plechu skládá
Aby bylo jasné, o jakou kořist jde, podívejme se na složení běžného osobního auta. Průměrný vůz váží kolem 1 440 kg a zhruba 75 % téhle hmotnosti tvoří kovy. Samotná ocel představuje největší díl, řádově 830 kg, tedy skoro 58 % hmotnosti. Přidává se k ní hliník, jehož podíl rok od roku roste, dále měď v kabeláži, chladičích a motorech a stopová množství dalších kovů. Plasty dnes dělají v průměru kolem 15 %, což u běžného vozu znamená 150 až 200 kg. Zbytek doplňuje sklo, pryž pneumatik, textil, kapaliny a lepidla. Právě nekovová část je u recyklace ten největší oříšek.
- Přečtěte si také: Plast umí nahradit pružiny tlumičů i části turbodmychadla
Než přijde drtič, musí pryč jedy
Žádné auto neputuje rovnou do lisu. Nejdřív projde odčerpáním a demontáží nebezpečných složek. Z vozu se odsají všechny provozní kapaliny, tedy oleje, palivo, chladicí směs, brzdová i klimatizační náplň. Vyndá se akumulátor, odpojí a obvykle i vystřelí airbagy, sundají se pneumatiky a do nádrže se udělá otvor, aby při drcení nehrozil výbuch. Teprve po téhle fázi přestává být vrak nejnebezpečnějším druhem odpadu a může pokračovat dál. V katalogu odpadů se v tu chvíli mění z položky autovrak na autovrak zbavený kapalin a jiných nebezpečných součástí.
Šrotovač a magnet odvedou hrubou práci
Odstrojená karoserie míří do drtiče. Ten roztrhá zbytek vozu na kusy o velikosti zhruba deseti centimetrů. Drť pak putuje přes magnetickou separaci, která spolehlivě vytáhne železné kovy. Ty tvoří většinu výtěžku, u klasické technologie šrotování jde přibližně o 71 % železných kovů, dále zhruba 2,7 % neželezných kovů jako hliník, měď a zinek a kolem 26 % směsi ostatních materiálů. Ocel z této fáze putuje do hutí jako plnohodnotná surovina. Má to i ekonomickou logiku, výroba oceli z recyklovaného šrotu ušetří zhruba tři čtvrtiny energie oproti tavbě z rudy.
- Mohlo by vás zajímat: Dočasné vyřazení vozu z evidence: Jak to vlastně funguje?
Lehká frakce, kde se rozhoduje o kvótě
Po vytřídění kovů zbyde takzvaná lehká frakce. Je to nesourodá směs plastů, skla, textilií, molitanu a drobné pryže, kterou v provozech odsávají cyklony do samostatných boxů. A přesně tady se láme chleba okolo recyklační kvóty. Dlouho se totiž lehká frakce vozila rovnou na skládku, dnes se stále víc dotřiďuje a část míří k energetickému využití nebo k materiálové recyklaci. Mezi recyklačními firmami zní hrdá čísla o 95 i 98 procentech zhodnocení, do nich se ovšem započítává právě i spalování. Plné materiálové znovuvyužití všech plastů z aut je dodnes spíš cíl než realita.
Bez papíru auto z registru nezmizí
Vedle technické stránky tu je i ta úřední, na kterou u nás dohlíží zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, a navazující vyhláška č. 345/2021 Sb. Vrak smí převzít jen autorizované zařízení schválené krajským úřadem a zapojené do informačního systému MA ISOH, který sleduje tok vozidel určených k vyřazení.
Po předání vydá provozovatel potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností, a bez tohoto dokladu nejde auto odhlásit z registru. U kompletního vozu je likvidace zdarma, u nekompletního vraku může zpracovatel chtít náhradu za chybějící části, které jsou nebezpečným odpadem. Kdo se auta zbaví mimo systém, riskuje pokutu až 100 000 Kč. Jde to, jak jsme popisovali v tomto článku, ale není to úplně triviální.
Kam to celé směřuje?
Evropa se chystá pravidla utáhnout. Místo staré směrnice má přijít nové nařízení o vozidlech s ukončenou životností, na jehož znění se vyjednavači Parlamentu a Rady předběžně dohodli a které ještě čeká na finální schválení. Auta se mají už při návrhu konstruovat tak, aby se dala snadno rozebírat. Plasty v každém novém typu vozu budou muset obsahovat nejméně 15 % recyklovaného materiálu do šesti let od účinnosti, s výhledem na 25 % do deseti let. Přesněji se vymezí, kdy je auto ještě ojetina a kdy už vrak, a chystá se i zákaz vývozu nepojízdných vozidel mimo unii.
Zdroj médií: Depositphotos.