Použití aditiv do paliva – kdy je lepší dekarbonizace?

Obecně o aditivech

Problematiku aditivace paliv rozebíráme v samostatných článcích, nicméně když to pojmeme stručně, tak aditiva jsou nedílnou součástí paliv. Jak v benzínu, tak v naftě jsou a každá síť čerpacích stanic používá odlišnou recepturu, kterou samozřejmě tají. Cílem aditivace vždy je, vylepšit vlastnosti paliva, zvýšit oktanové/cetanové číslo a učinit jeho spalování co nejefektivnějším a nejdokonalejším.

Aditivace uživatelem

Z hlediska uživatele lze motoru pomoci dvěma základními způsoby. Jednak je možné tankovat prémiová paliva, která mají lepší vlastnosti a jsou více aditivovaná. Na čerpací stanici ale zaplatíte za plnou nádrž více, než když ji naplníte palivem běžným. Druhou možností je aditivovat si palivo po vlastní ose, tedy koupit si plechovku nějakého přípravku a doufat v jeho schopnosti. Věřte tomu, že efekt obou způsobů bude do značné míry podobný, co ale doporučit nelze, je dodatečně aditivovat prémiové palivo. Tím byste totiž mohli docílit až příliš vysoké koncentrace některých látek v něm a což je ve finále kontraproduktivní.

Také čtěte

3 min. čtení

Praha chystá změny modrých zón

3. 4. 2024 Jiří Lacina Tipy a rady

Vyplatí se to vůbec?

Každý si asi klade otázku, zda má vůbec smysl investovat buď do prémiového paliva, nebo do aditiv. U starších nepřeplňovaných a nepřímovstřikových agregátů je to popravdě na zvážení, a to jak u dieselu, tak u benzínu. Motory konzervativní koncepce se spokojí s lecjakým palivem a ke karbonování obecně nemají tendence. Takže zde se tankování prémiových paliv nebo dodatečně aditivaci klidně vyhněte. Pro lepší pocit to však dělat klidně můžete, ničemu tím neuškodíte.

U vznětových motorů se systémem common-rail a u zážehových přímovstřikových bychom ale rozhodně cestou aditivace šli. Potlačíte tím tendence ke vzniku karbonových usazenin, které s sebou nesou sekundární problémy a rizika – zvýšenou spotřebu, vyšší opotřebení motoru, horší průběh výkonu a další.

Dekarbonizace

Proces dekarbonizace, a je jedno, jestli se jedná o vodíkovou, mechanickou nebo chemickou, je lékem na veškeré usazeniny karbonu, které se v motoru vytvoří. Lze ji samozřejmě bez obav využít jako prevenci třeba jednou za 50 tisíc kilometrů, ale její hlavní výhodou je, že umí zbavit agregát už vytvořených usazenin. V případě dekarbonizace vodíkem se tak děje pomocí zvýšení teploty spalování, při což má za následek sublimaci karbonu.

Prevence vs. léčba následků

Jak už asi ctěnému čtenáři došlo, aditiva a dekarbonizace umí docela rozdílné věci. Adivitum je preventivní opatření, dekarbonizace umí usazeninám jednak předcházet, ale zvládne je i odstranit. Vyloučeno není využití obou cest, tedy přidávat do paliva aditiva a jednou za čas dekarbonizovat motor. Zejména u těch citlivějších, jako je například první generace 1.2 TSI, se jedná o dobrý způsob, jak mu prodloužit životnost.