Správně upravit program řídící jednotky tak, aby vše fungovalo jak má a přitom motor poskytoval vyšší výkon, není snadné. Špatně čipnutý vůz ale vykazuje určité znaky, podle kterých se pozná, že úpravce neodvedl úplně dobrou práci.
VIDEO: Jak se projevuje špatně načipované auto
Články na téma úskalí chiptuningu:
- Jak poznat dobrého chiptunera
- Jaká jsou rizika chiptuningu?
- Chiptuning a STK - emise
- Nejlepší čas na chipování vozu
- Špatně načipované auto - jak se projevuje? - právě čtete
- Chyby chiptunera
- Nejčastější podvody při chiptuningu
Vyrazí… a pak skoro zdechne
Při spoustě amatérských úprav se to takříkajíc „přepískne“ a vůz se pak chová jak splašená myš. Ve spodním pásmu otáček velmi rychle roste výkon, který graduje až do 2,5 až 3 tisíc. Pak přijde silný útlum a gradace končí. Způsobuje to limitní kapacita mezichladiče stlačeného vzduchu, který má za úkol ochladit vzduch stlačený turbem, než projde do motoru. Jenže intercooler má jenom nějaký pevně daný objem a tím je určena i jeho schopnost ochladit na určitou teplotu určitý objem vzduchu. Pakliže toho po něm chceme víc, než může reálně zvládnout, řídící jednotka se to dozví prostřednictvím čidla teploty a reaguje na to snížením množství nasávaného vzduchu. Což je přesně ten bod, který pocítíme jako slábnutí výkonu. Řešením je buď ne tak agresivní chiptuning, nebo montáž většího mezichladiče.
Hulí jak fabrika
Správně načipované auto by nemělo kouřit. Tedy ona trochu kouří všechna auta se spalovákem, ale chiptuning by na toto neměl mít vliv. Zejména se to týká vozů s DPF filtrem! Pokud nicméně auto nadměrně kouří, je dobré to řešit. Starší naftové motory mohou sice při zrychlování vypouštět trochu dýmu, ale nemělo to být neustále viditelné množství, které zůstává za vozidlem.
Samostatnou kapitolou je naopak úprava, aby motor kouřil co nejvíc. Zejména v USA existuje početná komunita tunerů, kteří si zakládají na schopnosti svého auta schovat čtyři jízdní pruhy do oblaku černého kouře. Takto upravené vozy mají obvykle tuto funkci schovanou pod speciálním režimem řídící jednotky.
Také čtěte
Detonační hoření
Při správném spalování směsi v motoru by nemělo docházet k výbuchům, ale jen k velmi rychlému hoření. Výbuch je totiž jen velmi obtížně kontrolovatelný a provází ho tak prudký růst tlaku, že to motoru škodí. Rychlost prohořívání paliva smíseného se vzduchem je za ideálního stavu nižší desítky metrů za sekundu.
Pakliže motor není úplně v pořádku nebo došlo k amatérskému čipu, může docházet k detonačnímu hoření. To je proces, kdy směs sice prohořívá, ale před tzv. plamennou frontou dochází k samovzněcování směsi, tedy v podstatě k výbuchu. Palivo v takové situaci prohořívá rychlostí 1500-2500 tisíce metrů za sekundu. Tedy i třeba stokrát rychleji než při běžném spalování.
Nespálená směs je při tom silně stlačována a spalovacím prostorem se šíří rázová vlna, která se snaží v podstatě roztrhnout blok motoru. Což se jí samozřejmě podařit nemůže, ale tlak má tendence odcházet nejslabším místem a tím je prostor mezi hlavou a blokem. Hlava motoru je tedy nadzvedávána, což se projevuje zvonivým zvukem. Při provozu motoru za takových podmínek je jenom otázkou času, než dojde k jeho destrukci.
VIDEO: Jak se projevuje špatně nachipované auto?
Zdroj info: cimbu.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
