Elektromobilem z Prahy do Ostravy a zpět

22. 9. 2022 4 min. čtení Tipy a rady

Nedávný test Volva XC40 Recharge ukázal, že se jedná o elektrické auto s docela solidním dojezdem. Proto jsme ho chtěli prubnout na nějaké delší trase. Abychom se přesvědčili o tom, jestli to je cestování s elektromobilem skutečně takové utrpení, nebo naopak.

Praha-Ostrava elektromobilem

Články na téma Volvo XC40 Recharge:

  1. Volvo XC40 Recharge – první dojmy
  2. Test: Volvo XC40 Recharge – švédský přístup
  3. Volvo XC40 Recharge - spotřeba
  4. Praha-Ostrava elektromobilem - právě čtete

Abychom byli schopni si udělat nějakou představu o schopnostech auta překonávat větší vzdálenosti, vybrali jsme si trasu Praha – Ostrava. Neměli jsme pro to žádný zvláštní důvod, prostě jen tak. Tam jsme jeli po dálnici, cestou zpět jsme ze strategických důvodů zvolili jako bod návratu Přelouč. Návratová trasa už vedla z větší části po silnicích první třídy. Abychom věděli, jak jsme na tom s časem jízdy, dobíjením a podobně, vše jsem si pečlivě zapisoval. Neplánovali jsme nic dopředu, auto má vestavěnou navigaci, která to udělala za nás.

Start v Čestlicích

Vyjížděli jsme od nabíjecí stanice PRE v Čestlicích v 11:46, nabito jsme měli na 72 %. Vydali jsme se pod dálnici D1, kde jsem držel rychlost kolem 120 km/h. Nesnažil jsem se o to nijak křečovitě a už vůbec jsem nebral ohledy na to, že dálnice je pro bateriová auta to nejhorší z hlediska efektivity. Prostě když bylo potřeba prudce zrychlit, udělal jsem to, s rekuperací z kopců jsem si moc hlavu nelámal.

Ujeli jsme 103 kilometrů, abychom ve 12:40 u Jihlavy doplnili energii na Ionity nabíječce (měli jsme nicméně stále dostatečných 31 %). A tady nastala první komplikace – nebyli jsme schopni jeden stojan aktivovat, takže jsme přejeli k druhému, kde už problém nebyl. Dali jsme si kávu (oblíbená kratochvíle všech elektromobilistů) a po 18 minutách nabíjení svítilo na displeji 75 %. Protože už jsem nechtěl déle čekat, prostě jsme se vydali zpět na cestu.

Elektromobilem z Prahy do Ostravy

Zrychlujeme k Olomouci

Do Brna to nebylo daleko a když jsem viděl, jak pomalu lezou procenta z baterie dolů, nebál jsem se zrychlit na 130, místy 150 km/h. Další nabíjení nás čekalo v Olomouci, kam jsme dojeli ve 14:30 se 17 %. Na nabíječce PRE jsme ale měli další drobný problém. Dobíjeli jsme společně s řidičem, který dorazil v Audi e-tron, jenže dokud se neodpojil, tak jsme se nebyli schopni dostat přes dobíjecí výkon 62 kW. Ve chvíli, kdy se tak stalo, jsem očekával, že výkon na naší nabíječce vyskočí nahoru na plných 150 kW (to umí auto, nabíječka umí 300 kW). Jenže výkon poskočil jenom na 75 kW. Abych dostal „do plnejch“, musel jsem vůz odpojit a znovu připojit. Každopádně ve 14:58 jsme od nabíječky odjížděli s 56 %.

Elektromobilem z Prahy do Ostravy

Oběd ve fastfoodu

Proč jsme nedobili víc? Potřebovali jsme jen přesvištět do Ostravy, kde jsme měli jasný cíl v podobně pozdního oběda v KFC. Po dálnici jsme to rozhulákali, co to šlo a 15:49 (ano, je to skutečně velmi pozdní oběd) jsem se připojil k nabíječce u Lidlu. Ta sice umí jenom 50 kW, ale pro potřeby delší pauzy je to v pohodě. V 16:23 jsem se zase odpojil, abychom se vydali na cestu zpět. Na ukazateli nabití akumulátoru svítilo 53 %.

Následoval přejezd zpět na nabíječku v Olomouci, kde jsme bylo v 17:29 a dojeli jsme k ní s 10 %. V 18:00 jsme ukončili poslední nabíjení výpravy a s 86 % se vydáváme mimo dálnice do Přelouče. Tam jsme dorazili ve 20:15 a se 39 % baterie.

Shrnutí

Podrobně rozepsáno to možná tak nevyzní, proto shrnutí pár faktů a postřehů:

  • Pro představu: na trase Praha – Ostrava – Přelouč jsme urazili celkem 692 kilometrů.
  • Měli jsme nabíjecí kartu Plugsurfing, která je poměrně „mocná“. Nemuseli jsme řešit ceny nabíjení ani nějaké tarify.
  • Hodně nám pomohla vestavěná Androidová navigace, která počítá s tím, že máme kartu zpřístupňující určité nabíjecí sítě, počítá s časem nabíjení a má samozřejmě aktuální info o obsazenosti nabíječky i stavu baterie. Bez téhle vychytávky bych to musel plánovat sám, což je o poznání větší opruz.
  • Nabíjení je v pohodě, ale bolestí jsou časté problémy s dobíjením. Osobně si s tím vždy nějak poradím, ale neumím si úplně představit třeba svojí maminku nebo seniora, jak u nabíječky řeší, že mu nejde zapnout nebo že to nabíjí pomalu.
  • Jízda po dálnici je skutečně žrout energie. Udržet 130 km/h znamená smířit se se spotřebou kolem 30 kWh/100 km. Na okreskách se to dá v pohodě stáhnout pod 20 kWh.
  • Nabíjení nám zabralo z celé cesty celkem 119 minut, tedy bez minuty dvě hodiny. Vyjížděli jsme v 11:46, cílového bodu cesty (Přelouč) jsme dosáhli ve 20:15. Kdybychom jeli spalovákem, tak by to celé proběhlo pravděpodobně o dvě hodiny rychleji a vrátili bychom se někdy po šesté večerní hodině. Disponovat větším množstvím volného času, tolik to neřeším, ale kdybych si měl na stejné trase vybrat, sáhnu raději po konvenční motorizaci.

Zdroj info: redaktor.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.

Podobné články