VIDEO: Aktivní bezpečnost a asistenty v kritické situaci

26. 6. 2022 6 min. čtení Tipy a rady Rádce motoristy Vše o chiptuningu Zvýšení výkonu chiptuningem

Asistenční systémy v autech by nám měly pomáhat řešit nejrůznější situace, které mohou potenciálně vést k dopravní nehodě. Bohužel, ne vždy tomu tak je, někdy nás naopak umí nehodě spíše přiblížit.

Aktivní bezpečnost a asistenty v kritické situaci

Co je aktivní bezpečnost vozidla

Pod tímto pojmem se rozumí veškeré prvky a funkce vozidla, které mají zabránit nehodě. Jsou to především nejrůznější elektronické asistenty (ABS, ESP a podobně), ale třeba také brzdy. Často bývá jako aktivní bezpečnost auta označován i výkon motoru, který umožňuje z krizových situací jednoduše ujet.

Aktivní jízdní asistenty

To jsou jednoduše elektroničtí pomocníci, kteří aktivně ovlivňují řízení, brzdění, výkon nebo jeho rozložení na jednotlivá kola… Zkrátka vše, co může řidiči do ovládání vozidla zasáhnout a napravit jeho chybu nebo špatný odhad situace.

ABS

Jeden z prvních asistentů, který významně ovlivnil ovladatelnost aut zejména na náledí nebo mokré vozovce. ABS zabraňuje tomu, aby se kolo při prudkém brzdění dostalo do smyku. Proč? Protože smýkající se pneumatika nemá dostatečnou trakci na to, aby se vůz dal řídit. Maximum brzdné síly totiž je na mezi adheze, tedy těsně před tím, než dojde ke smyku pláště po povrchu, po kterém se odvaluje. Jakmile je tato mez překročena, brzdná dráha se prodlužuje a jako bonus přichází řidič o možnost auto ovládat.

ABS si neustále hlídá otáčky všech kol a jakmile na nějakém z nich zjistí odchylku zasahující pod stanovenou hodnotu, odpustí řídící jednotka na brzdě daného kola tlak, ale hned vzápětí tlak opět zvýší zpět. Opakuje-li se situace, opět dojde k upuštění tlaku a jeho následnému nárůstu. Toto se opakuje, dokud se otáčky všech kol nesrovnají. Řidič tedy stále má možnost auto řídit, protože kola se odvalují, nicméně vůz současně velmi efektivně zpomaluje.

ASR

Pakliže řidič při rozjezdu vozidla (a nejen při něm) stlačí pravý pedál příliš, může se na vozovku přenášet více točivého momentu, než je pneumatika schopna akceptovat. Toto platí zejména u předokolek, kterým se při zrychlování nadlehčuje přední náprava. Za takové situace dojde k prokluzu, zbytečně se opotřebovává plášť a v případě, že jedno hnané kolo má adhezi výrazně nižší než hnaná kola ostatní, dojde i k pootočení vozidla kolem jeho svislé osy. Stane-li se toto při rozjezdu, většina řidičů zareaguje správně, sundá nohu z plynu a situaci zkoriguje. Dojde-li k tomu třeba v zatáčce, odehraje se vše daleko rychleji a pootočené vozidlo se může dostat třeba do protisměru.

Systém ASR využívá stejných čidel jako ABS, vyhodnocuje otáčky jednotlivých kol a porovnává je s aktuální rychlostí auta. Je-li zjištěna odchylka na některém z kol, dojde buď k jeho přibrzdění, nebo k omezení výkonu motoru (to je dnes častější způsob). Výkon se omezuje nejčastěji změnou předstihu, přivřením škrtící klapky nebo přerušením vstřikování paliva. Jakmile se otáčky kola srovnají, přejde systém do pasivního režimu a do řízení dále nezasahuje.

ESP

Když si rozepíšeme tuto zkratku, dostaneme Electronic Stability Program. Důležité je prostřední slovo, tedy v českém překladu Stabilita. ESP je vlastně nadstavbou ABS a ASR, ale je o poznání složitější. Sleduje totiž, jestli auto není ve smyku, tedy jestli se pohybuje po jízdní dráze, nebo má tendence se z ní odchylovat. Využívá k tomu celou řadu senzorů a údajů. Základem jsou samozřejmě otáčky jednotlivých kol, jejich natočení, natočení volantu a také snímač dostředivého zrychlení, který je umístěn ve středu auta. ESP tak má k dispozici vše potřebné k tomu, aby bylo možné vyhodnotit situaci jako smyk nebo i jen blížící se smyk a začít ho aktivně řešit pomocí přibrzdění některého z kol a omezením výkonu motoru.

Asistent jízdy v pruzích

Myšlenka je to skvělá a měla původně významně zvýšit aktivní bezpečnost auta. Bohužel, provedení je někdy doslova nebezpečné. O co jde? Vozidlo pomocí jedné nebo více kamer sleduje vozovku před sebou a hledá na ní vyznačené pruhy. Jakmile je detekuje, hlídá, aby se řidič nedostával mimo ně. Jestliže k tomu dochází, buď jen zavibruje volantem jako upozornění, případně jemně koriguje směr jízdy pomocí otáčení volantu. Snaha je jasná – udržet se v jízdním pruhu a zamezit tomu, aby vůz přejel do protisměru.

Takhle napsáno to zní moc hezky. Bohužel, v reálu je často tato asistence dost nešikovná. V tom lepším případě je pouze otravná, v tom horším má tendence chytat se jakýchkoliv čar na silnici, a to i třeba zalitých spár nebo záplat, a považovat je za vymezení jízdního pruhu. Několikrát se nám v redakci stalo, že se nám auto snažilo strhnout volant do protisměru. Ne každá automobilka totiž tento jízdní asistent zvládá udělat dobře, nicméně EU ho vyžaduje a navíc ještě požaduje, aby byl po každém nastartování zapnutý a bylo nutné ho vypnout jinak, než stiskem jednoho tlačítka (obvykle je ukrytý někde v menu infotainmentu).

Front Assist

Auto je vybaveno většinou radarem, který hlídá situaci několik desítek metrů před sebou. Za jízdy je tak možné detekovat překážku, vyhodnocovat její vzdálenost a v případě hrozící kolize včas reagovat optickým a akustickým upozorněním, případně rovnou brzděním. V laboratorních podmínkách obvykle tento systém funguje dokonale. Jenže situace na silnici může mít miliardy variací a v mnoha z nich Front Assist selhává.

Při testech aut se nám často stává, že stačí utaženější zatáčka se svodidly, aby se kokpitem rozezněl varovný alarm. Podobně nešikovně umí některá auta vyhodnocovat jiná auta zaparkovaná podél silnice, případně přiblížení se k jinému vozidlu při předjíždění. Ano, chápeme, že je asi velmi těžké Front Assist udělat tak, aby většina jeho poplachů nebyla planých. Na druhou stranu by bylo možná lepší řidiče neustále něčím neděsit a nechat ho auto v klidu řídit.

Lze se spolehnout na moderní asistenty v kritické situaci?

Zdroj info: CIMBU Autosport, Škoda.
Zdroj médií: Depositphotos.

Podobné články