První elektromobil francouzské značky se lvíčkem ve znaku se nám dostal do redakce na týden. A rozhodně to nebylo špatné! Ačkoliv úplně bez výhrad to taky nebylo.
Test: Peugeot e-208 GT - městské elektro po francouzsku
Evropské automobilky už vzaly na vědomí, že unijní restrikce jsou nakloněny spíše elektropohonům. I koncern PSA se tomu snaží přizpůsobit a začíná spíše opatrně, v segmentu menších vozů. Tam totiž dává ta elektřina smysl snad nejvíc. Ráno člověk odpojí auto z nabíječky, s náklady pod korunu na kilometr objezdí takovou tu každodenní rutinu a večer zase zapojí kabel do napájecí zásuvky (anebo taky ne, pokud není auto vyšťavené).
Peugeot elektrickou dvěstěosmu ani nijak výrazně neodlišuje od konvenčních variant. Nemá důvod, platforma CMP mu to umožňuje a byla s tímto ohledem vyvíjena. Automobilka z toho těží především ekonomicky, protože lze vyrábět elektro i spalovací stroj na stejné lince.
Zubatý výraz, super světla
Stejně jako všechny nové Peugeoty, i e-208 má dost dravý výraz. Přední světla připomínají tesáky nějaké šelmy pomocí LED pruhu, který jakoby “stéká” dolů. Popravdě neznám nikoho, komu by se to nelíbilo. Není to nevkusné, není to pouťové, je to originální, nápadité, výrazné a dravé.
U světel ještě zůstanu, protože to bylo něco, co jsem musel prozkoumat důkladněji. Jak ta přední, tak zejména zadní jsou velice povedená i z detailu. Tohle přesně mě baví - když i po pár dnech přijdu na něco nového, na něco, co není patrné na první pohled. A přesto si s tím někdo dal práci. Tak to mám rád!
Jinak tedy jak předek působí dravě, tak zadní partie jsou trochu víc “ocucané”. Jako celek to ale funguje a hlavně to není nuda! Podtrhují to parádní kola, která se schovala do černě lemovaných podběhů. Už z dálky je ale podle poměru velikosti předních a zadních dveří jasné, že je to autíčko spíš do města nebo jen pro dva.
Online inzeráty elektroaut a hybridních vozů
Divočina v interiéru
Dlouho jsem přemýšlel, jak vystihnou dojem z interiéru. Nakonec bych zůstal u jediného slova - výrazný. Bez mučení se přiznám, že na mě je to příliš velká divočina, ale být o deset let mladší, asi bych z toho byl nadšený. Přestože nutno podotknout, že každému se líbí něco jiného.
Už samotný volant, který je malý a nahoře a dole je zploštělý, má tendence chytat na sebe pozornost. Jenže to by nesmělo být malé konzole s dotekovými tlačítky infotainmentu a klaviaturou kombinující základní tlačítka klimošky, varovné blikání, ofuk předního skla, vyhřívání zadního a zámek dveří. Nad to se podařilo do tohoto prostoru nacpat ještě vyhřívání sedadel, opět dotekové.
Pocity jsem z toho měl silně negativní. Předně - je to příšerně lesklé a černé, což je ale doména celého středového tunelu. Proboha, proč? Zejména část, na kterou se sahá, je během první jízdy plná otisků prstů a do roka budou všechny lesklé plasty pokryté drobnými škrábanci. Ve finále to nebude vypadat úplně dobře.
Dojem nepodtrhuje místy špatné a dobře viditelné slícování interiéru. Automobilka si za to může částečně sama. Členité povrchy, tvořené různými materiály, ozdobné lištičky... Tohle poskládat je vyšší dívčí a ne každý to holt zvládne.
Dotykový chaos
Druhá věc - dotykové ovládání. Peugeot e-208 je opravdu skvělým případem toho, jak se to dělat nemá. Teplota klimatizace se ovládá přes displej infotainmentu. Je to špatně, ale dělá to tak dneska kde kdo, budiž. Jenže, když poté nutíte řidiče spustit pohled ještě níž, aby se přepnul zpět do navigace a přestal vnímat dění před autem úplně… Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to je prostě špatně, za mě je to ústupek i bezpečnosti a velmi špatný trend.
Zpět k interiéru - spodní část palubní desky pokrývá karbonový dekor. Dotek prozradí, že samozřejmě není pravý, ale je fajn, že je krásně měkký. Vypadá to každopádně dobře a ne lacině.
