Test ojetiny: Ford Fusion - do smrti pracující automobil

Jestliže se o Nissanu Qashqai mluví jako o praotci kategorie crossoverů, tak dnes testovaný Ford Fusion je v tom případě pro oblíbené crossovery něco, jako Homo erectus pro rod člověka. Psal se rok 2002, když Ford přišel na trh se zcela novým receptem. Jako základ posloužila tehdejší pátá generace Fiesty, Ford lehce nafoukl karoserii, mírně zvýšil podvozek a hybrid mezi SUV, MPV a malým hatchbackem byl na světě. Ford tomu tehdy říkal UAV (Urban Activity Vehicle), tedy něco jako auto připravené na nástrahy města – dnes už tomu ale můžeme s jistotou říkat crossover, i když je to ještě takový mezistupeň.

První dojmy

Když jsem si testovaný kousek v červené barvě poprvé pořádně prohlédl, tak bych mu určitě netipoval dvacet let stáří. Možná je to tím hranatým designem a jednoduchostí praktických funkčních tvarů, ale Fusion své skutečné stáří, alespoň v naší konfiguraci, docela úspěšně skrývá. Dobře, testovaný kus je verze po faceliftu z roku 2005, který přinesl především lehce obměněný vzhled přední části, takže se technicky vzato nejedná o tak staré auto, ale víte, kam tím mířím. V téhle podobě se mimochodem Fusion vyráběl až do roku 2012, kdy byl nahrazen malým MPV B-Max – tady je vidět ta část MPV, která ve Fusionu je.

Také čtěte

8 min. čtení

Test: Volvo XC60 Black Edition

23. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

V interiéru už stáří logicky poznáte, sympatická je ale v dnešní době jeho jednoduchost. Že se už v době vzniku jednalo o levnější auto, jasně prozradí nehezké plasty prakticky kdekoliv v interiéru, které z vnitřku auta dělají dost nudnou záležitost. Madlo dveří řidiče už taky jevilo značné známky opotřebení. Testovaný Ford Fusion měl sice najetých nějakých 50 000 kilometrů, ale zase s ním ne vždy bylo zacházeno úplně v rukavičkách. Navzdory tomu působil interiér stále bytelným dojmem a při testovací jízdě jsem si nevšiml žádného vrzání nebo praskání. Zdá se tedy, že nevzhledné plasty drží i po tolika letech. Ale opatrně – verze před faceliftem do roku 2005 má interiér z pohledu plastů ještě horší a zde už se nějaké to vrznutí projeví s násobně vyšší pravděpodobností.

Bytelnost interiéru jde ruku v ruce s jeho jednoduchostí. Před řidičem jsou jednoduché budíky a volant bez tlačítek. Na středovém panelu je pak ovládání rádia s CD přehrávačem a pár tlačítek k obsluze manuální (za příplatek automatické) klimatizace. S Fordem Fusion se ostatně nacházíme v době, kdy i palubní počítač byl za příplatek, takže při nákupu nepočítejte s prémiovou výbavou. Na druhou stranu mi je právě to u ojetiny sympatické. Náš kus má ve výbavě jen přední elektrická okna, manuální klimatizaci, vyhřívané čelní sklo nebo centrální zamykání. Výbava to ve skutečnosti vůbec není špatná a ruku na srdce – kdo by u takhle levné ojetiny potřeboval ještě více? Ve výsledku je to stejně jen přítěž při řešení závad.

Prostorný interiér v malém autě

Jestli se ale Fordu něco zatraceně povedlo, tak to jsou čáry s vnitřním prostorem. Znovu musím podotknout, že Fusion stojí na základech Fiesty, která je v pětidveřové konfiguraci jen o necelých 10 centimetrů kratší. Začnu místem na zadních sedačkách, kam se absolutně bez problému posadí i dospělý cestující. Díky vysoko ukotveným předním sedačkám si navíc může chodidla zasunout hluboko pod ně a udělat si skutečné pohodlí. Na delších cestách ale budou vadit velmi krátké opěrky zadních sedadel, které mi při výšce necelých 180 centimetrů horko těžko sahaly po lopatky. Pro rodiny s dvěma dětmi ale naprostý ideál. Omezená délka rozvoru se pak projevuje při vystupování z druhé řady, kdy se pokaždé tak nějak převalujete přes podběh zadního kola.

