Jaké jsou výhody dekarbonizace motoru

Jak karbon v motoru vzniká?

Vznik karbonu v motoru je vlastně docela jednoduchý. Základní příčinou je přímé vstřikování paliva a týká se to hlavně benzinových motorů. Diesely jsou obvykle provozovány hlavně na delších trasách, kde karbon až v takové míře nevzniká.

Přímé vstřikování totiž neposkytuje palivu dostatek času pro dokonalé odpaření. Namísto vstříknutí do sacího kanálu, kudy putuje přes ventil, který opláchne, se benzín dostává pod vysokým tlakem přímo do válce. Sice velmi jemně rozprášený, ale ani tak se nezvládne odpařit zdaleka všechen. Navíc u studeného motoru dochází k tomu, že se palivo vysráží na stěnách válců a jeho následnému průniku dolů klikové skříně a olejové vany.

Také čtěte

3 min. čtení

Poznaň Polsko – stavte se tam cestou na Balt, nebudete litovat

dnes Jakub Mokříš Tipy a rady

Problém však jsou nespálené zbytky nedokonale odpařeného paliva, které nestihne všechno v pracovním cyklu motoru shořet. A pokud navíc obsahuje i nečistoty a látky, které v něm nemají co dělat, je na problém zaděláno. Začnou se tvořit nespálené zbytky, které se napečou na nejrůznější povrchy, píst, pístní kroužky, ale i stěnu válce nebo vstřikovač.

Karbon je velmi tvrdý, takže při kontaktu s kovovými povrchy hrozí jejich rychlý obrus. Motor pak přestává těsnit, ztrácí kompresi a výkon. U ventilů je problém s vytloukáním sedel, což si ve výsledku vyžádá v lepším případě dost drahou opravu. Když dojde na nejhorší, může karbon celý motor v podstatě zničit.

Jak se karbonu zbavit?

Nejúčinnějším způsobem, jak dát karbonu v motoru sbohem, je dekarbonizace. Metod je několik. Tou nejstarší a základní je dekarbonizace mechanická, při níž se jednoduše celý agregát rozebere, vše se vyčistí, pak se to zase složí dohromady a je na chvíli klid. Je to nejnákladnější způsob, ale z hlediska účinnosti asi nejlepší.

Také čtěte

2 min. čtení

Direct Shift CVT převodovka

1. 4. 2024 Jakub Mokříš Tipy a rady

Pak je možnost dekarbonizace chemickou cestou. Při ní se do paliva (někdy i do oleje) přimíchá speciální složka, která projde spalovacím procesem a vlivem chemických reakcí odstraní karbon, a to poměrně účinně. Problém je, že ho může dostat z motoru až příliš rychle a doslova po velkých kusech. Průchod kusu uhlíku přes turbo a DPF filtru neprospěje ani jedné z těchto komponent. Chemická dekarbonizace tedy skýtá i určitá rizika.

Eventualitou, která se v posledních letech rozmáhá, je dekarbonizace vodíkem. Ten vznikne elektrolýzou a je přiveden hadičkou do sání, kde se mísí se vzduchem. Vodík je však hořlavý, ba dokonce ve větších koncentracích výbušný. Při procesu dekarbonizace se využívá jeho schopnosti o něco zvednou teplotu spalování a tím doslova vysublimovat karbonové úsady. Dochází k tomu postupně, takže vodíková dekarbonizace probíhá většinou zhruba hodinu, to aby byl dostatek času na perfektní vyčištění motoru.

Jak často dekarbonizaci provádět?

Podle odborníků je ideální provádět dekarbonizaci každých 15 až 30 tisíc kilometrů. Předejde se tomu, že by se karbonu vytvořilo takové množství, které by mohlo motor ohrozit. Samozřejmě je to individuální, u auta provozovaného na krátkých trasách je riziko větší, kdo jezdí především po dálnicích a při vyšším zatížení agregátu (což tvorbu karbonu omezuje), ten si může interval dekarbonizace v klidu prodloužit.