Vybití autobaterie třeba při delší odstávce vozidla není nic výjimečného. Co se děje uvnitř? A proč je první hluboké vybití autobaterie problém pro celou její další životnost?
Totálně vybitá autobaterie: Co se děje uvnitř?
Články na téma selhání a vybití autobaterie:
- Selhání baterie při chladném počasí
- Hluboké vybití autobaterie
- Co je deep cycle baterie?
- Selhání autobaterie při vysoké teplotě
- Vybitá baterie v autě není jen typický zimní problém
- Jak se dostat do auta s vybitou baterií?
- Vybitá baterie u auta: Auto s ní jede, ale chová nestandardně
- Úplně vybitá autobaterie: Co se děje uvnitř? - právě čtete
- Vybití autobaterie v zimě lze jednoduše předejít
- Vysoká teplota a autobaterie: Proč může auto v létě nenastartovat?
Autobaterie má v plastovém těle desky elektrody, které jsou pokryté aktivní hmotou. Na záporné desce je to houbovité olovo (Pb), které má mikroporézní strukturu. Jde o to, aby byla houbovitého olova co největší plocha, díky které baterie dosahuje vyššího startovacího proudu.
Na kladné desce je to oxid olovičitý (PbO₂), který je tvrdší a tmavší než houbovité olovo. Tvoří strukturu, která je v podstatě nalisovaná na kovový rám desky a tato hmota je relativně křehká a citlivá. Její hlavní výhodou je relativně nízká cena. Mezi deskami je samozřejmě elektrolyt, tedy směs kyseliny sírové a vody (H₂SO₄).
Co se děje při vybíjení autobaterie?
Vybíjení provází proces tvorby síranu olovnatého, který se při vybíjení tvoří na deskách. Při normálním vybíjení, tedy do napětí zhruba 12,4 V, vznikají jemné malé krystalky PbSO₄. Ty se znovu snadno rozpouští při procesu opačném, tedy při nabíjení. Takto baterie běžně pracuje každý den při provozu vozidla – po startu je částečně vybitá, ale jízdou se nabíjí. V podstatě neustále cykluje v rozsahu pár procent. U aut s chytrým dobíjením pomocí řízeného alternátoru jsou to spíš desítky procent (což se negativně projevuje na životnosti akumulátoru). Struktura elektrod zůstává zdravá a pružná.
- Přečtěte si také: Jak poznat špatnou autobaterii, která už dlouho sloužit nebude?
Hluboké vybití nebo ponechání vybitého akumulátoru po delší dobu
Problém nastává, když se autobaterie vybije pod zhruba 12 V a v tomto stavu zůstane několik hodin až dní. Jemné krystaly PbSO₄ narostou do velkých a tvrdých krystalů, které už nejdou odstranit nabitím. V tomto případě hovoříme o sulfataci. Ta nastává už při 12,4 V, ale krystalů je relativně málo.
Necháme-li však napětí dále klesat, je to průšvih, který čas jenom prohlubuje. Po několika hodinách a dnech, v závislosti na tom, jak hluboké vybití je, je akumulátor víceméně odepsaný a jeho životnost se zkracuje velmi rychle. Trochu lépe se s tímto umí vypořádat třeba AGM baterie, nebo EFB akumulátory, které mají zesílené desky.
Deformace desek
Krystaly dělají trable elektrodám, protože ucpou póry v aktivním materiálu. To znamená, že jej prakticky vyřadí z činnosti, akumulátoru klesne kapacita i výkon, který může poskytnout. U velkých krystalů po delším ponechání autobaterie ve stavu hlubokého vybití dochází k tomu, že mohou způsobovat dokonce praskání materiálu naneseného na deskách, ba dokonce i odpadávat a usazovat se dně akumulátoru. Poškození desek samozřejmě opět znamená, že materiál na nich odpadává a opět se usazuje na dně autobaterie. Zmenšuje se tím činná plocha desek a akumulátor ztrácí výkon. Toto je samozřejmě nevratný proces, který už nelze nijak napravit.
Navenek se však autobaterie může tvářit, že je vše v pořádku. Drží napětí, tedy alespoň po nějakou dobu, motor startuje bez problémů. Jakmile udeří mrazy, přijdou problémy, protože pro start motoru nemá výkon a otáčení startéru bude línější a línější. A přitom napětí na svorkách může být pořád klidně 12,6 V.
Zdroj médií: Depositphotos.