Také čtěte

8 min. čtení

Neandrtálcem v dobrém i zlém: Toyota Hilux GR Sport není sportovec, ale neprůstřelný univerzál

7. 4. 2024 Radim Krejčík Testy

Mému oku neunikla ani velká spousta odkládacích prostor v přední části interiéru. Absenci loketní opěrky v našem autě dobře suploval velký úložný prostor přímo ve středu palubní desky a na drobnosti postačí menší přihrádky před řadící pákou. Zavazadlový prostor poskytuje v základu 337 litrů prostoru. Při délce karoserie cca čtyři metry je to slušná hodnota. Navíc má Ford Fusion abnormálně nízkou nákladovou hranu, což užití kufru značně vylepšuje. Po sklopení zadních sedaček sice vznikne schod, ale prostor se navýší až na 1 175 litrů. Komu by ani to nestačilo, ten může ještě sklopit sedačku spolujezdce a zajistit si tak už opravdu slušnou stěhovací kapacitu. Dnes už méně vídanou věcí je to, že víko zavazadlového prostoru otevřete pouze tlačítkem, a to buď v interiéru, nebo na klíčku. Pokud vám ale odejde motorek zámku kufru, tak si buď připravte 3 000 korun za originální náhradu, nebo se smiřte s manuálním odemykáním zasunutím klíčku do zámku zavazadelníku.

Jízda

Ještě, než jsem se rozjel, musel jsem najít pozici za volantem. Tady přišlo mírné zklamání, protože se mi to nepodařilo. Ve Fusionu se sedí ve stylu dlouhé ruce, krátké nohy, což mně osobně vůbec nevyhovuje. Vysoký posaz a pouze výškově nastavitelný volant tomu taky moc nepomáhají. Jednu nepopiratelnou výhodu to ale má – z interiéru se nebývale dobře vysedá a nasedá. Vůbec se tedy nedivím velké oblibě Fusionu u seniorů. Ještě jedna věc – zpoza volantu je velmi dobře vidět do všech stran, což znatelně pomáhá třeba s parkováním.

Teď už ale k samotné jízdě. Fordy z této doby obecně platí za velmi dobře jezdící auta a Fusion samozřejmě není výjimkou. Podvozek má spíše tužší charakteristiku, takže se mu dobře daří vyrovnávat náklony karoserie a pohupování na příčných vlnách. U toho ale tlumiče zvládají dobře odfiltrovat nerovnosti na vozovce, takže podvozek hodnotím jedině kladně. Díky přeci jen o něco vyšší světlosti navíc Fusion nemá zásadní problém s lesní nebo polní cestou, díky čemuž se stal oblíbeným třeba mezi myslivci nebo rybáři, kteří by s obyčejným hatchbackem v terénu úplně nepochodili. Existovala i oplastovaná verze Ford Fusion Calero, ale s reálnými benefity oplastování v terénu spíše nepočítejte.

Také čtěte

7 min. čtení

Test: Peugeotu 2008 se v tuzemsku daří, život s ním však není pro každého

dnes Radim Krejčík Testy

Na druhou stranu jsem byl trošičku zklamaný z řízení. Ne že by snad nebylo přesné, ale připadalo mi poněkud gumové a především extrémně pomalé. Chvilkami jsem si připadal spíše jako řidič autobusu. Pár dalších negativ by se taky našlo. Od jinak dobře odhlučněného podvozku proniká do kabiny poměrně velký hluk od kol a při rychlostech nad 80 km/h už se zřetelně projevuje i šelest vzduchu obtékajícího hranatou karoserii. Přední sedačky taky mají tragické boční vedení. V oblasti zad to ještě ujde, ale zadek a stehna mají v každé rychleji projeté zatáčce tendenci utíkat úplně mimo sedák. Ford Fusion je zkrátka spíše na klidné svezení.

Pod kapotou nečekejte zázraky

Spíše klidnému svezení je nakloněná i pohonná jednotka v testovaném autě. Pod kapotou se zde skrývá asi nejčastější motorizace – benzinová atmosférická čtrnáctistovka Duratec s výkonem 59 kW (80 koní) a točivým momentem 124 Nm. Zrychlení na stovku za 14 sekund pak asi nikoho nepřekvapí. Motor to je ale příjemně kultivovaný, jezdit zvládá běžně za sedm litrů na sto kilometrů a na každodenní pojížďky vlastně docela stačí. Sympaticky se zvedá z nízkých otáček a v těch vyšších má až nečekaně hodně elánu. K tomu dobře spolupracuje s přesnou pětistupňovou manuální převodovkou. V našem článku o motorizacích se navíc dočtete, že se jedná o velmi spolehlivou jednotku.

Závěr

V textu jsem nezmiňoval žádné velké závady, které by Fusion trápily. Ono jich upřímně totiž moc není, a pokud už se nějaká objeví, tak nijak neohrožuje provoz auta a dá se většinou levně opravit. Velkou výhodou je i nenáchylnost vůči korozi. Jednoduše je Ford Fusion velký držák a i to z něj dělá zajímavou ojetinu. Na kompaktním půdorysu nabídne nadprůměrně prostorný a praktický interiér, hodit se může i lehce zvýšený podvozek a potěší i spolehlivá pohonná jednotka – to jsou vlastnosti, ke kterým se jen těžko hledá konkurence. Teď už vím, co stojí za jeho oblíbeností – jako pracant, druhé, nebo třetí auto do rodiny je to za mě téměř ideál.