První dojmy z 11. generace Hondy Civic

24. 1. 2023 10 min. čtení Tipy a rady Honda

Současná generace Hondy Civic sklízí samé kladné recenze. K Civicu jsem byl skeptický, ale už při prvním svezení mě přesvědčil o opaku. Čím to je, že je tak dobrý?

Druhý názor na Hondu Civic: Šťavnatý mix bez nedostatků

Přiznám se dobrovolně, že několik předchozích generací Hondy Civic úplně nebylo mým šálkem kávy, a tak jsem existenci zajisté legendárního Civicu lehce přehlížel. Když jsem ale dostal možnost na pár dní vyzkoušet nejnovější, jedenáctou generaci světového bestselleru, neváhal jsem ani pikosekundu. Na rozdíl od předchůdců totiž získala okamžitě mou pozornost. Toto jsou mé první dojmy.

Uhlazený exteriér

Pozornost si u mě získal už design. Ten je oproti předchůdcům (díky bohu) umírněnější a evropštější. O svou dávku atraktivity ale rozhodně nepřišel. Libí se mi nízký a rozpláclý čumák se standardními LED světlomety nebo atypický boční profil. Zadní světla jsou v duchu dnešní doby propojena červenou linkou, a Civicu to sluší. Dvě vyšší výbavové verze Sport a Advance mají navíc v základu sportovně vypadající 18" kola. Skvěle to pak u testovaného Civicu doplnil balíček Sport, který na víku kufru přidal decentní ducktail spoiler a doplnil některé černé detaily. Jednoduše řečeno se mi Civic po dlouhé době opravdu hodně líbí. Nekřičí do světa, jako jeho pubertální předchůdce, ale i tak svým osobitým designem dokáže zaujmout a vzbudit emoce.

11. generace Hondy Civic

Interiér na vrcholu třídy

A pocitu senzace mě nezbavilo ani přesednutí do interiéru. Přiznejme si, že japonské interiéry jsou v některých případech, kulantně řečeno, osobité. A já osobně nejsem úplně jejich zastáncem. No tak přesně to mě v Civicu netrápilo. Interiér působí na svou třídu skoro až prémiově. Jednak to je díky velmi dobrému zpracování a materiálům, a druhak to je i celkovou učesaností interiéru. Přispívá tomu i velké panoramatické střešní okno. Celou palubní deskou se táhne stříbrná mřížka. Právě ta interiér ozvláštňuje a značně zvedá jeho úroveň. Zmíněné učesanosti přispívá i střídmý počet fyzických tlačítek. Ale pozor! V Civicu neexistuje, že by některá z důležitých funkcí neměla své fyzické tlačítko. Klimatizace, rádio, vyhřívání sedaček a volantu, bezpečnostní asistenti, ale i z části samotný infotainment, to všechno se dá ovládat fyzickým tlačítkem. Přesto interiér působí minimalisticky a moderně. Hondo, tleskám!

Horní části palubní desky dominuje 9" dotyková obrazovka infotainmentu. Ten se oproti předchůdci výrazně zlepšil, má dobrou grafiku, velmi jednoduché prostředí a dobré reakce na dotyk. Zvládá Apple CarPlay a Android Auto a z objektivního hlediska mu nemám moc co vytknout. Na levé straně rámečku obrazovky je pak například fyzické tlačítko zpět nebo ovladač hlasitosti velmi dobře hrajícího audia Bose. Mimo základní výbavy má taky každý Civic displej v kapličce přístrojů. Ten sice nenabízí široké možnosti konfigurace, ale libí se mi jeho přehlednost a fakt, že zbytečně nezobrazuje nadbytečné množství informací, které odvádějí pozornost. Mně potěšil i odkládací prostor pod středovým panelem, kterému neschází bezchybně fungující bezdrátové nabíjení telefonu. Kdybych měl interiéru něco vytknout, byly by to levněji působící madla dveří, méně přehledné ovládací prvky na volantu, nebo trochu nelogické ovládání tlačítka zpátečky.

