Italské Caorle autem z Česka: Co nás po cestě překvapilo?

Dostat se na hranice je očistec

Z Pardubic jsme vyjížděli přesně v 7 hodin ráno. Cílem bylo vyzkoušet, za jak dlouho se dá k moři, tedy do italského Caorle, dojet předpisovou rychlostí. V Rakousku si dnes netroufne maximální předepsanou rychlost porušit snad nikdo, ale u nás a v Itálii je to tak trochu standardem.

Na cestu jsme se vypravili Peugeotem 308 SW s motorem 1.6 HDI. Ten navzdory své pověsti s touto motorizací najel už solidní porci kilometrů a má skvělou spotřebu, která nás rovněž zajímala. Za brzkého rána jsme tedy vyrazili z Pardubic směrem na Brno. V civilizovaném světě to znamená napojit se na nějakou dálnici, která by druhé a deváté nejlidnatější město Česka spojovala. Kdepak. U nás se musíte nejprve prokousat přes řadu obcí k dálnici D1, což zabere hodinu a 26 minut.

Do Brna už je to veselejší, jenže pak přijde ještě jedna depka, protože je potřeba se dostat do Mikulova. Tento úsek nám zabral dalších 46 minut, ale bývá to i horší. Hranice jsme tak překročili v 9:43 dopoledne a říkali jsme si, že to největší peklo je snad za námi.

• Přečtěte si také: Překročení rychlosti v rakouské IG-L zóně? Čeká vás pokuta v přepočtu až za 50 tisíc korun

Vídeň horší než obvykle

Netušili jsme ovšem, co nastane ve Vídni. Hlavní město Rakouska bylo skutečně hodně zasekané opravami silnic, které se samozřejmě pojí se zahuštěním provozu a rychlostními omezeními. Jenom Vídeň, respektive průjezd přes ní, zabral téměř hodinu času, což nepotěší.

Oběd se sice nebezpečně blížil, ale zatím jsme za sebou měli s bídou třetinu cesty, takže musel být odložen. Řídíme se pravidlem, že je-li to jen trochu možné, je nejlepší zastavit na jídlo až tehdy, když jsme za víc jak polovinou. Samozřejmě pak chutná o něco lépe. Směřovali jsme tedy dále po dálnici na jih. Rychlost jsme drželi předpisovou a pozitivní je, že subjektivně ubylo rakouských šikanózních omezení. Nemáme to sice ničím podložené, ale připadá nám, že v předchozích letech jich bylo o něco víc.

Také čtěte

4 min. čtení

„Všude je to stejné,“ tvrdí řidiči. Lepší práci ale často ani nezkusí hledat

23. 9. 2026 V. F. Vrablová Aktuality

Inu, oběd, a to poměrně pozdní, jsme nakonec zvládli u McDonald´s v Klagenfurtu. Lehce nás šokovalo, že místní pobočka oblíbeného řetězce je sestavená z kontejnerů (a to doslova), ale co už. Hlavně, že jsme mohli zaplnit žaludek. Pak už to byla naštěstí docela pohoda. Po přejezdu hranic se provoz tak nějak víc radikalizuje v dobrém smyslu slova. Itálie netrpí na přehnaná rychlostní omezení, spíš naopak. Místní jezdí hodně svižně, ale obvykle s rozumem. Proti Rakousku je to skutečně značný rozdíl.

Po prosmýknutí se kolem Udine a cestě kousek podél pobřeží jsem dorazili do cíle v Caorle. Čistý čas jízdy byl 9 hodin a 46 minut. Ujetá vzdálenost byla 857 kilometrů. Spotřeba byla výborných 5,4 litrů nafty na sto kilometrů. Uvidíme, o kolik ji ještě zvládneme srazit cestou zpět.