Ford Mondeo je tak trochu synonymum pro auto stvořené na dlouhé cesty po dálnicích, při kterých vůz nabídne pasažérům nadprůměrné pohodlí a komfort. A pro „nízké přelety“ Evropy se ponejvíce hodí vznětové motory.
Vybíráme ojetinu – Ford Mondeo třetí generace (3. díl) – naftové motory
Články na téma Ford Mondeo:
- Test: Ford Mondeo ST-Line - Jen docela dobré auto
- Mondeo končí, o kombíky už není takový zájem
- Ford Mondeo MK5 - rozměry
- Ford Mondeo MK5 - motorizace
- Test ojetiny: Ford Mondeo MK5 - neprávem kritizovaný mohykán
- Vybíráme ojetinu – Ford Mondeo třetí generace 2007-2014 (1. díl)
- Vybíráme ojetinu – Ford Mondeo třetí generace (2. díl) – benzinové motory
- Vybíráme ojetinu – Ford Mondeo třetí generace (3. díl) – naftové motory - právě čtete
Ford Mondeo Mk4 (2007 - 2014) naftové motory:
1.6 TDCi (85 kW)
Tohle mít v mondeu asi úplně nechcete. Pokud by mělo najeto řekněme 80 tisíc, tak by se dalo přimhouřit oko, jenže motor má citlivý EGR ventil a zásadní konstrukční vadu, kterou si odnesl od PSA, odkud pochází. Problém je s olejovou vanou – má výpustný šroub zapuštěný a při výměně maziva vždycky to nejhorší zůstane na dně a je to jenom naředěno novou náplní. Dá se to opravit i v domácích podmínkách, eventuálně je ke koupi modifikovaná vana za zhruba 500 korun.
Pokud však najdete majitele, který si toto ohlídal a úpravu provedl (není nic jednoduššího, než se podívat pod auto), máte před sebou pravděpodobně velmi opečovávanou ojetinu. V takovém případě to může být i docela dobrá koupě, ačkoliv jedna-šestka má s těžkým mondeem dost práce.
Inzeráty ojetých naftových aut Ford Mondeo 3. generace
1.8 TDCi (74 kW a 92 kW)
Zásadní výhoda – motor nemá DPF filtr, takže o jedno riziko méně. Když mu dopřejete kvalitní naftu a vyměníte v předepsaném intervalu rozvody, bude sloužit dlouho. Byly dvě verze tohoto agregátu. Starší měla rozvody řemenem a olejové čerpadlo samostatným řetězem, který sice uměl chrastit, ale vydržel. Novější pak rozvody opět řemenem a samostatný řemen poháněl i olejové čerpadlo. Byl ale máčený v oleji, takže byl jednak požadavek na přesnou specifikaci maziva (a ideálně originál olej Ford) a pak také je nutné v předepsaném intervalu řemen měnit (10 let/200 000 km). Konstrukční změna se týká všech těchto motorů vyrobených po 8. říjnu 2007. Kdo včas řemen čerpadla nevymění, tomu se přetrhne, motor přestane mazat a zadře se.
2.0 TDCi (85 kW, 96 kW, 100 kW, 103 kW a 120 kW)
Dvoulitr je klasika, v inzerci jich najdete asi nejvíce. Většina motorů má filtr pevných částic (verze Euro 4, která byla prodávaná u nás, neměla) a jezdí skvěle, nechybí mu pružnost ani ochota jít do otáček. Dá se s ním jezdit skutečně za málo (běžně pod 5 litrů na sto). Mechanicky je to odolná technika, verze Euro 5 má DPF vždy, ale regenerace je zde vyřešena lépe, takže filtr samotný vydrží klidně 400 tisíc kilometrů.
2.2 TDCi (129 kW a 147 kW)
Moc jich nenajdete, ale když už nějaký, tak ho berte jen pokud má skutečně neprůstřelnou servisní historii. Původ má opět ve Francii (řada DW) a jede skvěle, má docela výraznou špičku. Převodovka je poskládaná „dlouze“, takže je to ideální motor na dálniční jízdy, kde exceluje i díky vysokému krouticímu momentu. DPF má vždy, ten se zde nekazí. Někdy má nepravidelný tah, což se řeší výměnou řídící jednotky, eventuálně přehráním softwaru.
Zdroj info: Ford, AAA, autoexpress.
Zdroj médií: Depositphotos.
Zdroj médií: Depositphotos.