11. generace Hondy Civic

Ještě v krátkosti zmíním něco k prostornosti interiéru a pak už skočíme za volant. Civic jsem už tradičně podrobil testu plného obsazení pěti osobami. Velmi mě překvapil dostatek místa pro kolena na zadních sedačkách. Z pohledu šířky by taky problém nebyl. Ale ošemetné to je s prostorem pro hlavu. Pokud se nesedí vyloženě na slušňáka, tak problém s prostorem pro hlavu nemají ani osoby s výškou kolem 180 centimetrů. Při plném obsazení už ale krajní cestující mají problém především s prostorem pro hlavu po stranách. Zavazadlový prostor s objemem 410 litrů je jedním z největších ve třídě a opravdu na to vypadá. To i přesto, že kvůli hrbu za zadními sedačkami a subwooferu příplatkového audia Bose za pravým podběhem působí lehce nepravidelně. Zajímavou vychytávkou je vytahování roletky z boční strany. Ta je díky tomu kompaktní a po sundání ji lze jednoduše uložit. Háčky na uchycení roletky jsem pak využil třeba na pověšení tašky.

11. generace Hondy Civic

Sportovec kliďas

Teď už konečně k jízdě, i když ještě zůstanu v interiéru. Mně totiž záleží na pozici za volantem a musím říct, že ta v Civicu je velmi dobrá. Z auta je díky speciálně tvarovanému A sloupku dokonale vidět a evidentně tady někdo opravdu přemýšlel. Sedí se krásně nízko, sedačka je tak akorát měkká, aby byla komfortní, ale zároveň nabízí i přiměřenou podporu v zatáčkách. Ačkoliv pro rozměrnější postavy může být sedák úzký. Celé to pak doplňuje volant, který má téměř ideální rozměry a je radost skrze něj posílat povely předním kolům. Ta pak naopak zpět do volantu posílají dostatek zpětné vazby. Společně s volbou režimů Eco, Normal a Sport se mění i tuhost posilovače řízení. Změny ale nejsou tak velké a ve výsledku mi řízení přišlo naprosto přirozené ve všech režimech. Jednoduše je radost Civic řídit!

Tomu pomáhá jednak zvýšená tuhost karoserie oproti předchůdci i samotný podvozek, a to především jeho delikátní vyladění. Nebojím se použít spojení „dýchá se silnicí“, tak nějak totiž podvozek funguje. V zatáčkách nabídne, i přes cenu menších náklonů, perfektní oporu a úžasnou porci gripu. A při opravdu ostré jízdě Civic umí i lehce odstavit zadek a pomoct tak s natočením auta do oblouku. Ne, žádná nečekaná přetáčivost se nekoná, vše je intuitivní a v mezích bezpečnosti. Dochází k tomu navíc opravdu jen při velmi ostré jízdě. Kdo by si ale myslel, že je Honda Civic kvůli sportovním ambicím nekomfortní, je na velkém omylu. Vyspělý podvozek žehlí nerovnosti s velkým přehledem, navíc je příkladně kultivovaný a do interiéru nepřenáší žádné rázy nebo mlácení. Nevidí se moc často, aby naprosto obyčejné auto nabízelo komfort a zároveň radost z řízení.

11. generace Hondy Civic

Složitý pohon jednoduše fungující

Obyčejný ale určitě není pohon. Do detailu si ho popíšeme v samostatném článku, takže pouze jednoduše. Pod kapotou se nachází dvoulitrová atmosférická benzinová jednotka, která pracuje v Atkinsonově cyklu a chlubí se vynikající teplotní účinností 41 %. V autě je především proto, aby skrze generátor vyráběla elektřinu pro elektromotor pohánějící přední kola. Pouze výjimečně, v rychlostech nad 70 km/h, se motor přes elektricky ovládanou spojku dokáže připojit přímo k pohonu kol. Většinu času ale Civic pohání elektromotor se systémovým výkonem 135 kW (183 koní) a točivým momentem 315 Nm, a je jedno jestli zrovna bere šťávu přímo z generátoru nebo malé baterie. Ano, Civic má malou baterii a ve městě se velmi často pohybujete pouze na elektřinu. Slušný výkon Civicu dává zrychlení z 0 na 100 km/h kolem 8 sekund, naměřit jdou ale i časy pod tuto hranici.

