DS Automobiles je značka luxusních vozů spadající pod koncern Stellantis. Odkazuje na starý Citroën DS, který byl ve své době velmi inovativním a luxusním autem.
Test: DS3 Crossback E-Tense
Do rukou se mi tedy dostal elektromobil DS3 Crossback, popravdě jedno z těch trochu specifičtějších aut, která jsem v poslední době testoval. Už když jsem ho přebíral, věděl jsem trochu do čeho jdu, ale nechtěl jsem nijak předjímat nebo dokonce hodnotit, dokud si všechno neosahám, nevyzkouším a nestrávíme spolu nějaký čas.
Středem pozornosti
Nebudeme chodit kolem horké kaše a vrhneme se rovnou na to, čím DS3 vyčnívá z davu - design. Ten je zde značně specifický a nezaměnitelný. Auto je postavené na platformě EMP1, která je určena pro kompaktní auta. Tím jsou dané tak nějak zhruba rozměry určující vůz spíš do městského a příměstského provozu. A v něm se vskutku s tímhle povozem neztratíte. Každý si vás všimne už při letmém pohledu z boku, při kterém vynikne jeden naprosto signifikantní znak - zub vyčnívající za B sloupkem. Má symbolizovat žraločí ploutev, každý si toho všimne a lidé mají tendence to hodnotit a komentovat. Jestli jste tedy rádi středem pozornosti, pak v tomhle autě se vám jí dostane vrchovaté porce.
Jenže zubem to zdaleka nekončí a nemyslím to nijak negativně. On celý DS3 Crossback působí tak trochu jako módní doplněk. Je plný oblin, ale i prolisů a nejrůznějších detailů, často zcela zbytečných a plnících pouze estetickou funkci. Přední světla jsou krásně ladná a oblo-špičatá, zadní zase zespoda lemuje jakási lišta. Ocenit musím tyhle drobnosti a celkovou ucelenost toho, jak auto vypadá. Za celou dobu jsem nenašel nic, co mi tam vyloženě vadilo nebo nezapadalo do celku. A jakkoliv jsem prakticky založený a nemám úplně v lásce zbytečné kusy plastu a falešné průduchy, tak plně chápu, že umělecky citlivějším jedincům se může tohle auto prostě líbit. Cool prvky jsou dvoubarevný design a vyjíždějící kliky, které při jízdě zajedou do dveří. Tohle řešení už jsem viděl u Hondy e, kde to bohužel za mrazů mělo tendence zamrzat. Podle zimního testu čistě spalovací verze to podle kolegyně Míši nezamrzalo.
Pro fanoušky kosočtverců
Také čtěte
Uvnitř je to ještě o několik levelů dál a nebál bych se interiér označit za extravagantní. Možná až trochu přehnaně se zde designéři snažili za každou cenu využít co nejvíce motiv kosočtverce. Odpustím si pro tentokrát pubertální humory a naopak ocením, že se jim to povedlo skutečně na jedničku. Naprosto všechny detaily, včetně třeba tlačítka nouzového volání, má tvar kosočtverce. Ty největší jsou pak přímo uprostřed palubní desky a jejich rolí je sdružení několika skupin ovladačů všeho možného. Musím ale vyseknout pochvalu za materiály. Jsou hodnotné, měkčené, na palubní desce je parádní prošívání, zkrátka se ve skladu sáhlo do regálů určených pro luxusní auta. První dojem je tedy skvělý, až na ty kosočtverce, které zkrátka neustále na člověka odevšad útočí a mně přivodily na prvních pár kilometrech jízdy významné narušení mého řidičského zenu (prostě chvíli trvá, než si člověk zvykne na to, že je obklopen geometrickými obrazci). Trochu netradičně působí ovládání stahování oken na středovém tunelu, nicméně asi bych si na to zvykl.
