Honda Civic jako daily car

23. 1. 2023 3 min. čtení Tipy a rady Honda

Měl jsem tu kliku, že jsem dostal nového civica hned na dva týdny přes Vánoce. Znamenalo to spoustu cestování a vůz byl každý den v permanenci.

Honda Civic jako daily car

Dojmy z Hondy Civic

Najezdili jsme spolu hrubě přes tisíc kilometrů (bylo to spíše ke dvěma tisícům), auto bylo někdy plně obsazené, někdy prázdné, převáželo dárky, děti, alkohol a zkrátka kdeco. Honda mě vozila na tréninky 15 kilometrů a zpět, ale musela taky za odpoledne a večer nalítat skoro 500 kilometrů s rodinou, velkou část porce po dálnici. Poznatky jsem si bodově průběžně zapisoval, zde jsou:

  • Kurtování potomků – není to nevýhoda, spíš vlastnost, ale zmínit se to musí. Doba nepřeje nízkým autům, proto jsem byl zpočátku trochu mimo z toho, že třeba kurtování potomka do autosedačky je tu trochu očistec. Pokud jste nadprůměrně vysocí, asi to znáte, dveře co nejvíc otevřít, pak se nadechnout, ponořit se do hlubin vozu a tam víceméně na slepo zkoušet zacvaknout přezku. V SUV je to mnohem pohodlnější proces, za ideální považuji v tomto směru VW Multivan, kde jednoduše vlezete do auta. V Hondě Civic to holt není tak jednoduché.
  • Kufr – většina Čechů by ho asi neoznačila za velký. Já hodnotím především plochu, protože nákup taky neskládám na sebe, jediné, co se většinou vrství, jsou stavebniny nebo zavazadla na dovolenou. A jednu věc nesnáším – když je kufr tak hluboký, že se nedají nějak rozumně vyndat věci, které jsou až úplně na druhé straně od nárazníku. Civic naštěstí tak hluboký prostor za pátými dveřmi neskrývá, plocha je tam ale dostatečná. Ocenit musím i roletku, která se vytahuje ze strany. Ničemu totiž nepřekáží a nemusíte ji vyndávat, když sklápíte sedačky.

Honda Civic jako daily car

  • Jízda – o tom, že je podvozek velmi dobře naladěný, jsem se zmiňoval už v testu. Auto ale funguje velmi obstojně i v ostatních jízdních aspektech. Třeba asistenční systémy jsou poměrně neinvazivní a v případě potřeby je lze vypnout stiskem jednoho a pak druhého tlačítko. Ne, není třeba řešit to někde na centrálním displeji a rozptylovat se při řízení.
  • Světla – funkce automatického přepínání dálkových a potkávaček je v Hondě Civic super. Funguje to tak, že jsem nedostal ani jeden „problik“, což se pravda u moc aut nestává. Nicméně výkonem světla příliš neoslnila (pun intended). Kužel je neohraničený a hodně rozptýlený, osvětlení krajů silnice nic moc.
  • Ekonomika – na kratších jízdách (do 10 km) jsem nebyl schopen srazit spotřebu pod 6 litrů na sto. Na delší vzdálenosti není problém cestovat za 4,2-4,5 litrů na sto, pokud vynecháte dálnice (tam to bude znovu spíš těch 6). Takže za palivo nedáte majlant. Jenže pak je tu aspekt další, a to jsou třeba výměny oleje. Nedivím se, že hondí motory vydrží takové porce, když automobilka předepisuje výměny po deseti tisících, v případě zvýšené zátěže dokonce po pěti! Tady se holt nic nešidí a na long-life intervaly zapomeňte.
  • Zábava za volantem – není to hot hatch, ale i tak se tu dá nějaká legrace užít. Řízení není úplně odtažité, je velmi přesné a hybridní pohon se sice nezdá, ale zabrat umí moc hezky. Jasně, většinou člověk chce jen přepravu z bodu A do bodu B, což zvládnou všechna dnešní auta. Civic k tomu ale umí přidat i trochu toho pokušení a neustále řidiči našeptává, že kdyby chtěl, tak probudí všech 184 koní a může být na chvíli sranda.

Zdroj info: autorský text, Honda.
Zdroj médií: Radim Krejčík.

Podobné články

Chcete zdarma dostávat zajímavé rady a tipy na auto-moto akce nejen na víkendy?