Také čtěte
Kabina působí malinko stísněně kvůli černé stropnici, ale lehce to oživují sedadla, která mají opěrnou a sedací část šedou. Jejich ergonomii zhodnotím pohledem člověka vysokého 197 centimetrů - slavné to vskutku není. Po nějakých sto kilometrech jsem byl rád, že můžu vystoupit a narovnat bolavá záda. Samozřejmě pro mnohem nižšího člověka to nemusí být takový problém. Na druhou stranu je pravda, že třeba nová Octavia je v tomto směru ještě větší tortura.
Pozice za volantem se hledá trochu obtížně. Musel jsem si totiž vybrat, jestli se mi bude dobře držet volant, nebo ho budu mít výš než je mi příjemné a uvidím na budíky. Při mé postavě by mě to nepřekvapilo, ale tenhle ergonomický oříšek jsem vyzkoušel s člověkem poměrně konfekční výšky (171 cm) a ten bohužel došel k podobnému závěru. Vršek věnce zkrátka velmi efektivně zakrývá část kapličky.
Specialitou Peugeotu je kaplička, která ukrývá virtuální “budíky”, tedy spíše lze přepínat mezi několika druhy zobrazení všeho možného, včetně parádně zpracované navigace. Co je na tom zvláštní, je fakt, že displej umí dvě vrstvy a tedy jakýsi 3D efekt. Tenhle i-Cockpit 3D tvoří krom toho klasického v kapličce utopeného ještě druhý, menší displej, který je zabudovaný ve stropní části kapličky. Stačí trochu sklonit hlavu a je krásně vidět. Ten promítá svůj obraz na jakousi polopropustnou vrstvu. Celé to funguje skvěle, iluze prostorového zobrazení je prakticky dokonalá.
3D bez přínosu
Jenže ono to je spíš pro efekt. Je sice skvělé, když do popředí vystoupí třeba ukazatel rychlosti, nebo šipka, které slouží jako pozadí mapa navigace, ale po čase si člověk začne říkat, jestli to má nějaký přínos. Nemá, bohužel. Navíc mi připadalo, že se tím víc namáhají oči, když je nutné v rámci budíků přeostřovat mezi dvěma rovinami. Naštěstí je jednou z variant zobrazení i klasické 2D, které jsem nakonec využíval nejvíc. Takže ano, jako gimmick dobrý, ale asi to není nic, co bych od teď vyžadoval v každém autě. Trochu to ve mně probudilo vzpomínky na trend 3D televizorů - rychle to přišlo, jeden čas se prakticky nedala koupit televize bez 3D, následně všichni zjistili, že je to k ničemu a dnes po tom nikdo ani nevzdechne. Ačkoli musím přiznat, že co se nelíbí mně, může se líbit někomu jinému.
Auto spíš pro dva, skromný kufr
Jak už jsem naznačil, s cestujícími na zadních sedadlech se moc nepočítá. Jejich příděl prostoru je skromný, ale na nějakou nouzovou přepravu dvou osob by asi e-208 využít šla. Podobně je na tom i zavazadlový prostor, který poskytne 265 litrů prostoru. Něco z toho si ukousnou i nabíjecí kabely, které nejsou zrovna skladné. Takže nákup ano, víkendový výlet klidně, ale spakovat se na 14 dní na chatě asi bude vyžadovat hodně nahraných hodin v Tetrisu, případně prostě větší auto.
Také čtěte
Modrá střela
Peugeot e-208 samozřejmě těží z toho, že se jedná o elektromobil. 100 kW výkonu má řidič, jak je pro tento druh pohonu typické, k dispozici prakticky kdykoliv. Není divu, že tahle modrá střela jde velmi ochotně za plynem a těžko se mi věřilo, že zrychlení z nuly na sto jí zabere lehce přes osm sekund. Pocitově bych tipoval tak šest.
Při brzdění se samozřejmě nejdřív zapojí do činnosti rekuperace, až v druhé řadě nastupují klasické kotoučové brzdy. Vozítko je vybaveno, u elektromobilistů nevím proč, tak populární funkcí velmi intenzivního brzdění právě rekuperací bez toho, aby člověk musel o pedál brzdy i jen zavadit. Prostě sundáte nohu z plynu a auto vcelku důrazně zpomaluje. Jakkoliv tuto možnost nevyužívám, vždy ji alespoň vyzkouším. A než jsem poznal e-208, netušil jsem, že na ní lze něco pokazit. Jde to.
Mezi puštěním pedálu plynu a počátkem onoho rekuperačního brzdění totiž je zhruba půl sekundy dlouhá prodleva. Možná si řeknete, že to nic není. Omyl přátelé! Ona je totiž i takto krátká prodleva docela otravná. Řidič s tím musí prostě počítat. “Tak, teď sundám nohu z pravého pedálu, pak to okamžik pofrčí jakoby na volnoběh a až potom to začne brzdit.” Ne, něco takového prostě nechcete, chcete, aby to brzdilo hned.