Sezení je ale naprosto super, sedáky nejsou nijak extra dlouhé, ale zadnice do měkkého materiálu skvěle zapadne a člověk se cítí trochu jak doma na gauči. Najít si správnou polohu je velmi snadné a stran ergonomie nemohu namítat vůbec nic. Osobně bych si asi nezvolil světlé potahy sedadel a už vůbec ne krémově bílý volant, ale proti gustu... Před řidičem je kaplička, která v sobě má barevný displej. Naštěstí se alespoň tady designéři krotili a neuchýlili se k nějakých přehnaně animovaným ukazatelům, naopak je vše krásně přehledné a jednoduché.
Design před funkčností
Uprostřed je pak displej infotainmentu, který je krásně matný, což znamená, že nehází žádné nežádoucí odlesky a otiskům prstů vzdoruje docela obstojně. Co mi ale vadí, je prostor pod ním - ovládací prvky. Ty mají sice podobu tlačítek, ale ve skutečnosti jsou to dotykové senzory. Fungují obstojně, ale proboha proč? Když už se výrobce odhodlal pro jakýsi tlačítkový panel, tak nechápu, proč je ovládání stejně neresponzivní, jako kdybych tlačítka mačkal na displeji? Přitom by asi nebyl problém zabudovat tlačítka do vrchní linie, aby nebyla narušena optická celistvost, ale byla by tam současně i nějaká haptická odezva. Přitom varovné blikačky své klasické tlačítko mají a nevypadá to vůbec zle. Bohužel zde funkce ustoupila designu až moc a nemůžu jinak - prostě je to fail, odpoutává to pozornost a zbytečně to prodlužuje čas potřebný k přepínání mezi jednotlivými menu infotainmentu. Ten je mimochodem taky dost pomalý a jako správný Francouz si dává na čas.
Další má kritika směřuje ke kvalitě výroby. Materiály jsou sice skvělé a tvrdé plasty jsou až na spodní části palubní desky, nicméně slícování není zrovna příkladné. V prostoru pro nohy spolujezdce odstává boční panel o dobrý centimetr a podobně je na tom i kryt B sloupku. U auta, které se tváří jako luxusní zboží bych čekal tyhle věci mnohem víc dotažené. On totiž ten opravdový luxus zahrnuje i perfektní kvalitu výroby, bez toho to je jen takové pozlátko.
Také čtěte
Auto pro dva
Jak už jsem uvedl na začátku - DS3 Crossback je spíš kompakt, což s sebou nese i omezený prostor v druhé řadě. Sám za sebe se při dvou metrech výšky prakticky nemám šanci posadit, ale dítě školkového věku v autosedačce se za mě bez problémů vleze. Samozřejmě bez bot, protože i záda sedaček jsou krémově bílá a kdo to pak má čistit žejo. Opět zde ale musím poznamenat, že design převládl nad funkcí, protože ta "žraločí ploutev" mnou překřtěná na zub, velmi efektivně cloní všem, kdo vzadu sedí, ve výhledu. Navíc okno nejde stahovat úplně dolů, což je další omezení.
Pod víkem zavazadlového prostoru je 350 litrů místa. Tedy pokud s sebou nebudete vozit nabíjecí kabel, nabíječku nebo dokonce obojí. Ono se to nezdá, ale tyhle věci celkem zavazejí, navíc ony kabely jsou poctivě provedené a trochu nepoddajné. Musím ale pochválit koncern Stellantis za provedení nabíječky na 230 V! Ta poznala nekvalitní prodlužku, kterou mám vyzkoušenou, že se při nabíjení jiných aut dost hřeje. Když jsem ji nabíječce podstrčil, protestovala a nechtěla nabíjet, dokud jsem jí nenabídl prodlužovačku kvalitní (mimochodem prodlužovačky by se pro nabíjení elektromobilů neměly používat vůbec - pozn. redakce). Navíc je skvěle odolná, vodotěsná a veškerá elektronika je v jakémsi gumovém obalu, který musí přežít snad úplně všechno.
