Dostalo se mi do rukou první elektrické Volvo XC40, ve kterém jsem kdy seděl. Popravdě mám tuto automobilku zafixovanou jako spíše konzervativní značku, takže jsem nečekal, že by mě jejich auto na baterky mohlo něčím překvapit. A hle!
Volvo XC40 Recharge – první dojmy
Články na téma Volvo XC40 Recharge:
- Volvo XC40 Recharge – první dojmy - právě čtete
- Test: Volvo XC40 Recharge – švédský přístup
- Volvo XC40 Recharge - spotřeba
- Praha-Ostrava elektromobilem
Měl to být původně jenom běžný test, ale hned druhý den po převzetí mi bylo jasné, že minimálně nějaké první dojmy budou muset ven. Ono se totiž Švédům povedlo fakt docela dobré elektrické auto a co víc, dokázali nezopakovat některé chyby konkurentů.
Navigace
Hele jako je super, že dnešní auta umí vesměs docela dobře navigovat pomocí vestavěného systému, obvykle online propojeného a počítajícího s aktuální dopravní situací. Implementace v elektromobilech je ale trochu jiný level. Tam musíte počítat s tím, že třeba bude potřeba cestou nabíjet a taky že by uživatel možná rád věděl, kolik energie bude mít po dojezdu do cíle k dispozici.
Volvo XC40 Recharge na to jde fikaně. Infotainment běží na upraveném Androidu a nativní navigace tohle všechno zvládá. Prostě zadáte cíl a dozvíte se, kolik šťávy budete mít v akumulátoru, až tam dojedete. A nejenom to! Rovnou vám oznámí i kolik to bude, jestliže tam pojedete „na otočku“. Samozřejmě, bude-li nutné cestou nabíjet, navigace vám ukáže kde a s kolika procenty baterie byste tam měli dojet. Je to i docela dost přesné. Super!
Dojezd
Ještě nemohu vyřknout nějaký ortel v podobě konkrétního čísla reálného dojezdu, ale už teď vím, že to bude docela vysoko. Elektromobily v zásadě dělím na dva druhy. Prvním jsou takové ty spíš základní, levnější, které reálně ujedou na jedno nabití kolem 250-300 kilometrů. Tam mám zásadní problém, že jet někam dál takovým autem je docela pruda. Musíte dost plánovat a po dojezdu do cíle nabíjet, jakákoliv cesta navíc, třeba do města na večeři a zpět, vyžaduje další plánování a „nabíjecí rozvahu“.
O něco dokonalejším druhem elektrických aut jsou elektromobily, které se hravě dostanou nad metu 350 kilometrů, ba dokonce olíznou čtyřstovku a některé se nebojí jít i přes tuto hranici. Mám vypozorováno, že v mém případě, a to jezdím kolikrát i docela daleko, je právě třistapadesátka pomyslnou hranicí, kdy přestávám dojezd řešit. Prostě zvládám fungovat tak, že neplánuji, akorát vždycky večer píchnu auto do zásuvky. Nemusím se starat o to, jestli se 67kWh v baterii vystačím na denní fungování, protože při spotřebě 18-19 kWh/100 km těch 350 kilometrů prostě ujedu.
Plachtění
Co mi na mnoha elektrických autech vadí, je nemožnost svištět si to třeba z kopečka, nabrat rychlost nebo jen nechat po sundání nohy z plynu vůz volně plachtit. Ono se to nezdá, ale třeba když auto rozjedete třeba na stovku, naberete docela solidní hybnost, se kterou se dá ujet bez problémů několik stovek metrů.
Jenže spousta automobilek do toho ráda hází vidle. Jejich elektromobily prostě neumějí jen tak frčet na neutrál a po ubrání plynu stále alespoň trochu rekuperují. Takže řidič se s tím musí buď smířit, nebo hledat nohou na pravém pedálu něco, co by se dalo nazvat „neutrální polohou“.
Proč to tak řeším? Protože plachtění je nejlepší způsob, jak si zachovat hybnost. A Volvo XC40 Recharge přesně tohle umí. Za mě je to jednoznačně super výhoda, takže se nemusím vztekat, že třeba z mírného kopce zpomaluji, namísto toho, abych nabral rychlost pro následné stoupání.
Zdroj info: Autorský text, Volvo.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
Zdroj médií: Jakub Mokříš.
