Odhlášení motocyklu, který neexistuje

Kouzlo individuální mobility

Dne 1. 7. 2003 jsem se stal hrdým majitelem stroje Jawa 50-21 Pionýr. Nepříliš kvalitní produkt socialistického inženýrství mě provázel mými motoristickými začátky, zajišťoval přepravu mezi vesnicí a vymoženostmi, které nabízelo okresní město, a v neposlední řadě bezpečně rozšířil lovecký perimetr v době, kdy jsem začal toužit po seznamování s opačným pohlavím. Krom toho mi fichtl zajistil i několik menších popálenin od výfuku, ale také mnohá zklamání a definitivní zjištění, že rukama se asi neuživím, přestože servisní náročnost tohoto stroje nebyla vysoká.

Zapomenuté vozidlo

Čas plynul, netrvalo dlouho a necelých 50 kubických centimetrů mi přestalo stačit. Jízdy ve dvou pionýr s vypětím všech sil zvládal, ale občas to bylo fakt za trest. Proto jsem k jedněm z dalších narozenin obdržel stroj větší, výkonnější, spolehlivější a pro samičky atraktivnější. Namísto Jawy jsem začal sedlat Yamahu. Fichtl stál smutně v rohu garáže několik let, čas běžel, odstěhoval jsem se od rodičů a postupem času na malý motocykl dočista zapomněl. Každý rok jsem jenom na pár sekund zavzpomínal při platbě povinného ručení v ceně asi 200 korun, ale zároveň se pod mojí zadnicí střídaly další a další motorky, logicky výkonnější a výkonnější. Takto plynuly roky až do letošního května, kdy jsem na Portálu občana v sekci „Registr silničních vozidel“ zjistil, že je na mě moje stará Jawa pořád napsaná. Trochu mě to zarazilo a začal jsem pátrat po tom, jak se jí zbavit.

Došel jsem k velmi smutnému zjištění. Nenašel jsem ani jeden doklad k fichtlu, registrační značky, ba ani stroj samotný. Při několikerém stěhování jsem blbec holt někde prošustroval jak motorku, tak doklady k ní. Trochu jsem se opotil při představě, že úředníkovi situaci vysvětluji a žádám ho, aby z registru vyřadil vozidlo, které v podstatě neexistuje, ale spoléhal jsem na to, že přeci zákon i na takovou situaci musí pamatovat.

Také čtěte

4 min. čtení

Na odškodnění po dopravní nehodě mají nárok i spolujezdci

25. 4. 2024 Vendula Flassig Vrablová Tipy a rady

Náraz do úřednice

Vyrazil jsem tedy na úřad na registr vozidel. Byl jsem připraven na vše, věděl jsem, že proklientský přístup čekat nemohu, přesto mě však nerudná úřednice nepotěšila. Prý něco takového jako vyřazení vozidla bez dokladu o ekologické likvidaci není možné. Jedinou možností pro mě je, zajít na odbor životního prostředí, tam jim sdělit, co jsem provedl (spíše neprovedl), nechat si dát pokutu a současně s tím mi bude vystaven doklad, že vozidlo bylo víceméně ekologicky zlikvidováno. Znělo to jako dost nákladná varianta řešení s velmi nejistým výsledkem i ekonomikou.

Přátelé na ministerstvu

Nedalo se nic dělat, zavolal jsem své kamarádce z ministerstva, jestli by pro mě neměla nějakou fintu. Vyzná se, má paragrafy v malíku a umí poradit s postupy, které úředníci neradi aplikují, ačkoliv třeba musí. Nečekal jsem úspěch, ale překvapila mě! Vozidlo jsem na sebe totiž přihlásil v roce 2003, tedy ještě před tím, než začal platit zákon, který přinesl nutnost ekologické likvidace pro vyřazení vozidla. Řešením tedy bylo, napsat čestné prohlášení s tím, že vozidlo bylo předěláno na zahradní traktůrek (což tak nějak matně tuším, že se víceméně i stalo). Inu, učinil jsem tak a dalšího úředního dne jsem spěchal zpět za nerudnou babou za přepážkou.

Druhý pokus

Jakmile jsem byl zmerčen za přepážkou, změnil se výraz úřednice z neutrálního na velmi negativní. Vystřelil jsem svůj požadavek s tím, že už vím, jak to bylo s tím vozidlem, které mi minule odmítla vyřadit z evidence. Posunul jsem směrem k ní čestné prohlášení, které sice ocenila, nicméně mi opět sdělila, že pořád potřebuji doklad o ekologické likvidaci. Nechtěl jsem se dát odbýt a madam jsem požádal, aby mi sdělila, proč to nejde. Vždyť povinnost vozidlo ekologicky zlikvidovat platí až od května 2004 a mé čestné prohlášení se vztahuje k březnu stejného roku. Babizna se chvíli radila s kolegyní, chvíli špekulovala, hledala patřičný zákon, pak znovu zkoušela klást odpor, ale nakonec uznala, že asi vyřazení z evidence nestojí nic v cestě. Za ztrátu registračních značek a techničáků zaplatím pokutu (bylo to tuším asi 1300 korun). Nakonec tedy fichtl došel posmrtného klidu, na mě jsou napsaná už jenom vozidla, která skutečně fyzicky existují. Svět je zase v pořádku.

Také čtěte

3 min. čtení

Které silnice jsou letos ve Slovinsku placené?

19. 4. 2024 Vendula Flassig Vrablová Tipy a rady

Smutný přístup

Postup prošel překvapivě hladce, ačkoliv jsem musel lehce přitlačit. Největším zklamáním bylo, že úředník placený z daní občanů, pro které tu je, není schopen poradit a hledat způsob, jak dosáhnout řešení. Namísto toho hledá důvody, proč to nejde a odpinkne nebohého občana směrem k dalšímu podobně ochotného úředníkovi. Možná nejsem sám, kdo vnímá aplikaci tohoto způsobu vlastně napříč celou státní správou, kombinovanou často i s nekompetencí a neznalostí. Geograficky patří naše země někam doprostřed mezi pomyslný východ a západ. Bohužel, za přepážkami stále sedí spousta důležitě se tvářících ouřadů, kteří nepochopili, že socialismus a úplatky bonboniérami už se nenosí.

Odhlášení neexistujícího vozidla z registru vozidel

K tomu, abyste tímto výše popsaným způsobem mohli nějaké vozidlo vyřadit z registru, respektive ho nechat zaniknout bez ekologické likvidace, musíte splnit následující podmínky:

• Vozidlo musí být registrováno před 1. květnem 2004
• Po 1. květnu nesmí projít přes STK (pojištění platit můžete)
• Musíte sepsat čestné prohlášení, že jste vozidlo předělali na zahradní traktůrek, případně nějak jinak využili