Kolega sepsal moc hezký test sportovního auta, které neprávem trochu v portfoliu automobilky zapadlo vedle ikoničtějšího modelu Supra. Jelikož jsem si auto na pár dní také vyzkoušel, dovolil jsem si sepsat pár řádků.
Druhý názor na Toyotu GR86
Články na téma Toyota GR86:
- Toyota GR86 – rozměry
- Toyota GR86 – cena a konfigurace
- Test: Toyota GR86 – osobní zpověď
- Toyota GR86 jako učebnice řízení
- Druhý názor na Toyotu GR86 - právě čtete
Můj mladší kolega Radim je v podstatě na spodní věkové hranici cílovky Toyoty GR86. Vyzařuje z něj mládí, touha po zážitcích a nových zkušenostech. Těch mu GR86 nabídla dostatek. Jako člověk, který už věkem blížícím se čtyřicítce a skoro dvoumetrovou postavou do cílovky segmentu takových aut úplně nezapadá, jsem měl trochu jiné zkušenosti a postřehy.
Také čtěte
Konzervativní hodnoty
Popravdě nemám úplně rád moderní trendy, které se procpaly do celého automobilového průmyslu. Toyota se při tvorbě GR86 ve spolupráci se Subaru dokázala řadě z nich ubránit. První můj vjem byl, že se do toho auta špatně leze, což je však pochopitelné a nelze to automobilce vyčítat. Nízká stavba a užší nastupovací prostor jsou daní za tuhost karoserie a optimalizaci aerodynamiky. Navíc na to už mám grif. Prvně sednu na sedadlo bokem, abych měl obě nohy venku, pak je jen obě přehodím dovnitř. Elegance nulová, ale sedím!
Po seštelování sedačky jsem zjistil, že není poloha, ve které bych se stehnem neotíral o páku ruční brzdy, která má místo na pravé levé straně středového tunelu. Nevadí, holt mám dlouhé nohy, zásadní diskomfort to není. Co však opravdu hodně oceňuji, je volant. Jeho věnec není tlustý, jak je v posledních letech v módě, naopak se řadí k těm tenčím. Jo a ještě jedna věc – je krásně kulatý, žádné zploštení!
Také čtěte
Problém nemám s digitální přístrojovou deskou, ačkoliv bych byl raději za klasický ručičkový otáčkoměr. Holt zde se ustupovalo trendům o něco víc. Světlá stránka kompromisu je, že se nezapomnělo na mé oblíbené ukazatele teploty vody, oleje, ba dokonce i napětí autobaterie! Konzervativní motoristé zde budou v ráji! Do sedačky s perfektním bočním vedením se vejdu krásně, netlačím hlavou do stropu a jsem schopen mít poměrně komfortní pozici za volantem. Zpohodlnělí fotři mého věku také jistě ocení, že i sportovní sedadla mají v tomhle autě vyhřívání. V době testu jsem to nepotřeboval, ale znáte to… jakmile udeří podzim, bude se to hodit. Malé sporťáčky mají ještě jednu výhodu, a to že je v nich vše na dosah. Ať už jde o ovládání autorádia, klimatizace nebo čehokoliv jiného, je to vždycky blízko. Zde tomu není jinak.
Sportovní, ale nikoliv nekomfortní
Pamatuji si, jak jsem testoval Hyundai i30 N Performance snad ve všech variantách, které byly v průběhu času dostupné. Odnesl jsem si dojem, že se jedná sice o výborné, ale dosti tvrdé auto. Nebylo to zkrátka na denní ježdění nebo dojíždění. GR86 je taky tvrdší, ale nikoliv nekomfortní. Malé ostré nerovnosti polyká výborně a nemá tendence je přenášet k řidiči víc, než je nutné. Podvozek je stavěný na to, aby zvládal i jízdu mimo perfektně uhlazené silnice.
Také čtěte
Čím si mě dokázalo auto omotat, byla jeho přístupnost a zábavnost. Řidiče nestraší, nesnaží se mu dávat najevo nějakou falešnou nepřístupnost, ale naopak se chová velmi čitelně, a to tak, že i při vypnuté stabilizaci jsem měl vždy přehled o tom, co se zrovna děje. Že se zadek trhá, jsem odtušil v táhlejší pravé zatáčce asi dvě vteřiny předtím, než k tomu skutečně došlo, následně mě stabilizace nechala trochu sklouznout, aby posléze citlivě zasáhla. Stačí pár kilometrů a řidič si může troufnout docela dost, přesně tolik, aby to dopadlo dobře, ale zároveň dostane takovou porci zábavy, že se mu Toyota GR86 vryje pod kůži.
To vše při zachování přijatelné míry pohodlí – auto není nijak radikální. Pedály jsou docela daleko od sebe, ale třeba převodovka má vyloženě sportovní chod, krátké dráhy a jasné mechanické cvaknutí, když rychlosti zapadnou. Celek funguje přesně tak, jak si řidič přeje, tedy pokud neplánuje jet pomalu nebo takzvaně „na kochačku“. To GR86 moc neumí. Když jí šlápnete na krk, je s ní ale neuvěřitelná bžunda a lze si dovolit skutečně hodně, lze zajít mnohem dál než u jiných podobných aut.
Auto spíš pro mladší
Přes všechna pozitiva, která jsem tu shrnul, bych si však tohle auto nekoupil. Ne že by si svoji cenovku nedovedlo obhájit, ale když už bych šel do Toyoty pro sporťák, sáhl bych přeci jen po tom větším, tedy po modelu Supra. Klidně by mi stačila s foukaným dvoulitrem. Vejdu se do ní o něco lépe, a je to přeci jenom stavěné i na delší cesty, kterých mám docela dost. Kdyby mi ale bylo o deset let méně, hledal bych hlavně zábavu a všema deseti bych sáhl po Toybaru.
Zdroj info: Autorský text.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
Zdroj médií: Radim Krejčík.