Elektro jízda, spotřeba, nejistý podvozek
Jak už je asi každému jasné, DS3 Crossback jsme měli na test v elektrické variantě, která doplňuje ty spalovací. S těmi jsem tu čest zatím neměl, což nijak zásadně není ke škodě věci, protože porovnávat běžné auto s elektromobilem je vždycky trochu ošemetné. První věcí, která možná u "déeska" po rozjezdu překvapí, je nástup výkonu. Víte, oni se často chtějí výrobci, mám ten pocit, předvést, proto řídící jednotku nenechají úplně vyhlazovat křivku nástupu výkonu a ten je sice dostupný okamžitě, ale jakmile člověk jen trochu necitlivě přišlápne pravý pedál, dočká se kopance do zad a silného cuknutí, které jen umocní pocit akcelerace a zaražení do sedačky. Dají se tím ohromovat lidé, kteří zatím s elektroauty do styku nepřišli, ale ve finále je to spíš otravné. U bateriového DS3 si toto výrobce ohlídal a auto se rozjíždí velice plynule, ale zároveň tomu nechybí dynamika.
Také čtěte
Samozřejmě autu nechybí všechny výhody elektrického pohonu. To znamená zejména prakticky absolutní ticho při jízdě. Slyšíte jen okolní provoz, na určitých površích odvalování kol, ale jinak si můžete klidně ve stovce velmi tiše povídat se spolujezdcem. Další obecně známé pozitivum je již zmíněný výkon. 136 koní není na tunu a půl těžké auto nic moc. Jenže ony tam ty koně jsou kdykoliv. Ať už při rozjezdu, při předjíždění, když dojde na nějakou krizovku... prostě v jakýkoliv okamžik jízdy. Což je super! Nečeká se na podřazení převodovky, roztočení turba, prostě šlápnu na pedál a v ten samý okamžik se začne dít, to co chci. Auto má tři režimy - Eco, Normal a Sport. Ty se liší dostupným výkonem a při přepnutí na Eco se sníží i výkon klimatizace a ten jsem popravdě téměř nepoužil. V tom nejostřejším (Sport) se auto dere za plynem velmi ochotně a pravý pedál nemá tak lineární charakteristiku, jako při režimu Normal, který jsem měl zvolený většinu času.
Dojezdem neoslní
Akcelerace z nuly na 100 za devět sekund není úplně hodnota k chlubení, mezi elektrickými auty je to spíš podprůměr, ale i tak je auto dynamicky dostačující a není problém být v provozu jeden z těch rychlejších. Samozřejmě čím víc tomu člověk dává za uši, tím víc se snižuje dojezd, nicméně ve městě se dá jezdit celkem svižně a pokud u toho řidič malinko předvídá, je schopen toho dost narekuperovat do zásoby. Stačí jen koukat kus před sebe, zavčas přestat zrychlovat a naopak začít brzdit, ale jen tak, aby se nezapojily do činnosti mechanické brzdy a energie se tak vracela v co největší míře zpět do baterie. V kolonce "dojezd" výrobce uvádí hodnotu 320 kilometrů dle WLTP, což volně přeloženo znamená "z říše snů". V praxi palubní počítač ukazuje něco kolem 270, což je již docela realistický odhad. Je samozřejmě dobré nejezdit úplně na doraz, protože to jednak škodí baterce a jednak také nemusejí nabíjecí stanice vždycky fungovat. Spotřeba se tak v průběhu testu točila někde kolem 16-18 kWh na sto kilometrů, samozřejmě na dálnici se prudce zvedá a není problém tam stotřicítkou svištět za nějakých 23-25 kWh.
Samotné doplňování energie je možné výkonem až 100 kW, což je docela použitelná hodnota, bohužel se člověk nikde při nabíjení nedozví, jaký je aktuální dodávaný výkon. Respektive ano, dozví - může vystoupit z auta a jít se podívat na nabíječku. Akumulátor si palubní počítač chrání před přílišným opotřebením tím, že ke konci (zhruba od 80 %) mu začne nabíjecí výkon dost agresivně snižovat. Opět příklad z praxe - nemá smysl nabíjet do 100 %, když na těch posledních 20 % si člověk počká třeba tři čtvrtě hodiny. To je lepší přifrčet na nabíječku, píchnout do auta konektor a při dosažení třeba 75 - 80 % se na to vybodnout a zbytek případně "docucat" přes noc z domácí zásuvky.