Elektro hot hatch?
Až na tento nešvar je ale jízda příjemná a zejména ve městech vůz těží ze svých malých rozměrů a hbitosti. Významnou úlohu tu hraje i podvozek. GT verze má oproti té standardní tužší tlumiče. Takto napsáno to samozřejmě evokuje menší úroveň pohodlí. Nevím, přiznám se, že v té klasické verzi jsem nejel. Nemám ale pocit, že by e-208 GT bylo nějak udrncané auto. Jistě, dozvíte se, že jedete po kostkách, každopádně to není nic, čím by vůz vybočoval ze standardu třídy. Možná je to i vyšší hmotností. Tuna a půl zkrátka donutí zavěšení pracovat i za nižších rychlostí.
Překvapivou jistotu ale poskytuje podvozek pod tlakem ostřejší jízdy. Tam skutečně exceluje a poskytuje jak komfort, tak oporu pro neustále se měnící těžiště v zatáčkách. Kdy ještě volant trochu komunikoval s řidičem, skoro bych se nebál auto označit za malý elektrický hot hatch.
Kravál na palubě
Bohužel je tady zase nějaké “ale”. Onu práci tlumičů v podbězích totiž řidič velmi intenzivně vnímá akusticky. Připadá mi, že ten, kdo na výrobní lince instaluje odhlučnění rámusu z rohů karoserie, byl v době výroby testovaného kousku na toaletě. Neumím si jinak vysvětlit, že v podstatě jakoukoliv nerovnost jsem slyšel v interiéru. Umocnil to tichý chod elektromotoru a hodně intenzivní kravál od pravého předního kola. Holt tam už bylo něco vymláceného, což při nájezdu necelých 20 tisíc kilometrů není úplně dobrá vizitka, na druhou stranu netuším, kdo měl auto přede mnou a jak se k němu choval.
Dojezd je skromnější
Ohledně dojezdu a spotřeby jsem byl realistou a v udávaných 340 kilometrů jsem nedoufal ani ve snu. Při využitelné kapacitě akumulátoru 45 kWh jsem se smiřoval s tím, že akční radius bude 200 kilometrů. Nebyl jsem daleko od pravdy, v podstatě jsem to docela trefil.
Také čtěte
Spotřeba totiž většinu času byla někde kolem 20 kWh/100km. Když jsem se snažil a zapnul Eco režim, stlačil jsem ji k 17, naopak využívání plného potenciálu elektromotoru ji hnalo i přes 30. Asi tak není těžké se dovtípit, že e-208 je spíš do města a jeho blízkého okolí. Tam je totiž jeho pole působnosti nejvíce a nejlépe využitelné.
Dobíjení jsem realizoval obvykle z domácí zásuvky, kde to zabralo nějakých 12-15 hodin. Nabíjecí stanice pak ochotně pere do baterky až 100 kW výkonu, což ale řídící jednotka při dobití na 70 % kapacity začne rapidně snižovat a nad 80 % už se omezí dobíjecí výkon pod 30 kW.
Parametry recenzovaného vozu Peugeot e-208 GT
| Motor | elektromotor |
|---|---|
| Pohon | přední |
| Celkový výkon | 100 kW |
| Rozměry vozu (v. x š. x d.) | 1 430 x 1 745 x 4 055 mm |
| Akumulátor | 50 kWh/využitelná kapacita 45 kWh |
| Zrychlení z 0-100 km/h | 8,1 s |
| Cena testovaného auta, včetně výbavy | 920 000 Kč |
Není to špatné
Jakkoliv to může vypadat, že pežotka jen kritizuju, tak ve výsledku je to vlastně vcelku příjemně použitelné auto. Do města jsou tyhle malé elektromobily super, člověk nic neřeší, nemusí se obtěžovat ohříváním motoru, prostě tomu hnípne hned od startu a v provozu je instantní nástup výkonu velkou výhodou.
Podíváme-li se na cenovku, která začíná na 810 tisících, tak možná e-208 smysl dává. Konkurenta v podobě Opelu Corsa-e budeme testovat za pár týdnů a ten začíná ještě o 20 tisíc níž. Naopak třeba taková Honda e je od základu úplně jiným autem a tam kupující dostane mnohem víc, ačkoliv za 890 tisíc. Souboj je to tedy vyrovnaný a nevidím důvod, proč by někomu nemohl ze všech malých aut na baterky sednout nejvíc právě Peugeot.
Zdroj médií: Redakce.
+
- Design
- Povedený podvozek
- Pro někoho design interiéru
−
- Ne úplně povedené sedačky
- Špatné odhlučení podvozku
- Nepovedené ovládání jedním pedálem
Fotogalerie (44 fotek)
