Cesta do Itálie před sezónou – 1. díl

Do Trenta za historií

V Trentu jsme chtěli řešit historii, ale to je spíš na úplně jiné povídání. Cestu jsme zahájili časně ráno, abychom nemuseli tolik spěchat a ideálně zvládli ještě večeři v nějaké solidní restauraci v místě pobytu. 8:14 byl čas odjezdu, což považuji za úspěch. Většinou, když chci vyjet v 8 hodin ráno, tak jsem jediný, kdo je na místě opravdu na čas a čekám pak jak trubka na ostatní.

Poznamenám, že jsme jeli Škodou Superb 1.5 TSI, kterou jsme měli v době cesty na test a v plánu bylo i sledování spotřeby auta při dálničním provozu. Jeli jsme čtyři, takže se větší auto docela hodilo. Samozřejmě jsme využili i obří kufr. Hodně jsem byl zvědav na spotřebu motoru, jelikož jsem od patnáctistovky neměl velká očekávání. Předpokládal jsem, že její minimální apetit bude sedm až osm litrů, možná i víc, protože většina cesty měla být po dálnici. Navíc je Škoda Superb poměrně velké auto a jeli jsme prakticky v plném obsazení. I s nákladem to odhaduji na minimálně 350 kilogramů.

Rakouskou dálniční známku jsem pořídil den předem online. Tunel jsem se rozhodl platit klasicky až na bráně, kdyby se náhodou plány změnily a jeli jsme jinudy. To už se mi jednou mimochodem stalo a po této zkušenosti se zdráhám platit tunely předem.

Cesta přes Rakousko do Itálie

Jak už to tak bývá, zcela nejhorší je při cestě do kterékoliv sousední země cesta přes Česko. Pruda, kamiony, nedůstojné tempo. Z Humpolce po Sezimovo Ústí je to fakt očistec. Táhnout se za kamionem, předjet ho po třeba deseti kilometrech a dojet další, je neskutečně frustrující.

V Rakousku je samozřejmě lépe, stačí přetrpět kousek k Freistadtu a od té chvíle se jede krásně. Za Lincem se dostavil hlad, takže první zastávka u McDonald’s a první tankování. Musel jsem ocenit, že škodovka nepodlehla u své vlajkové lodi trendu zmenšování nádrže a nabízí v základu 66litrový objem. Po tankování jsem si zároveň vynuloval údaje o spotřebě, abych měl nějaká data z čistě dálničního provozu.

Také čtěte

3 min. čtení

GPS lokátor do auta: Jak ochránit veterána i bez autobaterie?

dnes J. Mokříš Tipy a rady

Dálnice nejsou, co bývaly

Nedá mi to si opět nepostěžovat. Cesta probíhala v násobně větší pohodě, než když jsme jeli přes Česko, ale omezovat takto na dálnici rychlost z důvodu snížení emisí a hlučnosti provozu, je zvrhlost. Přínos jistě IG-L zóny nějaký mají, ale považuji to za příliš velkou oběť. S rozvojem automobilismu se má provoz spíše zrychlovat, ne zpomalovat a podléhat tlaku ekologické lobby. Inu, co naděláme.