Podivný podvozek
Dostávám se k tomu, z čeho jsem byl nakonec rozpačitý nejvíc - podvozek. Výrobce se snažil posunout možnosti auta na platformě, na které fungují běžné plebejské vozy, někam dál směrem k luxusu. Jenže zapomněl, že tady prostě vždycky musí být jednoduchá zadní náprava. Sofistikované řešení, které by zajistilo dobré jízdní vlastnosti a zároveň nadprůměrně komfortní jízdu za každých okolností, tu není realizovatelné. Na menších hrbolech funguje tohle auto skvěle, zhoupne se, ale posádku nic neobtěžuje. Větší výmoly, o které není na našich silnicích nouze, ale auto nepobere a místy tlumiče jdou až na dorazy, což se přenese k cestujícím velmi spolehlivě.
Korunu tomu nasadí elektrická DS3 v zatáčkách. Tam se projeví patrně velmi měkké silentbloky a je cítit, že podvozek si jede trochu to svoje a karoserie má sem tam tendence směřovat malinko jinam. Zní to zvláštně, možná to způsobuje něco jiného, ale opravdu jsem z toho neměl dobrý pocit. Stačí najet do zatáčky ve vyšší rychlosti a řidič si připadá, jak kdyby byla mezi karoserií a podvozkem vrstvička želatiny (tak trochu typická pro vozy Citroën). Je to opravdu hodně zvláštní pocit, kdy je člověk absolutně oddělen od toho, co se s autem děje.
Aby toho nebylo málo, ani brzdy nefungují úplně s jistotou. Tedy ony brzdí a brzdí dostatečně, jenže je až příliš znatelný přechod mezi brzděním rekuperačním a "kotoučovým". Účinek se tak dost blbě dávkuje a někdy holt člověk musí pedál zadupnout o něco víc a jindy zjistí, že kinetickou energii ztrácí zbytečně rychle.
Kdo to koupí?
Týdenní fungování s tímhle autem nakonec nebylo tak zlé. Kam jsem potřeboval, tam mě dovezlo, ačkoliv to bylo většinou za zvýšené pozornosti okolí, což už jsem si tak moc neužíval. S nabíjením problém nemám, prostě kdykoliv jsem přijel domů, zapojil jsem nabíječku a bylo to. Týdenní nákup to odveze bez problémů a pokud to člověk nežene na hranu a silnice není moc rozbitá, dá se přeprava označit za pohodlnou. Ostatně do města značka ideál.
Že jsem si uvnitř připadal jako účastník legendární slovenské reality show Mojsejovci, považuji spíš za vlastnost, ale sem tam holt vykoukne zpoza luxusních materiálů naprosto obyčejné auto a měl jsem pocit, že DS3 Crossback E-Tense si tak trochu hraje na něco, co není. Bezpochyby se ale najdou zákazníci, kterým to bude vyhovovat a budou natolik oslnění kosočtverci a extravagancí, že nedostatky ve zpracování prostě odignorují. Specifické auto pro specifické majitele.
Parametry testovaného vozu DS3 Crossback E-Tense
| Motor | elektrický |
| Pohon | přední náprava |
| Výkon | 136 koní |
| Točivý moment | 260 Nm |
| Rozměry vozu (d. x š. x v. v mm) | 4118 x 1988 x 1534 |
| Baterie | 50 kWh, 45 kWh využitelných |
| Pohotovostní hmotnost | 1525 kg |
| Objem kufru | 350 litrů |
| Cena testovaného kusu | 1 177 000 korun |
Zdroj médií: Redakce.
+
- Extravagantní design
- Spotřeba
- Komfort
−
- Divně fungující podvozek
- Pomalý infotainment
- Kompromisy v ovládacích prvcích
Fotogalerie (34 fotek)