Možná důležitější, než holá fakta je to, jak to vlastně funguje. Přiznám se, že jsem k tomu byl skeptický, ale rychle jsem pochopil, že tohle je systém vyladěný opravdu do nejmenšího detailu. Auto si nepostřehnutelně přehazuje mezi třemi základními režimy pohonu (ve skutečnosti jich je více) a prostě jede, za každých okolností. A když nemáte úplně těžkou nohu na plynu, tak se se spotřebou podíváte na hodnoty začínající pětkou. Hodně slušný! Celý proces fungování pohonného ústrojí si navíc můžete zobrazit na obrazovce infotainmentu. Společně s možností rekuperovat elektrickou energii mě to o to více nutilo jezdit plynuleji a maximálně využívat přednosti hybridu. I to se pak podepsalo na výsledné spotřebě. Zmíněnou rekuperaci jde regulovat pádly pod volantem. Vyžaduje to trochu zvyku, ale funguje to bez problémů.

11. generace Hondy Civic

Pod pravou nohou máte za každé situace k dispozici dostatek výkonu, aby se dalo bezpečně předjíždět, i když akcelerace není úplně okamžitá. Je to taky jediná situace, kdy zřetelně uslyšíte motor. Nekoná se ale žádné utrápené monotónní řvaní. I na tohle Honda myslela a v těchto situacích krátkodobě snižuje a zvyšuje otáčky motoru, což společně se zvukem z reproduktorů vytváří dojem, že dochází k řazení. Skutečně se ale jedná jen o dojem, Civic převodovku nemá. Normálně bych to kritizoval, ovšem tady to funguje tak přirozeně a nenuceně, že o tom nezasvěcený člověk ani neví. Pak je ale potřeba taky účinně zpomalit, a i brzdy si zaslouží pochvalu. Mají rychlý nástup, skoro až ostrý charakter a přechod mezi pouhou rekuperací a fyzickým zakousnutím brzdových destiček do kotouče je nerozeznatelný. Opět tleskám!

Z pohledu spolehlivosti má navíc pohon nakročeno k vysoké trvanlivosti. Honda tomu jde naproti třeba tím, že motor po nastartování nějakou dobu běží. Alespoň základně si tím zahřeje olej a motor tak při akceleraci tolik netrpí. Oči jsem si musel promnout při pohledu do servisního manuálu. Honda totiž doporučuje výměnu oleje už v 10 000 kilometrech, v režimu vysoké zátěže dokonce po 5 000 ujetých kilometrech. Nevídané! Ještě jednu nevídanou věc servisní manuál odhalil. Hybridy mají obvykle problém s taháním přívěsů, nikoliv však Civic. Na tahání karavanu to sice není, ale možnost tahat 600 kilogramů nebrzděného, respektive 750 kilogramů brzděného přívěsu taky není k zahození.

Názor publika

V Civicu jsem svezl i babičku s dědou, to je ostatně zatěžkávací test nejvyššího kalibru. Pro ně je auto ale už moc nízké a špatně se jim nastupovalo i vystupovalo. Babička má navíc vycvičený sluch na špatné odhlučnění zadní části auta. Né že by na tom byl Civic nějak špatně, ale zejména podběhy těch ruchů propouští přeci jen docela hodně. Zvlášť když natrefíte na kamínky, které pak v podbězích vytváří slušné rodeo.

Závěr

Honda Civic možná kvůli své cenovce nepůsobí, jako nejlepší volba. Jednoduše mu chybí nějaká základní očesaná verze. Dovybavte si ale jeho konkurenty na stejnou úroveň a rázem zjistíte, že je Civic mnohem atraktivnější, a to včetně atypického pohonného ústrojí, které ale v praxi funguje bezvadně. Marně se navíc snažím vymyslet auto stejné třídy, které by nabízelo tak šťavnatý mix vlastností. Vzhled, praktičnost, výkon, spotřeba, zábava. Civic to má všechno. Byl jsem k němu skeptický, to ano, ale za pár dní mě dokázal přesvědčit o svých kvalitách, jako málokteré jiné auto na trhu. Díky Hondo.

Zdroj info: Autorský text, Honda.
Zdroj médií: Radim Krejčík.

Podobné články

Chcete zdarma dostávat zajímavé rady a tipy na auto-moto akce nejen na víkendy?