Do Itálie jsme jeli předpisovou rychlostí, tedy dost na pohodu. Návrat jsme chtěli realizovat s co nejnižšími náklady. Spotřebu se povedlo srazit na 4,7 litrů na sto.
Spotřeba auta cestou z dovolené byla o víc jak půl litru nižší
Články na téma cesta do Itálie:
- Cesta autem do Itálie před sezónou – 1. díl
- Cesta autem do Itálie před sezónou – 2. díl
- Cesta autem do Itálie 2025: Kompletní průvodce
- Cena cesty do Itálie v roce 2025
- Do Caorle k moři z Pardubic
- Jak snížit spotřebu cestou z dovolené? Vyzkoušeli jsme to - právě čtete
Jak snížit spotřebu? Jet mimo dálnice
Abychom náklady snížili co nejvíc, rozhodli jsme se vykašlat na dálnice a zkusit trasu přes Itálii projet mimo ně. Cílem samozřejmě bylo ušetřit za mýto. Že to nebyl optimální nápad, se ukázalo poměrně záhy. I Itálie totiž trochu trpí na to, co máme u nás, tedy kamiony, které zdržují provoz na okreskách.
Před Udine jsme náš pokus vzdali a na dálnici jsme přeci jenom najeli. Pohybovat se mimo dálnice skutečně není šetření na správném místě, bohužel. Co se nám však dařilo od rána, bylo snížení spotřeby. Z předcházejících 5,4 litrů jsme se dostali pod 5 a hodlali jsme tuto hodnotu pokud možno udržet.
Také čtěte
Trochu nás zaskočila italská čerpací stanice. Mají tu lehce specifickou kulturu ve smyslu tankování. Platí zde na mnoha benzínkách dvojí cena, jedna je pro plnění nádrže vlastními silami, druhá pro případ, kdy se spolehnete na obsluhu. Rozdíl je i několik korun na litru paliva, takže nepochopení systému se může dost prodražit.
- Přečtěte si také: Na italských čerpačkách na kávu nebo občerstvení z většiny zapomeňte. Někdy tam nenajdete už ani obsluhu
Snížení spotřeby auta nižší rychlostí
1.6 HDI není žádný trhač asfaltu, ale pokud se rychlost sníží na 110 až 120 km/h na dálnici, dá se jet za 4,5 až 5 litrů na sto úplně v pohodě. Klacky pod nohy nám házela Itálie, respektive opravy tunelů ve směru na Rakousko. Zdrželi jsme se zhruba 30 minut, protože jsme prostě dojeli do fronty, která se prakticky nepohybovala. Provoz byl svedený ze tří pruhů do jednoho, takže chaos a zmatek.
Vídeň opět ucpaná
Rakousko na tom nebylo o mnoho lépe, protože jsme se vydali na cestu v druhé polovině června, kdy finišují opravy před prázdninami. Opravdové peklo však byla Vídeň. Vyškolila nás už cestou do Itálie, ale při návratu jsme bohužel trefili asi nejhorší možný čas.
Hlavní město Rakouska jsme projížděli po páté hodině, což byl opravdu očistec, objet ucpaný hlavní tah nikudy nešel, doprava houstla tak nějak rovnoměrně po celém městě a skutečně jsme nabrali hodinu zpoždění. Doprava často ne zpomalovala, ale doslova zastavila. Praha je proti tomu zlatá.

Pak už to bylo docela v pohodě. Do Brna jsme dorazili po osmé, takže provoz byl opravdu plynulý a namísto dálnice D1 jsme zamířili na Kuřim a Poličku, kde byl cíl celého tripu. Po 10 hodinách a 4 minutách čistého jízdního času jsme po 783 kilometrech vypínali motor se spotřebou 4,7 litrů na sto kilometrů.
Zdroj médií: Redakce.
Vlastimil,